Zákaz kouření na pracovišti – Může zaměstnavatel ukládat kuřákům pokuty?

Celosvětová kampaň proti kouření o sobě dává vědět stále více. Mnohé země uzákonily různě specifikované zákazy kouření na veřejných místech. Kouříte-li, "kuřácké pauzy" a stížnosti nekouřících kolegů se mohou stát problémem v zaměstnání. Jak velké pravomoci a povinnosti vůbec zaměstnavatelé mají vzhledem k problematice kouření na pracovišti?

Zákoník práce ukládá (v ust. § 106 odst. 4 písm. e) zaměstnancům povinnost nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Zaměstnavatel je pak (podle ust. § 103 odst. 1 písm. l) zákoníku práce) povinen zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy. Na některých pracovištích je tedy zaměstnavatel povinen zajistit dodržování zákazu kouření bez ohledu na to, zda jsou (anebo nejsou) účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Na takovýchto pracovištích je proto zakázáno kouření, i kdyby tam pracovali samí kuřáci.

Zákazem kouření rozumějme zákaz kouření tabákových výrobků ve smyslu ust. § 2 písm. u) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s dalšími ustanoveními dalších právních předpisů, jak budou dále uvedeny.

Bezpečnost práce a ochrana zdraví

Oněmi zvláštními právními předpisy stanovícími zákaz kouření na pracovištích jsou (popř. dříve byly nebo v budoucnu mohou, s ohledem na proměnlivost právního řádu, být) předpisy na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které stanoví zákazy kouření a omezující podmínky s ohledem na povahu práce nebo pracoviště (např. při používání výbušnin, při hornické činnosti, při opravách vozidel apod.). Takovým zvláštním předpisem je proto kupř. vyhláška č. 327/1992 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při výrobě a zpracování výbušnin a o odborné způsobilosti pracovníků pro tuto činnost, ve znění pozdějších předpisů. A v neposlední řadě je to také základní a (přece jen obecnější) předpis týkající se této problematiky – t.j. zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákaz kouření upravuje jeho ust. § 8.

Nejen podle zákoníku práce, ale i podle ochrany před kouřením je zakázáno kouřit (tabákové výrobky):

  • a) na veřejných místech, kterými jsou uzavřené prostory přístupné veřejnosti, prostředky veřejné dopravy, veřejně přístupné prostory budov související s veřejnou dopravou, nástupiště, přístřešky a čekárny veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy, s výjimkou stavebně oddělených prostor ke kouření vyhrazených a při pobytu osob trvale větraných do prostor mimo budovu,
  • b) ve vnějších i vnitřních prostorách všech typů škol a školských zařízení,
  • c) v zařízeních společného stravování provozovaných na základě hostinské činnosti, pokud tato zařízení nemají zvláštní prostory vyhrazené pro kuřáky a označeny zjevně viditelným nápisem „Prostor vyhrazený pro kouření“ nebo jiným obdobným způsobem a zajištěné dostatečné větrání podle požadavků stanovených zvláštním právním předpisem,
  • d) v uzavřených zábavních prostorách, jako jsou kina, divadla, výstavní a koncertní síně, dále ve sportovních halách a prostorách, kde jsou pořádána pracovní jednání s výjimkou zvláštních, stavebně oddělených prostor ke kouření vyhrazených se zajištěným dostatečným větráním podle požadavků stanovených zvláštním právním předpisem,
  • e) ve vnitřních prostorách zdravotnických zařízení všech typů, s výjimkou uzavřených psychiatrických oddělení nebo jiných zařízeních pro léčbu závislostí, a to v prostorách, které jsou stavebně oddělené a při pobytu osob s možností větrání do prostor mimo budovu.

V budovách státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků, zařízení zřízených státem nebo územním samosprávným celkem poskytujících veřejné služby a finančních institucí včetně jejich zařízení společného stravování, jsou osoby pověřené jejich řízením povinny zajistit, aby občané byli v těchto budovách chráněni před škodami působenými kouřením.

Prostory vyhrazené pro kuřáky musí jejich provozovatel označit zjevně viditelným nápisem „Prostor vyhrazený pro kouření“ nebo jiným obdobným způsobem. Na místech, kde je (podle ust. § 8 zákona) zakázáno kouřit, je provozovatel povinen umístit u vstupu zjevně viditelný text zákazu kouření, který musí být pořízen v českém jazyce černými tiskacími písmeny na bílém podkladě na ploše o velikosti písma nejméně 5 cm, a grafickou značku zákazu kouření, jejichž vzhled je stanoven zvláštním právním předpisem.

Nedodržuje-li osoba zákaz kouření, a to ani po výzvě provozovatele, aby v tomto jednání nepokračovala nebo aby prostor opustila, je provozovatel oprávněn požádat obecní policii nebo Policii České republiky o zákrok směřující k dodržení zákazu.

Nekuřáci mají přednost, normální je nekouřit

Ze zákonné povinnosti zaměstnanců nekouřit na pracovištích (a v jiných prostorách, jimiž jsou kupř. šatny, umývárny atp.), kde pracují též nekuřáci (resp. kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci), nejsou stanoveny žádné výjimky. Pracuje-li tedy na pracovišti (v kanceláři, v dílně) kupř. několik nekuřáků a jeden kuřák či naopak několik kuřáků a jeden nekuřák, nelze řešit situaci např. dohodou, že kouření bude tolerováno. Zaměstnavatel musí zabezpečit, aby na příslušném pracovišti pracovali jen kuřáci, a pokud tak nemůže učinit, platí na tomto pracovišti automatický zákaz kouření, aniž by jej zaměstnavatel musel zvlášť stanovovat.

Zaměstnavatel je oprávněn vyhlásit zákaz kouření ve všech prostorách (resp. objektech, areálech) zaměstnavatele. Není přitom povinen zřizovat kuřárny nebo kuřácké koutky (je to jen vstřícná možnost ke kuřákům). Zaměstnavatel nemusí zřizovat kuřárny, a to ani v těch případech, kdy zákaz kouření vyplývá z důvodů bezpečnosti ochrany zdraví na pracovišti nebo z důvodů hygienických.

Kuřárny jsou možností, nikoliv povinností

Povinnost zřizovat kuřárny byla sice stanovena v § 50 směrnice ministerstva zdravotnictví č. 46/1978; ta však byla s účinností od 28. 2. 2001 zrušena vyhláškou č. 89/2001 Sb. V aktuální právní úpravě tato povinnost není obsažena – v ust. § 15 odst. 3 vyhlášky č. 327/1992 Sb. je sice uvedeno, že kouření je povoleno jen v místnostech nebo místech k tomu určených, zřetelně označených a vyhrazených organizací, z tohoto ustanovení však v žádném případě neplyne povinnost zřizovat kuřárny, a to ani pro organizace – zaměstnavatele, na něž tento právní předpis dopadá, natož aby takovou povinnost bylo možno dovozovat pro všechny zaměstnavatele všeobecně!

Vyhlášení případného všeobecného zákazu kouření zaměstnavatelem ve všech prostorách, objektech nebo areálech zaměstnavatele nelze považovat za diskriminaci kuřáků. Pokud se naopak zaměstnavatel rozhodne kouření v určitých prostorách umožnit (povolit), je vhodné ve vnitřním předpisu přesně definovat, ve kterých prostorách (místech) je kouření povolené a kde je zakázané. Nikdy však nelze povolit kouření na pracovištích, kde pracují také nekuřáci, a jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci.

Pracovně-právní sankce

Porušením zákazu kouření se zaměstnanec dopouští porušení svých pracovních povinností (porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci); za určitých okolností, zejména v případě recidivy, ohrožování bezpečnosti práce apod., s přihlédnutím k dalším okolnostem a souvislostem, by s ním z tohoto důvodu mohl zaměstnavatel i rozvázat pracovní poměr. Zaměstnavatel však nesmí zaměstnanci (ve smyslu ust. § 13 odst. 2 písm. f) zákoníku práce) za porušení povinnosti vyplývající mu z pracovněprávního vztahu ukládat peněžní postihy, ani je od něho požadovat, tedy ani mu nesmí ukládat pokuty za porušování zákazu kouření.

Závěr

I když zaměstnavatel výslovně nezakáže kouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde pracují, resp. kde jsou vystaveni účinkům kouření také nekuřáci, zaměstnanec zde kouřit nesmí – jinak porušuje pracovněprávní povinnosti. Nicméně zákaz kouření ve smyslu ust. § 106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce explicitně nedopadá na samotného zaměstnavatele – z logiky věci tedy na zaměstnavatele fyzickou osobu – osobu samostatně výdělečně činnou, tzv. soukromého podnikatele, popř. jeho spolupracující osobu, popř. jinou osobu, která není zaměstnancem. Taková osoba by tedy mohla kouřit i na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni i nekuřáci, pokud zákaz nevyplývá z jiných právních předpisů (zejména pak z ust. § 8 zákona č. 379/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). A proto by kupř. na toaletě mohl zaměstnavatel – osoba samostatně výdělečně činná kouřit bez ohledu na veškeré zákonné a podzákonné zákazy kouření. Ale není tomu tak! Záměrně jsme poukázali na údajnou mezeru zákona…: Ve smyslu ust. § 101 odst. 5 zákoníku práce o tom, že povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích, jakož i s přihlédnutím k jedné ze základních zásad pracovněprávních vztahů zakotvené v ust. § 14 odst. 1 zákoníku práce spočívající v tom že výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiného účastníka pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s dobrými mravy je nutno zákaz kouření dle ust. § 106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce vztáhnout na všechny fyzické osoby zdržující se na pracovištích, jakož i v dalších prostorách zaměstnavatele.

Kuřáci (minorita) nesmějí nekuřáky (majoritu) obtěžovat kouřením. Často dochází ke konfliktům, když kuřáci – závislí, a tedy nemocní, lidé – nedodržují příslušná omezení předepsaná právními předpisy. Je však nutno – při řešení konfliktů mimo rámec právního řádu, k čemuž se praxe po výtce ve prospěch kuřáků často uchyluje – vycházet z toho, že normální je nekouřit, nebýt závislý na droze a ze základního principu svobodné a demokratické společnosti, že svoboda jednoho – pokud se kuřáci iracionálně domáhají své svobody kouřit a být závislý – končí tam, kde začíná svoboda druhého, tedy svoboda nekuřáka neohrožovat (resp. nedovolit ohrožovat) své zdraví a pracovat v příznivém pracovním prostředí a nebýt obtěžován zápachem.

Anketa

Kouříte? A pravidelně?

39 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 3. 2015 9:21