Zadlužování – problém nejen státní pokladny

Proč se vlastně zadlužujeme a jsou naše dluhy zdravé? S rostoucími možnostmi rostou i naše životní náklady, potřeby a přání. Na chybějící finance je lék v podobě dostupných půjček. Průměrná mzda se zvyšuje, ovšem stoupají i průměrné náklady, dovolíme-li si vůbec slovo průměr použít.

Proč se tolik zadlužujeme

Stále rostoucí zadluženost obyvatel má několik důvodů. Mezi stěžejní patří velmi dobrá dostupnost úvěrů. Po období úvěrové opatrnosti ze strany finančních institucí a značném nasycení trhu firemních úvěrů banky „objevily“ tento segment se slušným potenciálem růstu. Určitě přispívají i vnitřní mechanismy finančních institucí, kde uzavírání nových úvěrových smluv s klienty je podporováno a odměňováno. Na druhou stranu je třeba pečlivě hlídat riziko takovýchto transakcí.

Dalším významným faktorem je to, že naše ekonomika se rozvíjí (na poměry EU) úžasným tempem, takže obyvatelstvo očekává další nárůst své životní úrovně a s ním spojené jednodušší splácení úvěrů a investoři očekávají bezproblémovou návratnost svých investic. Otázkou je, jak dlouho to vydrží, když i v období s takto rychlým růstem ekonomiky naše vláda soustavně hospodaří se schodky v řádu desítek až stovek miliard korun každý rok.

Nezapomínejme ani na ovlivnitelnost lidí reklamou – výzkumy prokázaly, že Češi patří v Evropě mezi nejovlivnitelnější. Navíc, ať chceme či ne, i reklama je vědou a obratně využívá například poznatků z psychologie – podvědomých signálů, opakované expozice která podporuje zapamatování, identifikace s určitými sociálními skupinami, hra na silné emoce (strach, stud) a podobně.

V některých případech jsou lidé tlačeni do úvěrů i rostoucími životními náklady. Tyto úvěry, spolu s úvěry spotřebními, jsou však těmi nejrizikovějšími a současně těmi, které se nejobtížněji splácejí.

Pravidlem by mělo být to, že pokud mám málo peněz, měl bych se ze všech sil snažit více vydělávat, spíše než přehnaně začít šetřit, nebo dokonce žít na dluh. I přesto cílevědomé omezení zbytných výdajů není na škodu – vždyť kolik procent „pobíračů sociálních dávek” je těžkými kuřáky či alkoholiky, v porovnání s lidmi produktivními – a tento údaj nejspíše dosud nikdo nezjišťoval.

Malé statistické ohlédnutí

  • Rok 2007 byl rokem s nejdynamičtějším růstem úvěrů obyvatelstva v zaznamenané české historii.
  • Objem bankovních úvěrů obyvatelstva ke konci roku 2007 vzrostl oproti roku 2006 zhruba o třetinu – z cca 526 miliard na 700 miliard Kč.
  • Ke konci roku 2008 lze očekávat celkové zadlužení obyvatelstva již kolem 1 bilionu Kč, s poněkud zpomalující se tendencí.
  • Největší část úvěrů tvoří úvěry hypoteční – téměř 500 miliard Kč, nejmenší podíl pak tvoří úvěry spotřební.
  • V tomto okamžiku – v polovině roku 2008 – je odhadované celkové zadlužení obyvatelstva cca 900 miliard Kč.

Zdroj: Sdružení SOLUS

Lákavá reklama a tlak na spotřebu

Pozitivní vzory v tomto směru však v našem veřejně exponovaném životě nevidíme, zvláště pak politici vysílají jasné signály, že zadlužování je vlastně v pořádku a bezproblémové – a společnosti úvěry poskytující jim zdatně sekundují. Vždyť podíváme-li se na jakoukoliv reklamu nabízející úvěry či nákupy na splátky, vesměs vidíme automobily, krásnou dovolenou či „hračky“ pro dospělé – zatím jsem se dosud nesetkal s reklamou, která by propagovala například vzdělání.

Mimochodem, vládní dluh dle oficiálních statistik již přesahuje 1 bilion korun a stále narůstá. Domnívám se soukromě, že celková výše veřejného dluhu (tedy vládní, obecní, rozpočtové i mimorozpočtové dluhy, záruky veřejného sektoru a dluhy státních a polostátních organizací a firem) je ještě podstatně vyšší, možná až o 50 %.

Co se týče soukromých úvěrů, více než polovina z nich jsou úvěry hypoteční, tedy (snad) vcelku rozumné a návratné. Naproti tomu úvěry spotřební (na zábavní elektroniku, dovolenou a podobně) jsou obdobou zadlužení státního, kdy se získané peníze spotřebují neefektivně a pranic nepřispějí k budoucímu zvýšení příjmů či životní úrovně – takové dluhy jsou velmi nebezpečné, protože jsou obtížně návratné a vedou zhusta pouze k prohloubení finanční tísně (nová televize spotřebovává elektrický proud navíc – a ten musíme platit stále, i po splacení úvěru).

S úvěry stoupají i podvody

Lidé, přesněji domácnosti, se zadlužují stále více, i když v současné době již (zřejmě) s poněkud menší dynamikou než v předchozích letech. Současně se však (někteří) z nás učí nakládat se svými financemi a půjčkami efektivněji a učí se nepřeceňovat své možnosti, což je dobrá zpráva pro celou ekonomiku.

O další půjčky a úvěry mají zájem jak lidé – klienti, tak společnosti tyto poskytující. Segment firemního úvěrování je v podstatě nasycen a konkurence je velmi tvrdá. Naproti tomu segment domácností je dosud mladý a dynamicky se rozvíjející. Pokud se podaří domácnosti nadále vzdělávat k odpovědnému nakládání s úvěry, má tento segment velký potenciál.

Jenže současně s rostoucím objemem úvěrů však roste i počet pokusů o podvodné transakce, takže je nutná spolupráce finančních institucí s dalšími subjekty (občané, policie atd.), aby se dalo podvodům předcházet, což je vždy levnější a účinnější než následné vyšetřování, represe a snaha o odškodnění.

Do jistých problémů se dostávají lidí, kteří si lehkomyslně půjčí peníze na běžnou spotřebu. Často volí půjčky s vysokým úrokem, protože žádná rozumná finanční instituce jim úvěr neposkytne vůbec, natož za lepších podmínek, a následně se řeší podané žaloby, kdy se tito lidé vymlouvají se na „tíseň“ a „jednání pod tlakem“. Tímto, slušně napsáno, vychytralým chováním ovšem velmi škodí ostatním, kteří podobné úvěry skutečně nutně potřebují a vzhledem k zvyšujícímu se riziku žaloby a následné ztráty (peněz, reputace atd.) nemohou najít nikoho ochotného jim půjčit.

Chybějící vzdělání

Problémmem je i absence obecného vzdělávání lidí ze základů ekonomie a investičních a úvěrových zásad, například již na základní škole. Zásada, že vypůjčené peníze by se měly investovat tam, kde vytvoří minimálně tolik, aby bylo na splacení jistiny i úroků, by se dozajista hodila každému z nás i našim politikům, stejně jako například informace o tom, jak zvýšit svou životní úroveň (vlastními silami, bez spoléhání se na otcovský přístup státu). Ani trénink sebevědomí, cílevědomosti a samostatnosti by nebyl k zahození.

Co na to centrální banka

Dalším otazníkem je úloha České národní banky a jejích referenčních úrokových sazeb. Pokud by došlo ke zpomalení růstu nebo dokonce k recesi, ČNB bude nejspíš mít snahu úrokové sazby snížit a vyslat tak signál, že se vlastně nic neděje a že investoři mohou nadále vkládat peníze do projektů s nízkou návratností (resp. do ještě méně rentabilních než za normálních podmínek). Výsledkem bude snížená efektivita investic a plýtvání vzácnými zdroji, distorze trhu a prohloubení negativní fáze ekonomického cyklu.

Nepochybně by bylo prospěšnější, kdyby se ČNB přestala v ekonomice angažovat takto přímým způsobem a aby vykonávala pouze dozor – a hlavně, vykonávala jej správně. Z minulosti známe mnoho případů krachů bank či mediálně zajímavý případ IPB, které centrální banka zcela jasně neuhlídala a dokonce ani nenaznačila, že se v těchto institucích děje něco podivného. Možná by bylo zajímavé zjistit, kdo (a zda vůbec) byl za takovéto závažné zanedbání základní povinnosti potrestán.

Zlaté časy nebudou navěky

Vypadá to, že zatím si vedeme dobře – zadlužení stoupá, ale velká část úvěrů je věnována na bydlení a lidé se učí se svými financemi nakládat rozumně a odpovědně, i přes nezanedbatelný tlak v opačném směru. Dostupnost úvěrů (a tedy i jistá „ soukromá záchranná síť“) se drží na vysoké úrovni a, díky dobré výkonnosti ekonomiky, zatím neohrožuje významnější počet domácností.

widgety

Státní hospodaření (nakládání s cizími penězi) je již tradičně spíše populistické než racionální, lidé ovšem mají i vlastní rozum a zkušenosti, které velí nepřeceňovat své možnosti a nenakládat si příliš těžké úvěrové břemeno (i když splátky hypotečních úvěrů rozhodně lze za významnou zátěž považovat, jsou současně i investicemi, kde riziko ztráty je minimální, likvidita však už poněkud horší). A fungují zde organizace, které pomáhají příznivý stav na úvěrovém trhu udržovat a dokonce ještě zlepšovat – i když i v této oblasti zbývá ještě hodně práce.

A rada na konec: nebojme se úvěrů, ale přitom dobře vybírejme, na co je použijeme.

Anketa

Splácíte v současné době nějaký úvěr, dluh, půjčku?

22 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 31. 7. 2008 17:41