O některých alternativních trestech, kdy pachatel neztrácí svobodu, jsme již psali v dřívějších článcích (Peněžitý trest – důrazné potrestání trestného činu a Práce bez odměny? Ano, za trest!). Nyní se podíváme na tresty směřující k potírání nezákonného majetkového prospěchu.
Výklad k uvedeným trestům najdeme v ustanovení platného Trestního zákona (jde o zákon č. 140/1961 Sb., ve znění již několika desítek jeho novel).
Propadnutí majetku
Trest propadnutí majetku lze pachateli uložit v případě, kdy jej soud odsuzuje k výjimečnému trestu (jde o trest odnětí svobody od 15 do 25 let nebo doživotí) nebo k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za závažný úmyslný trestný čin, jímž pachatel získal nebo se snažil získat majetkový prospěch.
Bez uvedených podmínek může soud uložit trest propadnutí majetku pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje; jako samostatný trest může být trest propadnutí majetku uložen, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a k osobě pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
Propadnutí majetku postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí; propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
Na rozdíl od doby totality, kdy se uvedený trest uplatňoval vůči politickým odpůrcům i vůči těm, kteří opustili naši republiku a byli za to stíháni pro trestný čin, se tento trest již masově neukládá. Více je využíván peněžitý trest.
Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné majetkové společenství, tedy např. společné jmění manželů.
Vlastníkem propadlého majetku se stává stát.
Propadnutí věci
Soud může uložit trest propadnutí věci,
- které bylo užito ke spáchání trestného činu,
- která byla ke spáchání trestného činu určena,
- kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo
- kterou pachatel byť jen zčásti nabyl za věc uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná.
Trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli. Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
Trest propadnutí věci může soud uložit jako trest samostatný pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.
Na pachatele, kterému byl uložen trest propadnutí věci, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile nabyl právní moci rozsudek, jímž byl tento trest uložen.