Jak kdo utrácí za blbosti díky kartě. Já se naopak před blbostma krotím, ale když vidím, že mají v krámě něco neplánovaně levnějšího, nebo jsem si toho v letáku nevšiml, tak díky kartě ušetřím, že to nekoupím jinde a jindy, ovšem za vyšší cenu.
Dřívejc třeba v Kauflandu mívali čas od času chlazené prsní řízky, české, nekřehčené, pod stovku. Nevím, proč bych je měl kupovat, až budou oficiálně v akci (lépe řečeno když budou v akci, tak nebudou) nebo až budou za 150 kilo, když je můžu mít pod stovku. Když vezmu domů, rodičům a tchyni, není problém 10 kg – ušetříme 500 oproti normální ceně. Když karty nebrali, tak jsem buď nekoupil, když jsem s sebou netáhl peníze, nebo musel vyběhnout ven z prodejny, hledat bankomat, který mohl být mimo provoz nebo nepatřil spřátelené bance a já platil poplatky za výběr, a když jsem se vrátil s penězi, zboží již bylo vyprodané. Takhle s kartou tyhle obštrukce odpadají a rozhodně, když nemají zboží v akci (konkrétně řízky pod stovku), tak určitě nebudu kupovat dražší blbosti (třeba ty řízky, ale za 150 za kilo). Situace, kdybychom neměli doma žádné zásoby a neměli tudíž co jíst, nepřipadá v úvahu. Takže klidně počkáme, až bude někde něco levnější. Je spousta lidí, co zjistí, že nemá na sobotu či neděli z čeho vařit, tak skočí do blízkého SM nakoupit ono kilo za 150 – platí hotově a rozhodně tím neušetří. Z mého pohledu je blbostí utratit 150 za kilo řízků.
Mluvím stále jen a jen o utrácení debetní kartou. Úvěrová (kreditní) mi nic neříká, nepotřebuji ji, domnívám se, že v případě nedostatku financí je lepší překlenout levnějším konkorentem, který bývá sice zpoplatněn, ale zase má nižší úrok. Mnoho lidí si plete kreditní kartu s debetní.
