Spočítejte si...

Zavřít

Za neuskutečněnou exekuci dlužník platit poplatek či odměnu nemusí

Šikanování dlužníků je konec, exekutorům se přistříhávají křídla. Pokud své dluhy uhradíte dříve, než vám dojde exekuční rozhodnutí, nemusíte exekutorovi platit jeho odměny.

Uhraďte svůj dluh dříve, než k vám dojde exekuční rozhodnutí. Pak podle Ústavního soudu nemusíte platit náklady na provedení exekuce a odměny exekutorovi.

Dlužnice měla uhradit spolu s vlastním dluhem více než 8000 Kč jako náklady na provedení exekuce a odměnu exekutorovi, ačkoliv exekuce neproběhla, protože dluh vyrovnala dříve, než vůbec mohl začít exekutor dluh reálně vymáhat. Odměnu, kterou si soudní exekutor určil, schválil i příslušný soud rozhodující o nařízení exekuce.

Žena se proto jako stěžovatelka obrátila s ústavní stížností na Ústavní soud a ten se jí zastal, když příslušné rozhodnutí soudu zrušil. Je to další z rozhodnutí konstitučního tribunálu, kterými se vyslovil proti možno říci až šikanóznímu postihu dlužníků. Čtěte více: Soudy vymahačským firmám zatrhly účtování přemrštěných nákladů nízkých pohledávek

Zrušte exekuční rozhodnutí!

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení exekučního rozhodnutí Okresního soudu v novém Jičíně. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že se okresní soud nezabýval její námitkou vůči nákladům exekuce, které soudní exekutor stanovil ve výši 8628 Kč. Nevypořádal se tak s její námitkou, že základem pro určení odměny za provedení exekuce, ukládající zaplacení peněžité částky, je výše exekutorem vymoženého plnění.

Stěžovatelka poukazovala na skutečnost, že vymáhanou pohledávku dobrovolně uhradila, a proto soudnímu exekutorovi žádná odměna nepřísluší, neboť ničeho nevymohl. Přesto soud, aniž by se s touto námitkou v odůvodnění napadeného usnesení soudu vypořádal, převzal bez dalšího nesprávný výpočet odměny soudního exekutora jím provedený.

Soud své rozhodnutí opřel toliko o ust. § 35 odst. 2 exekučního řádu, podle kterého je exekuční řízení zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi. S poukazem na citované ustanovení exekučního řádu se již nezabýval skutečností, zda vedlejším účastníkem (exekutorem) určená výše nákladů exekuce je v souladu s exekutorským tarifem či nikoliv, ale pouze konstatoval, že se v dané věci neztotožňuje se závěrem stěžovatelky, že vedlejšímu účastníkovi nárok na odměnu nepřísluší.

Jak to celé bylo

Dne 28. 4. 2011 podal oprávněný věřitel, a to Komerční banka, a.s., návrh na nařízení exekuce proti dotyčné paní J. R. Exekučním titulem bylo rozhodnutí, které vydal Okresní soud v Novém Jičíně dne 14. 2. 2011 (platební rozkaz). Čtěte také: Platební rozkaz nepodceňujte. Tímto platebním rozkazem bylo stěžovatelce (paní J. R.) uloženo zaplatit oprávněnému částku ve výši 6640,95 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 11 820 Kč. Podobné téma: Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?

Stěžovatelka, i přes vykonatelnost exekučního titulu, do data tohoto podání neuhradila oprávněnému dlužnou částku. Jestliže stěžovatelka nesplnila, co jí vykonatelné rozhodnutí ukládá, podal oprávněný návrh na nařízení exekuce. Dne 7. 6. 2011 rozhodl Okresní soud v Novém Jičíně o nařízení exekuce na majetek stěžovatelky. Zároveň pověřil provedením exekuce příslušného soudního exekutora. Z kopie doručenky je zřejmé, že předmětné usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 1. 7. 2011. Dne 1. 8. 2011 vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce, přičemž náklady exekuce stanovil následovně: výše nákladů exekuce byla určena částkou 8628 Kč a výše nákladů oprávněného pak částkou 6120 Kč.

Náklady exekutora? V reálu žádné, i přesto chtěl peníze

Náklady exekuce představují odměna soudního exekutora za provedení exekuce ve výši 4428 Kč a náklady exekuce 4200 Kč jako náhrada hotových výdajů v paušální částce plus 20 % DPH. Proti příkazu exekutora podala stěžovatelka dne 8. 8. 2011 námitky, neboť již před doručením usnesení o nařízení exekuce uhradila na účet oprávněné částku 6641 Kč a na účet právního zástupce částku 11 820 Kč.

Na předmětné peněžní účty byly dané finanční částky připsány nejpozději dne 11. 5. 2011. Stěžovatelka upozornila na to, že dne 8. 7. 2011 uhradila na účet právního zástupce oprávněného náklady exekučního řízení ve výši 6120 Kč a téhož dne na účet soudního exekutora náklady exekuce. Jelikož stěžovatelka ještě předtím, než jí bylo doručeno usnesení soudu o nařízení exekuce, splnila dobrovolně svou povinnost uloženou jí v platebním rozkazu, má za to, že soudnímu exekutorovi nárok na odměnu nepřísluší, když základem pro určení odměny za provedení exekuce je výše exekutorem vymoženého plnění.

Pověřenému soudnímu exekutorovi tak žádné náklady v souvislosti s prováděním exekuce nevznikly, protože povinná svou povinnost plnila dobrovolně, a to ještě před tím, než jí bylo usnesení o nařízení exekuce doručeno. Námitkám stěžovatelky však soudní exekutor nevyhověl a postoupil je okresnímu soudu. Podle názoru soudního exekutora bylo exekuční řízení zahájeno doručením návrhu na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi dne 5. 5. 2011. Tímto datem mu tudíž vzniklo právo na náhradu nákladů exekuce.

Pokud stěžovatelka uhradila vymáhanou povinnost před doručením usnesení o nařízení exekuce, byla by toto skutečnost důvodem pro zastavení exekuce. Stěžovatelka takovýto návrh ovšem nepodala. Pokud stěžovatelka hradila až po podání návrhu na nařízení exekuce, tato skutečnost sama o sobě nezakládá ztrátu nároku oprávněného na náhradu nákladů exekučního řízení. Podle názoru soudního exekutora má sám nárok jak na odměnu, tak na náhradu hotových výdajů.

Okresní soud vyhověl exekutorovi, a ne povinné dlužnici

Napadeným usnesením okresního soudu byly námitky stěžovatelky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce zamítnuty. Podle názoru okresního soudu nárok na náhradu nákladů exekuce vznikl exekutorovi dnem podání návrhu na nařízení exekuce. I když usnesení o nařízení exekuce bylo povinné doručeno až 1. 7. 2011 a povinná provedla platby ve prospěch jistiny dne 9. 5. 2011, nemění to podle názoru okresního soudu nic na skutečnosti, že v době platby již bylo zahájeno exekuční řízení a exekutor má právo na náhradu jeho nákladů. Soud se tudíž neztotožnil se závěrem povinné, že exekutorovi nárok na odměnu nepřísluší.

Ústavní soud takto nerozhodoval poprvé

Již v nálezu spis. zn. Pl. ÚS 8/06 (N 39/44 SbNU 479) Ústavní soud při posuzování ústavnosti vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, zformuloval základní zásady odměňování exekutorů. Podle Ústavního soudu není možno způsobovat povinnému nepřiměřenou újmu, a proto je třeba zohlednit „jistý stupeň „dobrovolnosti“ ve splnění vymáhané povinnosti, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením.“

Nález Ústavního soudu spis. zn. II. ÚS 1540/08 (N 171/54 SbNU 175) se vztahoval na situaci, kdy povinný uhradil dlužné částky dobrovolně ještě před doručením usnesení o nařízení exekuce, a v den, kdy mu toto usnesení bylo doručeno, dobrovolně uhradil i náklady oprávněného. Ústavní soud v daném případě zohlednil skutečnost, že povinný plnil dobrovolně zcela mimo rámec exekučního řízení, ještě předtím, než se sám o exekuci dozvěděl tím, že mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce. Protože již soudní exekutor nemohl vymoci nic, byla základem pro určení jeho odměny částka nulová.

Proč se Ústavní soud zastal povinné dlužnice jako stěžovatelky

Shora uvedené závěry se plně vztahují i na nyní projednávanou věc, a proto na ně Ústavní soud odkázal. Ústavní soud vzal za prokázané, že stěžovatelka uhradila dlužnou částku již 9. 5. 2011 a že se tak stalo před tím, než jí bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce (1. 7. 2011). Skutečnost, že dlužník splnil svou povinnost dobrovolně bez přímé exekuce, je proto třeba zohlednit, neboť základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky je výše exekutorem vymoženého plnění.

Rozhodující skutečností je totiž to, že pověřenému soudnímu exekutorovi žádné náklady v souvislosti s prováděním exekuce nevznikly, protože stěžovatelka svou povinnost splnila dobrovolně, a to ještě před tím, než jí došlo usnesení o nařízení exekuce, tj. daleko dříve než mohlo dojít k jejímu vynucenému provedení. Základem pro určení odměny musí být proto částka nulová. Analogicky je třeba v intencích posuzovat otázku náhrady hotových výdajů.

Závěr

Ústavní soud resp. jeho příslušný senát dospěl k závěru, že porušením základního práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny bylo napadeným usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně zasaženo do vlastnického práva stěžovatelky garantovaného čl. 11 odst. 1 ústavní Listiny základních práv a svobod, a proto ústavní stížnosti vyhověl a stěžovatelkou napadené rozhodnutí okresního soudu svým nálezem II. ÚS 3726/11 zrušil.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 2. 2012 20:57