Za kritiku ve firmě vás na hodinu vyhodit nemohou, posvětil Ústavní soud

Kritizoval rozhazování peněz a špatné hospodaření firmy a za to měl skončit na hodinu bez práce. Svůj boj však po letech vyhrál, přestože mu soudy žaloby zamítaly. V demokracii má totiž právo i na šokující kritiku.

Ústavní soud svým nálezem ze dne 23. března 2010 spis zn. I. ÚS 1990/08 vyhověl stížnosti zaměstnance, s nímž byl rozvázán pracovní poměr jeho okamžitým zrušením, a to kvůli kritice poměrů v zaměstnání.

Jádro sporu

Zaměstnanec se na interní poradě velmi kriticky vyjádřil o hospodaření a poměrech u zaměstnavatele. Firmě se to nelíbilo a okamžitě s ním zrušila pracovní poměr. Jenže pronesené výroky nebyly veřejně publikovány, a proto nemohly mít, jak dovodil Ústavní soud, dopad na zájmy a dobrou pověst zaměstnavatele. Zaměstnanec se okamžitému zrušení pracovního poměru neúspěšně bránil na základě příslušné žaloby ve sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru před obecnými soudy – soudem prvního stupně, soudem odvolacím a Nejvyšším soudem ČR.

Když vás vyhodí neplatně, braňte se a dostanete peníze

Jak se bránit, když vás firma vyhodí neprávem? Neplatnost rozvázání pracovního poměru musíte napadnout žalobou nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl váš pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Jestliže firma s vámi rozváže pracovní poměr neplatně a vy jí bez zbytečného odkladu a písemně sdělíte, že trváte na tom, aby vás dále zaměstnávala, váš pracovní poměr trvá i nadále a firma je vám nadto povinna poskytnout náhradu mzdy nebo platu.

Náhradu dostanete ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámíte zaměstnavateli, že trváte na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy vám zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

Kde to vře: Návrh na snížení platů státním zaměstnancům dává prostor pro protekci i diskriminaci

Poslání Ústavního soudu

Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. K takovému zásahu je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce mj. tím, že při interpretaci jednoduchého práva zcela přehlédnou základní práva některého z účastníků řízení. A k tomu v námi uvedením příkladu došlo.

Obecné soudy, které spor projednávaly, základní ústavní právo stěžovatele neochránily, neboť jeho žaloba byla zamítnuta. Tím došlo k porušení práva stěžovatele – zaměstnance na svobodu projevu. Na jeho stranu se postavil a ochranu jeho ústavnímu právu poskytl až Ústavní soud, na jehož popud se obecné soudy budou věcí – sporem o neplatnost okamžitého rozvázání pracovního poměru znovu zabývat, protože Ústavní soud jejich rozhodnutí zrušil a ve svém nálezu uzavřel:

Svoboda projevu jako taková se vztahuje nejen na tvrzení či stanoviska příznivě přijímaná či považovaná za neškodná nebo bezvýznamná, ale i na ta, která jsou považována za polemická, kontroverzní, šokující nebo třeba i někoho urážející.

Ochrana svobody projevu jako znak demokracie

Základní právo na svobodný projev třeba považovat za konstitutivní znak demokratické pluralitní společnosti a za jednu ze základních podmínek pro její chod a sebeuplatnění jednotlivce. Ústavní soud má opakovaně za to, že každý názor, stanovisko nebo kritika je, vzhledem k významu svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 ústavní Listiny základních práv a svobod, zásadně přípustným; omezení svobody projevu je proto výjimkou, kterou je nutno interpretovat restriktivně a lze ji ospravedlnit jen kvalifikovanými okolnostmi.

I šokující a zraňující kritika má v demokracii své místo

Ústavní soud ve svém nálezu odkázal na rozhodovací praxi a stanoviska Evropského soudu pro lidská práva, podle níž se svoboda projevu jako taková vztahuje nejen na „informace“ nebo „myšlenky“ příznivě přijímané či považované za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují: tak tomu chtějí pluralita, tolerance a duch otevřenosti, bez nichž není demokratické společnosti.

ESLP dále konstatoval, že soud při výkonu kontrolní pravomoci musí přípustnost namítaného omezení svobody projevu posoudit ve světle věci jako celku, včetně znění výroků, které jsou stěžovateli vytýkány, a kontextu, v němž je pronesl, nikdy nelze posuzovat toliko jednotlivý vytržený výrok anebo větu.

Stejně tak je při posuzování přípustnosti namítaného omezení povinen vzít do úvahy závažnost možné újmy zaměstnavatele, pohnutky zaměstnance či povahu a přísnost uložené sankce. V rozhodnutí ze dne 26. 9. 1995 ve věci Vogt proti Německu ESLP přímo dovodil pravidlo, že zaměstnanec (v daném případě ve služebním poměru) nesmí být pro povahu jím projevovaných názorů propuštěn (obdobně např. rozhodnutí ze dne 28. 10. 1999 ve věci Wille proti Lichtenštejnsku).

Závěrečné shrnutí

Ústavní soud vyhověl stížnosti zaměstnance, s nímž byl rozvázán pracovní poměr jeho okamžitým zrušením, a to kvůli kritice poměrů v zaměstnání. Zaměstnanec se velmi kriticky vyjádřil o hospodaření a poměrech u zaměstnavatele na interní poradě. Z tohoto důvodu s ním zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr. Pronesené výroky však nebyly veřejně publikovány, a proto nemohly mít, jak dovodil Ústavní soud, dopad na zájmy a dobrou pověst zaměstnavatele. Zaměstnanec se okamžitému zrušení pracovního poměru neúspěšně bránil na základě příslušné žaloby ve sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru před obecnými soudy. Ty však jeho základní ústavní právo neochránily, neboť jeho žaloba byla zamítnuta. Tím došlo k porušení práva stěžovatele – zaměstnance na svobodu projevu.

Na jeho stranu se postavil a ochranu jeho ústavnímu právu poskytl až Ústavní soud, na jehož popud se obecné soudy budou věcí – sporem o neplatnost okamžitého rozvázání pracovního poměru znovu zabývat, protože Ústavní soud jejich rozhodnutí zrušil a ve svém nálezu uzavřel: Svoboda projevu jako taková se vztahuje nejen na tvrzení či stanoviska příznivě přijímaná či považovaná za neškodná nebo bezvýznamná, ale i na ta, která jsou považována za polemická, kontroverzní, šokující nebo třeba i někoho urážející. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že výklad a aplikaci norem jednoduchého práva (v daném případě pracovního práva) nelze provádět bez ohledu na ochranu základních práv jednotlivce plynoucích z norem ústavního pořádku ČR.

Anketa

Vyhrožoval vám někdy neoprávněně zaměstnavatel výpovědí na hodinu?

20 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 9. 2010 8:31