Hlavní navigace

Význam penzijního připojištění se přeceňuje

28. 3. 2007
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

V souvislosti s důchodovou reformou se jako o doplňku státního důchodového systému stále hovoří jen o penzijním připojištění. Zapomíná se přitom, že tento produkt má také své slabiny a že existují i jiné možnosti, jak se finančně zabezpečit na stáří.

Na státní důchod se moc nespoléhejte

Růst životní úrovně nepřináší jen samá pozitiva. Jeho důsledkem bývá i nepříznivý demografický vývoj. Většina mladých lidí odkládá založení rodiny na pozdější dobu. Stále více z nich dává před rodinnými závazky přednost budování kariéry a žije bez stálého partnera nebo ve volném svazku. Pořízení a vychovávání dětí do tohoto konceptu příliš nezapadá. Roste počet bezdětných párů a rodiny s více než dvěma dětmi jsou ve vyspělých zemích spíše výjimkou.

Dalším aspektem ekonomického rozvoje je prodlužování lidského života. Díky lepším životním podmínkám a kvalitnější zdravotní péči lidé žijí stále déle. Zatímco počet lidí v produktivním věku postupně klesá, počet seniorů naopak výrazně stoupá. S tím je ovšem spojen pokles příjmů státních rozpočtů z vybraných daní a odvodů na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení a zároveň dramatický růst výdajů na výplatu důchodů a zajištění zvýšené zdravotní péče o seniory.

Při nezměnění stávajících podmínek by se propast mezi příjmy a výdaji státních rozpočtů vyspělých zemí postupně prohloubila natolik, že by reálně hrozil jejich kolaps. V podstatě jediným řešením této situace je omezení růstu výdajů a podpoření růstu ekonomiky tak, aby byla schopna vygenerovat větší příjmy. Zvýšit daňové zatížení by bylo značně kontraproduktivní. V řadě zemí, Česko nevyjímaje, se tedy postupně prodlužuje věk odchodu do důchodu a tlumí se dynamika růstu výše vyplácených sociálních dávek.

Součástí důchodových reforem je i přenesení větší části zodpovědnosti za finanční zabezpečení na stáří ze státu na občany. To, jak velký propad životní úrovně absolvují při odchodu do důchodu, bude záležet především na jejich schopnosti vytvořit si v produktivním věku dostatečné finanční rezervy. Státem vyplácené důchody budou stačit spíše jen na přežívání na hranici sociálního minima. Pro řadu lidí to bude drsné, ale jinudy bohužel asi cesta nepovede.

Penzijní připojištění? Ano, ale…

První a často bohužel jedinou možností, o níž v Česku lidé uvažují v souvislosti s vytvářením finančních rezerv na stáří, je penzijní připojištění se státním příspěvkem. Vede je k tomu především to, že o jiných finančních produktech se v médiích v souvislosti s daňovou reformou ani příliš nehovoří. Penzijní připojištění je přitom prezentováno jako velmi bezpečný a velmi výhodný způsob dlouhodobého spoření. Jsou-li zmiňovány i jiné produkty nebo řešení, pak zpravidla jen jako nepříliš významné doplňkové alternativy.

<calculator id=„5“></calcu­lator>

Penzijní připojištění má kromě svého názvu velkou konkurenční výhodu spočívající ve významné státní podpoře. Výhodnost tohoto produktu je zpravidla vždy opírána o státní příspěvek, který dosahuje až 150 Kč měsíčně. To představuje celých 30 % z obligátní pětistovky, kterou klient svému penzijnímu fondu měsíčně pošle. V krátkém časovém horizontu několika let je význam státního příspěvku pro celkový výnos z penzijního připojištění značný. Jedná-li se však o desítky let, na celkové zhodnocení vkladů má vliv spíše než státní příspěvek hospodaření penzijního fondu s vklady klientů.

Hospodaření penzijního fondu ovšem klient může za stávajících podmínek ovlivnit jen velmi málo – výběrem fondu, popřípadě jeho změnou v průběhu spoření. Mezi hospodařením jednotlivých penzijních fondů však v Česku nejsou velké rozdíly. Možnost výběru nástrojů pro zhodnocení spravovaných vkladů jsou zde platnými předpisy značně omezeny. Všechny fondy musí při investování dbát na minimalizaci a diverzifikaci rizik, což však s sebou ale nese i nízké zisky jen mírně přesahující inflaci. Penzijní připojištění tedy spíše než výrazné zhodnocení úspor zajistí jen uchování jejich hodnoty. Má tedy charakter konzervativní a defenzivní investice.

V médiích se při opěvování penzijního připojištění zapomíná na to, že vklady klientů u penzijních fondů nejsou – na rozdíl od bankovních vkladů – ze zákona nijak pojištěny. Pokud by tedy penzijní fond utrpěl ztrátu nebo dokonce zkrachoval, klient nemá nárok na žádnou náhradu od státu. O tom, že se nejedná jen o hypotetickou možnost, svědčí případy zkrachovalých fondů ve světě, ale i v Česku. Jejich krachu přitom nezabránily ani přísné předpisy, ani dozor státu, který měl na jejich dodržování dohlížet.

Dalším velkým lákadlem pro klienty penzijních fondů je státní podpora v podobě hned dvojího daňového zvýhodnění. Klient má podle stávajících předpisů možnost odečíst od svého daňového základu až 12 000 Kč z celkové částky svých ročních vkladů, o kterou překračují hranici 6 000 Kč. Daňově výhodné také je, pokud se klientovi rozhodne na penzijní připojištění přispívat i zaměstnavatel. Otázkou však je, zda tato daňová zvýhodnění přežijí i připravovanou daňovou reformu.

Jsou i jiné možnosti

Z uvedeného je tedy zřejmé, že na penzijním připojištění žádný klient příliš nezbohatne. Pokud si bude spořit málo a krátkou dobu, což je bohužel zatím česká realita, velké přilepšení ke státnímu důchodu ze svého penzijního připojištění rozhodně nezíská. Samozřejmě i v tomto případě platí, že spořit si, byť jen málo a formou penzijního připojištění, je lepší než nespořit si vůbec. Nelze však očekávat, že se tím vyřeší očekávaný propad životní úrovně při odchodu do důchodu.

Možností, jak se finančně zabezpečit na stáří, je spousta. Zůstaneme-li u konzervativních finančních produktů, poměrem výnosu a rizika stále výrazně vede stavební spoření. I po snížení státní podpory od roku 2004 s ním lze dosáhnout během šestiletého spořícího cyklu zhodnocení vkladů přes 6 %. Vklady u stavebních spořitelen jsou navíc ze zákona pojištěny a s vklady lze disponovat po kratší době než v případě penzijního připojištění. Při uzavírání smlouvy o stavebním spoření to však nechce příliš otálet, protože je pravděpodobné, že státní podpora tohoto produktu bude v dohledné době opět omezena.

Pro klienty, kteří nemají averzi k riziku, jsou zde ještě daleko širší možnosti v podobě nikoliv jen spoření, ale investování. Investovat lze do akcií, dluhopisů, komodit nebo třeba i nemovitostí, a to jak přímo, tak prostřednictvím podílových fondů, certifikátů nebo třeba investičního pojištění. Nabídka je natolik široká, že si vybere snad každý. Jen to chce se při výběru neukvapit a uvědomit si, že vyšší potenciální výnos bývá vyvážen vyšší mírou rizika a také že zejména při dlouhodobém investování hraje velkou roli serióznost vybraného partnera.

V neposlední řadě je třeba zmínit i jiné možnosti, než je spoření či investování do finančních produktů. Optimálním řešením je, pokud někdo dokáže spojit příjemné s užitečným a na stáří se dokáže díky svému koníčku zabezpečit třeba formou sbírky obrazů, známek nebo starožitností. Podobně lze na stará kolena dosáhnout potřebného finančního zabezpečení i naplnění osobních ambicí třeba vybudováním prosperující firmy, vytvořením uměleckého díla nebo třeba vynálezu s následným prodejem autorských práv.

Naučit se včas žít skromně

Asi nejjednodušší, ale také nejméně příjemnou možností, jak ztlumit propad životní úrovně při odchodu do důchodu, je nemít příliš velké nároky. I dnes je spousta důchodců žehrajících na to, že celý život platili velké daně a teď dostávají jen malý důchod, z něhož nejsou schopni vyžít. Ve skutečnosti je však čistý příjem na jednoho člena jejich domácnosti často vyšší než u řady rodin s malými dětmi. Pro některé lidi je totiž obtížné vyžít téměř s jakýmkoliv měsíčním příjmem.

skoleni_15_4

Dopadnout tak je snadné. Stačí si v době relativní hojnosti zvyknout žít na vysoké noze a jakýkoliv dočasný nedostatek peněz řešit formou půjčky. Pokud se dluhy nedaří splácet, stačí si jednoduše půjčit jinde. Když se finanční situace zkonsoliduje, může začít další kolo. Otázku vlastního bydlení je lepší vůbec neřešit nebo se jí začít zabývat tak pozdě, že splatnost hypotéky se protáhne až do důchodového věku. O vytváření nějakých finančních rezerv samozřejmě není potřeba vůbec uvažovat.

Každý, kdo nechce dopadnout stejně nebo i hůř, by měl na svou budoucí finanční situaci začít myslet včas. Čím déle člověk pravidelně spoří nebo investuje, byť jen relativně malou částku, tím větší úspory bude mít k dispozici v době, kdy je bude potřebovat. Pokud ale ze svých příjmů v produktivním věku není schopen ušetřit ani minimální částku, nezbývá, než aby se smířil s tím, že si bude muset přivydělávat až do své smrti anebo bude muset značně slevit ze svých nároků.

Máte uzavřené penzijní připojištění?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Narozen v roce 1968. Absolvent FEL VUT obor jaderná energetika. Má mnohaletou praxi v soukromém i státním sektoru, zejména v oblasti Managementu a kontroly.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).