Pět tisíc měsíčně by měl platit na dítě rodič s průměrnou mzdou

Nyní více než sto tisíc dětí nedostává výživné pravidelně či dokonce vůbec. Možnosti, jak výživné vymoci pokojnou cestou, jsou pro většinu rodičů poměrně omezené. V současné době totiž nejsou k dispozici přesná a jasná pravidla pro určení výše výživného, proto plné rozhodnutí stojí čistě a jen na konkrétním soudci, který o výživném rozhoduje. Samotná matka nemá představu, jak vysoké výživné může pro své dítě dostávat, jenže ani druhý rodič absolutně předem netuší, jak vysoké výživné soud stanoví.

Výše výživného je obecně nejasná

Rozhodnutí soudu je sice ovlivněno určitými okolnostmi, které by měl při svém rozhodování brát v úvahu, nicméně soudce nelze k ničemu nutit. Tudíž každé rozhodnutí o výši výživného je ovlivněno nejen objektivními okolnostmi případu, ale také osobností toho, kdo rozhoduje. Často se stává, že u velmi podobných případů rozhodne soudce jednoho soudu o řádově jiné výši výživného než soudce soudu druhého. Se svými zkušenostmi se serveru Měšec.cz svěřila paní Radka. Se svým prvním manželem mám dceru. Dostal soudem nařízeno platit výživné ve výši 2000 Kč měsíčně. Po půl roce přestal platit. Snažila jsem se urovnat spor a dohodnout se s ním po dobrém, ale nevyšlo to, a proto jsem se obrátila na soud. Otec dítěte se hájil tím, že již není ve stálém pracovním poměru, podniká jako OSVČ, ale je ve ztrátě, tudíž na výživné nemá. To bylo před dvěma lety a od té doby jsem od něj nedostala ani korunu. Podle Ondřeje Načeradského z Občanské poradny Společnou cestou,  pro účely trestního řízení není podstatné, zda je otec dítěte zaměstnanec nebo OSVČ. Neplacení výživného se považuje za trestný čin až poté, kdy jednání dosáhne určité závažnosti.

Vězení po čtyřech měsících neplacení

Před 1.1.2010 v zákoně nebyla stanovena žádná hranice, ale v praxi se vycházelo z toho, že by mělo jít o neplacení po dobu cca 6 měsíců. Nový trestní zákoník se rozhodl v zájmu právní jistoty výslovně uvést, že hranici trestnosti zde představují čtyři měsíce. To nicméně nikdy neznamenalo a ani neznamená, že by muselo jít o 6/4 měsíce v kuse. Sice v praxi nebylo zas tak vzácné narazit na „koumáky“, kteří se domnívali, že se vyhnou trestní odpovědnosti, pokud zaplatí jednou za čas (bez ohledu na to, že celková výše dluhu dosahovala výživného třeba i za několik let), ale v praxi nebyl problém jim dlužné výživné „posčítat“ a posoudit ho jako celek, píše Načeradský na webu poradny.

Mnohé matky se často obávají, že když se obrátí na soud, budou muset platit náklady za soudní poplatek, přitom zbytečně. Návrh na určení výživného pro dítě je totiž od soudního poplatku osvobozen. Důvodem je snaha vyjít vstříc matkám, které samy pečují o dítě a které se často nacházejí ve velmi těžké životní a sociální situaci.

Bič na neplatiče

Od 1. května 2010 by se však pravidla výživného měla změnit. Ministerstvo spravedlnosti zpracovalo komparaci právní úpravy v Německu, Rakousku a na Slovensku a expertní komise doporučila postupovat podle rakouského vzoru, kde se výživné na dítě stanovuje poměrnou procentuální částkou z čistého příjmu povinného rodiče. Rakousko vybrala pracovní skupina proto, že tato země má podobný typ rodinného práva jako Česká republika, mají také podobnou daňovou zátěž obyvatelstva, téměř shodnou strukturu spotřeby domácností. Rakouský model byl pak upraven podle českých poměrů a od uvedeného data by v rámci pilotního projektu měli soudci vyměřovat výživné podle jednotné tabulky (viz box).

Rodič, který bude o výživné u soudu žádat, tak bude mít k dispozici jisté vodítko, jak velkou částku od druhého rodiče požadovat. Poté by již mělo být jedno, zda dítě žije v Karviné, Brně, Praze nebo Aši. Podstatné je, aby se rodiče podíleli na životní úrovni společně bez ohledu na místo pobytu v České republice. Soudce však samozřejmě nadále bude moci řešit každý případ individuálně podle potřeb dítěte. K nejdůležitějším ukazatelům, ze kterých se bude vycházet, patří věk dítěte, zda navštěvuje předškolní zařízení a jeho zdravotní stav. Soudce by měl přesto měl vzít v úvahu i zájmy a záliby dítěte, typicky kulturní, sportovní, rekreační apod.

Nepůjde se skrývat za nezaměstnanost

Návrh z dílny ministerstva spravedlnosti přihlíží mimo jiné i k tomu, zda neplatič (v naprosté většině otec), nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika, nevzdal se bezdůvodně zaměstnání, jaké má náklady na udržení příjmu. To se týká podnikatelů – a patří sem například odpisy majetku, platba nájemného, výše platů, které poskytuje svým zaměstnancům a majetek společnosti. V těchto případech by se soud zřejmě řídil vyšší procentní hranicí. Naopak, shovívavěji by byl posuzován otec, který přispívá na dítě nad rámec běžného výživného. Například mu platí pojištění, spoření a přispívá na jeho sportovní či kulturní aktivity.

Potrestání neplatičů výživného nově upravuje také nový trestní zákoník, který je účinný od 1. ledna 2010.  Neplatiče výživného bude možné nově odsoudit ze zákona již po čtyřech měsících neplacení výživného (místo nyní nejméně po šesti měsících). V případě recidivy mu bude hrozit nepodmíněný trest odnětí svobody až na pět let.