Výživné na děti musí platit i podnikatel ve ztrátě

Tabulky jsou jen doporučující a ani účetně vykazovaná ztráta však neumožní podnikateli vykroutit se z placení výživného.

Soudní řízení o alimenty je obvykle zahajováno v souvislosti s rozvodovým řízením rodičů nebo za situace, kdy jeden z rodičů neplní svou vyživovací povinnost vůči dítěti dobrovolně. Rozvodový soud nerozvede manželství, dokud nejsou vyřešeny a upraveny poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu rodičů, tedy dokud opatrovnický soud pravomocně nerozhodne (resp. neschválí dohodu rodičů) o výchově a výživě dětí – zejména s kterým rodičem bude dítě trvale žít (t.j. kterému rodiči bude svěřeno do výchovy) a jak se bude stýkat s druhým z rodičů (eventuelně zda bude svěřeno do společné nebo střídavé výchovy) a jak budou oba rodiče přispívat na jeho výživu.


Autor: Copyright (c) 123RF Stock Photos

Ilustrační obrázek

Předpokladem pro určení výživného však není jen rozvod manželství. Soud tak postupuje, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich neplní své povinnosti dobrovolně. Podobně soud upravuje rozsah vyživovací povinnosti nebo schvaluje dohodu o výši výživného, jestliže rodiče nezletilého dítěte spolu nežijí, protože vůbec nebyli sezdáni, nebo je soužití manželů  rozvráceno, aniž by přitom bylo rozvedeno.

Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Oba rodiče mají povinnost přispívat na výživu dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž se přihlíží i k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, a jak se stará o společnou domácnost, žijí-li rodiče spolu. Při určení výše výživného vychází soud na straně jedné z odůvodněných potřeb oprávněného (příjemce alimentů – potomka) a na straně druhé ze schopností, výdělkových možností a majetkových poměrů povinného (plátce alimentů – rodiče).

Tabulky nejsou závazné, jen doporučující

V současné době neexistují žádné závazné tabulky pro způsob výpočtu výživného (ani není stanoveno procento valorizace, anebo naopak předepsáno omezení dobou, po kterou není možno žádat o zvýšení výživného). Nicméně existuje doporučující tabulka (Ministerstva spravedlnosti) pro stanovení výše výživného, která má vést ke sjednocení rozhodování soudů v otázkách alimentů. Výše výživného je stanovena jako procentuálního rozmezí z měsíčního čistého příjmu povinného rodiče.

Kategorie Věk dítěte Procentuální rozmezí
1. 0 – 5 let 11 – 15 %
2. 6 - 9 let 13 – 17 %
3. 10 - 14 let 15 – 19 %
4. 15 - 17 let 16 – 22 %
5. 18 a více let 19 – 25 %

Postup určení výživného připomíná tzv. dílkovou metodu pro určení výživného, která byla dříve podpůrně používána jako pomůcka pro stanovení výživného některými soudy; nikdy tedy nešlo o oficiální a všeobecně závazný (zákonem nebo judikaturní praxí předepsaný) postup, ale jen o jakousi orientační nebo kontrolní výpočtovou metodu.

Postup podle této metody spočíval v tom, že při stanovení výše výživného musely být povinné osobě zachovány 4 základní dílky jejího příjmu (měsíční mzdy, platu atp.) a na vyživované dítě se k tomuto základu přidával 1 další dílek. Jestliže např. šlo o výživné pro dítě (např. z prvního manželství) osoby, která měla alimentační povinnost k dalším 2 dětem (z dalšího manželství), tak se její příjem rozložil na 7 dílků (4 dílky na tuto povinnou osobu – rodiče, 2 dílky na 2 oprávněné děti a 1 na dítě, o jehož výživném se rozhodovalo).

Příjem této osoby se proto vydělil 7 a takto zjištěná částka pak představovala maximální možnou částku výživného na 1 dítě. Z takto určené maximální částky výživného (rovnajícího se maximálním potřebám dítěte) se pak případně dále stanovovala alikvotní částka výživného (vypočtený 1 díl se vydělil 18 a následně násobil počtem let věku dítěte).

Vždy je nutno pečlivě zkoumat a zvažovat okolnosti každého jednotlivého případu a individuálně hodnotit možnosti povinného rodiče a potřeby oprávněného dítěte. 

Konkrétní výše výživného záleží na mnoha okolnostech, mezi jednotlivými případy nebo jednotlivými soudy se mohou tedy vyskytovat značné rozdíly. Každý případ se posuzuje individuálně, a nelze proto obecně stanovit minimální nebo maximální výživné. Pokud rodičem dítěte bude kupř. manažer s vysokým příjmem kolem 200 000 Kč měsíčně, může být odpovídajícím výživným i částka ve výši zhruba 30 000 Kč, byť ta zajistí potřeby nezletilého dítěte několikanásobně.

Ústavní soud a spravedlivý soudní proces o určení výživného

Ústavní soud se v několika svých nálezech vyjádřil k otázce spravedlivosti procesu v řízení o výživném. V prvním z rozhodnutí, které jsme vybrali, apeloval na nutnost opravdu pečlivého zkoumání majetkových poměrů povinného rodiče a jeho rodiny (obecným) soudem, rozhodujícím o výživném:

„K nezletilým dětem mají vyživovací povinnost oba rodiče, u nichž se musí náležitým způsobem zjistit a posoudit nejen jejich výdělkové poměry (event. jiné příjmy), ale rovněž skutečně dosahovaná životní úroveň, na níž se mají děti právo podílet (ust. § 85 odst. 2 zákona o rodině).

Kategorické tvrzení soudu, že při určování výše výživného je třeba přihlížet pouze k příjmům a majetkovým poměrům otce, nikoli jeho manželky, i v situaci, kdy zvýšené odůvodněné potřeby nezletilých dětí byly prokázány a soudem akceptovány, tak neodpovídá nejen normám jednoduchého práva (zákona o rodině), ale ani zásadám spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 ústavní Listiny základních práv a svobod.“

(Podle nálezu Ústavního soudu spis. zn. II.ÚS 1619/07, ze dne 1. 2. 2008.)

Ve druhém z rozhodnutí, které jsme vybrali, zdůraznil Ústavní soud nutnost řádně a pečlivě zdůvodnit, jak a proč (obecný) soud dospěl ke stanovení výživného v určité výši:

„Ústavní soud je si vědom toho, že soudy jsou ve svém rozhodování nezávislé (ust. čl. 81 Ústavy ČR) a soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (ust. čl. 95 Ústavy ČR). Nezávislost rozhodování obecných soudů se však uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z ust. čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i z ust. čl. 1 Ústavy ČR. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit [ust. § 157 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů], a to způsobem, zakotveným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.“

(Podle nálezu Ústavního soudu spis. zn. I.ÚS 1924/08, ze dne 1. 4. 2009.)

Tam, kde to majetkové poměry rodičů dovolují, může soud rozhodnout nejen o pravidelných měsíčních splátkách, ale i o tvorbě úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání.

Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud rovněž, zda se nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

Žádné fígle, jinak se bude vycházet z fiktivního příjmu

Zámožný člověk z oficiálních výkazů a daňových přiznání nezřídka vyhlíží jako naprostý chudák. Pravdivé zjištění schopností, výdělečných možností a majetkových poměrů osob bez pravidelných příjmů ze závislé činnosti (zaměstnání) soudům mnohdy činí obtíže. Zákon o rodině však děti chrání, aby podnikatelé se středními nebo vyššími příjmy neplatili nepřiměřeně nízké výživné. Proto rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti  podléhající dani z příjmů (tedy např. soukromý podnikatel), je povinen soudu tyto příjmy věrohodně prokázat, předložit podklady pro zhodnocení majetkových poměrů a poskytnout další součinnost; tedy předložit nejen daňové přiznání či účetní knihy, ale také zpřístupnit bankovní informace  o stavu  účtů nebo informace o stavu cenných papírů, o účasti na jiných podnikatelských aktivitách např. v obchodních společnostech atd. 

Neučiní-li tak, vychází se z fikce, že rodič pobírá měsíční příjem ve výši 12,7násobku životního minima jednotlivce a s ohledem na něj bude vyměřeno výživné.  V současnosti se tedy vychází z příjmu 43 307 Kč (3410 Kč násobeno 12,7). Nevyjde-li celé číslo, zaokrouhluje se na celé koruny nahoru.

Problém může ovšem nastat i tehdy, pokud rodič řádně předloží soudu doklady o svých příjmech z podnikání, avšak po odečtení výdajů (nákladů) na jejich dosažení, zajištění a udržení jsou mimořádně nízké či dokonce vzniká daňová ztráta. Potom soud musí zkoumat charakter jednotlivých  podnikatelských výdajů, jež rodič uplatňuje v přiznání k dani z příjmů, neboť nikoliv každý takový výdaj osoby povinné výživou, který daňové předpisy uznávají jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení příjmů a umožňují rodiči snížit si o něj základ daně, je pro rodiče z hlediska jeho podnikání nezbytný do té míry, že by po něm nebylo možno důvodně požadovat, aby z takto vynaložených prostředků přednostně plnil svou vyživovací povinnost k dítěti. 

Prvořadnou povinností rodiče je dostát zákonné vyživovací povinnosti k dětem a teprve zbývajících finančních prostředků je možno použít k rozvoji podnikatelské aktivity. Proto soud může v konkrétních případech připočíst určité částky,  jež nelze rodiči uznat jako nutné  a nezbytné investice, bez nichž by nebylo možno v podnikání pokračovat, k oficiálně vykazovaným příjmům. Tip: Trestem za neplacení alimentů může být vězení, ale ne ztráta práv a povinností k dítěti

Jak se alimenty stanovují

Alimenty se zásadně platí v pravidelných opětujících se částkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu. Do doby zletilosti povinný poukazuje výživné k rukám druhého rodiče, do jehož péče je dítě svěřeno; po dosažení zletilosti pak přímo dítěti. Soud může preventivně v případech hodných zvláštního zřetele (rodič se zdržuje v zahraničí, nakládá neuváženě s majetkem apod.) rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro alimenty splatné v budoucnosti. Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému.

Alimenty se nestanovují jednou pro vždy – při změně poměrů mohou být na návrh jedné či druhé strany zvýšeny (či naopak sníženy) v závislosti na rozšíření potřeb oprávněného (dospívající student má větší nároky než kojenec) nebo zhoršení finanční a materiální situace povinného (z důvodu dlouhodobé nemoci, péče o další děti atp.). Spotřebované výživné se však nevrací. Dárky, kapesné a jiná příležitostná plnění, např. v průběhu styku povinného rodiče s dítětem, se do výživného nezapočítávají.

widgety

Čtěte také: Nový trestní zákoník zvýšil tresty pro neplatiče výživného

Použitá literatura: Vrcha, P.: K metodické pomůcce pro určování výživného, materiál č. 62192, 18. 5. 2010, epravo.cz, epravo.cz a.s.;  Vrcha, J.: Zákon o rodině v soudní praxi (vybrané problémy), Poradce č. 13/2005

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 2. 2014 0:55