Zase budu zjednodušovat, protože v zákoně jsou pochopitelně výjimky. Základní pravidlo je to, že kdo má obrat víc jak 1 mil. Kč za rok, stává se zákona plátcem daně. Nestane se jím, pokud uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet. Uvědomte si, že ten 1 mil. Kč je poměrně malá částka – v průměru 83 333,33 Kč za měsíc. Pokud bude mít banka osvobozená plnění (třeba) v hodnotě 15 miliard Kč a plnění, která nejsou osvobozená za stejné období v hodnotě 1 milion a 1 Kč, stává se ze zákona plátcem daně, protože překročila obrat. Je to stejné i ve zdravotnictví – lékař vykonává své povolání, které je osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně. Ale jako „vedlejšák“ má pořádání školení pro své kolegy a prodej zdravotnického materiálu. Z lékařské činnosti má obrat 10 mil. Kč, z ostatních činností 1,5 mil. Kč. Stává se plátcem DPH, ať chce nebo ne. A nemůže registraci ukončit, protože nesplňuje podmínku nižšího obratu.
Tzn. tak, jako u Vás, banky se nestanou plátcem dobrovolně, ale proto, že překročily obrat. Nemůžou si vybrat. Nikdy jsem neviděl účetnictví bank, takže nejsem schopen soudit, nakolik by bylo neplátcovství pro banky výhodnější či ne. Rozhodně s tím mají víc administrativy, než běžný živnostník – a přitom daňový efekt pro ně může být menší.
Princip krácení nechápete zcela přesně. Nejde o to, vyčelenit část firmy, na kterou si uplatní odpočty. Firma jako taková se dělit nedá, dělí se pouze činnosti. Pokud si banka chce uplatnit nárok na odpočet, má jej jenom krácený, protože ta Vámi zmiňovaná auta, stoly, počítače používá především k osvobozeným plněním. Nejsou schopni u nich prokázat plný nárok na odpočet, protože to z principu jejich činnosti není možné.
