Vysoké ceny léků? Lepší už to asi nebude!

Zdravotní pojišťovny zaplatí za léky zhruba 40 mld. Kč ročně. Dalších 11 mld. Kč za léky ze svého vydají sami občané. Přitom tytéž léky za 4 mld. Kč skončí v popelnicích. Na růst cen léků nadávají lidé, pojišťovny, lékárníci i výrobci, každý z jiného důvodu. Co s tím? Vrátíme se ke kořínkům?

Kolik utrácíme za léky?

Úhrady za léky v Česku představují zhruba čtvrtinu celkových výdajů zdravotních pojišťoven na zdravotní péči. Za léky na recept zdravotní pojišťovny v roce 2005 zaplatily přes 37 mld. Kč. Centrální nákup zvláště nákladných léčiv pro vážně nemocné zajišťovaný VZP přišel na dalších 1,4 mld. Kč. Přímo ve zdravotnických zařízeních se spotřebovaly léky za bezmála 7,7 mld. Kč. Lidé na doplatcích za léky na recept zaplatili 5,8 mld. Kč a dalších 5,3 mld. Kč utratili za léky volně prodejné bez receptu.

Odhad výdajů za léky v ČR(v mil. Kč)
2002 2003 2004 2005
Výdaje zdravotních pojišťoven 29 445 32 267 35 778 37 181
Centrální nákup zajišťovaný VZP 976 1 119 1 235 1 409
Výdaje zdravotnických zařízení 6 847 7 376 7 372 7 658
Přímé úhrady obyvatel (doplatky + volný prodej) 7 905 9 019 10 144 11 089
Ostatní 303 329 461 343
Celkem 45 476 50 110 54 990 57 680

Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Podle Českého statistického úřadu každý občan utratí za léky v průměru kolem 800 Kč ročně. Samozřejmě však platí, že tato částka je velmi individuální a závisí především na zdravotním stavu každého z nás. Výdaje důchodců, rodin s malými dětmi a lidí s chronickým onemocněním obvykle představují mnohonásobek částek, které za léky vydají mladí zdraví lidé. Obecně se však výdaje za léky zdají příliš vysoké skoro všem.

Ještě mnohem vyšší částky než za léky ovšem lidé neváhají utrácet za různé potravinové doplňky, jejichž účinnost je v mnoha případech přinejmenším sporná. Na rozdíl od léčiv u těchto přípravků není povinně klinicky ověřována jejich účinnost. Jejich výrobci nebo dovozci musí jen prokázat, že jimi nabízené zboží není zdravotně závadné. Ve srovnání s výrobci léčiv tedy mají nesrovnatelně nižší náklady, a tedy i prostor pro vyšší zisky.

Lidé si připlácet nechtějí

Ceny léků, zejména výše doplatků přímo hrazených pacienty, je velmi citlivé téma. Bouřlivou diskusi kolem změny cen a zvýšení spoluúčasti pacientů na úhradách za zdravotní péči, kterou představil ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, dočasně přehlušila ještě bouřlivější diskuse kolem vládní reformy daní a sociálních dávek. Reakce veřejnosti však byla více než jasná: Nechceme žádné přímé platby u lékaře nebo zvyšování doplatků za léky. Už tak platíme dost!

Někteří pacienti žehrají, když mají doplatit pár korun za léky, bez nichž by se nakonec klidně obešli. Pro řadu lidí, kteří měli tu smůlu, že vážně anebo chronicky onemocněli, je však trvalé užívání drahých léků otázkou života a smrti. V součtu za ně přitom ze svého zaplatí i několik tisíc korun ročně. Ať se veřejnosti líbí nebo ne, navržené zvýšení doplatků u běžných léčiv má výrazný sociální podtext. Má posílit princip solidarity a zajistit rovnoměrnější rozložení finanční zátěže na všechny pacienty.

Ministerstvo přitom slibuje, že v každé z 300 lékových skupin je nadále počítáno alespoň s jedním lékem plně hrazeným zdravotní pojišťovnou, tedy bez doplatku pro pacienta. Snížení úhrad zdravotních pojišťoven by se mělo týkat především léků s nedostatečně prokázanou účinností a překonaných nebo doplňkových léčiv. Zvýšení doplatků by mělo běžného občana přijít v průměru nejvýše na 150 Kč za rok. Vážně nemocní pacienti by však zároveň měli na léky doplácet méně – nejvýše 3 000 Kč ročně.

Dalším velkým problémem českého zdravotnictví je plýtvání. Každý pacient absolvuje v průměru 15 návštěv lékaře ročně. Jen málokdy si přitom neodnese recept na léky. Na každého připadá 31 balení léků ročně. Značná část z nich však nakonec skončí jako nebezpečný odpad zpět v lékárnách nebo v horším případě v popelnicích. Celkem se takto ročně vyhodí až 10 % léků vydaných na recept, což představuje zhruba 4 mld. Kč.

Jak se v Česku stanovuje cena léků?

Ceny léků jsou regulovány státem. Ministerstvo financí vydává každoročně cenový výměr, jímž stanoví výrobcům nebo dovozcům maximální ceny léků. Vychází přitom z jednání s výrobci a dovozci a cen léků na trhu. Ministerstvo rovněž stanoví i maximální obchodní přirážku, o níž se musí podělit distributor léků s lékárnami. Od 1. 8. 2006 je obchodní přirážka stanovena v sedmi pásmech klesajících s rostoucí cenou léků z 33 % až na 10 %.

Ministerstvo zdravotnictví pak tzv. lékovou vyhláškou určuje, kolik na který lék (resp. účinnou látku v konkrétní lékové formě) přispějí zdravotní pojišťovny. O obsahu lékové vyhlášky rozhoduje kategorizační komise složená ze zástupců ministerstva, zdravotních pojišťoven a odborné veřejnosti. Přizvanými členy jsou lékařská, stomatologická a lékárnická komora a dvě asociace výrobců léčiv.

Výsledná cena, kterou zaplatí za lék pacient, tedy závisí na ceně výrobce či dovozce, výši úhrady stanovené lékovou vyhláškou a obchodní přirážku distributora a lékárny. Pokryje-li úhrada od pojišťovny cenu výrobce či dovozce, obchodní přirážku a 5% DPH, pacient nic nedoplácí. Vzhledem k tomu, že ceny a přirážky jsou stanoveny jako maximální, mohou se však konečné ceny stejných léků, a tedy i výše doplatků přímo hrazených pacientem, v jednotlivých lékárnách lišit.

Znáte-li název léku, informace o jeho nejvyšší přípustné ceně a maximální výši doplatku přímo hrazeného pacientem lze získat na stránkách Ministerstva zdravotnictví.

Celý proces tvorby cen léků byl z mnoha stran opakovaně kritizován, že kvůli své malé transparentnosti nabízí značný prostor pro lobování různých zájmových skupin a korupci. Stanovení vysoké ceny a vysoká úhrada od zdravotní pojišťovny poskytují výrobci či dovozci léku záruku velkého obratu, a tedy i zisku. Lékovou vyhlášku se také málokdy podařilo vydat včas, což komplikovalo život lékárníkům i pacientům.

Neprůhlednost celého procesu vedla ke správnímu řízení vedenému proti Česku Evropskou komisí z podnětu Mezinárodní asociace farmaceutických společností. Na konci ledna letošního roku pak spornou část zákona o veřejném zdravotním pojištění a vyhlášku Ministerstva zdravotnictví s účinností k 31. 12. 2007 zrušil Ústavní soud. Od ledna 2008 má platit systém nový, který je ve fázi intenzivních příprav.

Nové léky nemohou být levné

Každý nemocný chce být léčen účinnými léky s minimem vedlejších účinků. Zároveň ovšem nechce na takovéto léky příliš doplácet, což ale v rámci nastavených pravidel nemohou ani zdravotní pojišťovny. Cesta z tohoto začarovaného kruhu je čím dál složitější a netýká se zdaleka jen Česka. Vývoj a testování moderních léků je stále dražší. Udává se, že vývoj jednoho zcela nového léku v průměru vyjde až na 800 milionů dolarů. Navíc se jedná o velmi riskantní podnik.

Do klinických zkoušek se nedostane ani 1 % testovaných látek. Jen jeden z pěti léků pak úspěšně projde jednotlivými fázemi klinických zkoušek až k registraci. Ani potom ale nemá výrobce léku vyhráno. Stává se, že až v praxi se ukáže, že nový lék není tak účinný nebo že má dokonce nebezpečné vedlejší účinky, což klinické zkoušky neodhalily. Jen tři z deseti léků uvedených na trh prý nakonec svému výrobci vydělají více, než zaplatil za jejich vývoj.

Patentová ochrana léků trvá zpravidla 20 let od přihlášení nové účinné látky. Po odečtení několikaletého období vývoje, zkoušek a uvádění léku na trh zbývá výrobci často jen několik let na to, aby na jeho prodeji vydělal. Po skončení patentové ochrany u úspěšných léků nastoupí výrobci tzv. generických léčiv, kteří během poměrně krátké doby nabídnou k originálnímu léku jeho levnější alternativu.

Generické léky obsahují stejné množství účinné látky ve stejné lékové formě. Jsou však levnější, protože jejich vývoj a klinické zkoušení probíhá v daleko menším rozsahu. Než je generický lék uveden na trh, musí být jen prokázáno, že má obdobné účinky jako originální lék. Je nasnadě, že farmaceutické firmy zabývající se vývojem nových léků z výrobců generik obvykle příliš velkou radost nemají. Je-li na trhu dostupný levnější lék, snižuje se prodejnost dražšího originálu, jeho cena a tím i zisk firmy, která jej vyvinula.

Podíl generik na celkovém objemu léků distribuovaných v Česku je výrazně vyšší než ve většině členských zemí Evropské unie. Navíc je tendence tento podíl v rámci úspor dále zvyšovat. Nedá se nic dělat, košile je zkrátka bližší než kabát a šetřit se musí. Je však třeba si uvědomit, že kdyby se touto cestou vydaly všechny státy, vývoj nových léků by se časem úplně zastavil. Přitom už dnes počet nově registrovaných léčivých látek rapidně klesá.

Vrátíme se ke kořínkům?

Když lidé nevědí kudy kam, často volí návrat ke kořenům. V případě léčiv to takto možná dopadne doslova. Vývoj nových léků je natolik drahý a jejich účinnost natolik nejistá, že i velké farmaceutické koncerny se zajímají spíše jen o léčiva, kde je šance na komerční úspěch co největší. Lidstvu pomalu začíná hrozit, že moderní lékařská věda zvládne genovou terapii i transplantace skoro všech orgánů, ale opět nebude stačit na vcelku banální bakteriální infekce.

Přitom paradoxně nejde o rozvojové země, jejichž obyvatelstvo si nemůže dovolit ani základní zdravotní péči. Počet kmenů bakterií stále více odolávajících účinkům všech běžně dostupných antibiotik začíná děsit lékaře i v nebohatších zemích světa. Nastává tak paradoxní situace, kdy své naděje lidstvo spíše než k drahým moderním syntetickým lékům znovu upírá k tradičním léčebným postupům přírodních národů.

Kromě toho, že negramotný šaman si v některých případech s nemocí umí poradit lépe než univerzitně vzdělaný profesor s podporou špičkových preparátů a nejmodernějšího technického vybavení, má tradiční přírodní léčba jednu další obrovskou výhodu. Je nesrovnatelně méně nákladná. Cestou ze začarovaného kruhu by tedy mohlo být nalezení vhodné symbiózy moderní lékařské vědy s tradiční přírodní medicínou. To ovšem není vůbec jednoduchý úkol.

Anketa

Jste ochotni plně hradit volně prodejné léky?

19 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 30. 11. 2012 11:28