Výpověď můžete dostat i za tři pozdní příchody

Víte že výpověď můžete dostat i za zdánlivě nevinné porušování pracovní kázně? Zaměstnavateli stačí tři pozdní příchody nebo třeba kouření na směně.

Zákoník práce rozlišuje celkem tři stupně intenzity porušení povinností (porušení pracovní kázně) vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, za které je možno rozvázat pracovní poměr.  Čtěte také: Nemoc prodlouží výpovědní dobu i o měsíce, rodičovská třeba o celé roky

Je to: 

  • soustavné méně závažné porušování pracovní kázně (výpovědí ve smyslu ust. § 52 písm. g) zákoníku práce),
  • závažné porušení pracovní kázně (výpovědí ve smyslu ust. § 52 písm. g) zákoníku práce),
  • porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem (výpovědí ve smyslu ust. § 52 písm. g) nebo okamžitým zrušením § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce).

Při hodnocení intenzity tohoto porušení a volbě způsobu případného rozvázání pracovního poměru by měl zaměstnavatel přihlížet především k osobě zaměstnance a jím zastávané funkci, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních povinností a také k době a situaci, v níž k porušení povinnosti došlo. Zvážit by měl také míru zavinění zaměstnance (zda šlo o zavinění úmyslné nebo z nedbalosti), způsob a intenzitu porušení konkrétních povinností, důsledky porušení povinnosti pro zaměstnavatele a výši případné škody.

Nic menšího už provést nelze

Méně závažné porušení povinnosti je porušením pracovní kázně té nejmenší intenzity. Protože nižší stupeň intenzity porušení povinnosti, než je právě méně závažné porušení, zákoník práce neupravuje, každé porušení pracovní kázně, které nedosahuje intenzity porušení zvlášť hrubým způsobem nebo závažného porušení, je vždy méně závažným porušením povinnosti. Čtěte také: Mohou vás podnikové odbory zachránit od výpovědi?

To ostatně potvrdil Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2001, spis. zn. 21 Cdo 3019/2000, v němž uvedl:

Zákoník práce rozlišuje mezi porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, závažným porušením pracovní kázně a méně závažným porušením pracovní kázně. Nižší stupeň intenzity porušení pracovní kázně než je méně závažné porušení zákoník práce neupravuje; každé porušení pracovní kázně, které nedosahuje intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem nebo závažného porušení pracovní kázně, je proto vždy méně závažným porušením pracovní kázně.

V praxi méně závažné porušování pracovní kázně spočívá zejména v opakovaných pozdních příchodech do práce, resp. předčasných odchodech ze zaměstnání, dále může jít o kouření tabákových výrobků na pracovišti, kde je to zakázáno, a jiné drobné prohřešky proti pravidlům stanoveným obecně závaznými právními předpisy i předpisy vnitřními.  Čtěte také: Co s problémovým a neschopným zaměstnancem? Zbavit se ho

Na rozdíl od závažného porušení povinnosti nebo porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem může  zaměstnavatel přistoupit v tomto případě k výpovědi z pracovního poměru jen tehdy, pokud se porušení opakují a mají charakter soustavného porušování. Vymezení soustavnosti zákoník práce neobsahuje a ponechává je proto na judikatuře (rozhodovací praxi) soudů.

Tři prohřešky postačují

 Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích dovodil, že o soustavné méně závažné porušování pracovní kázně se jedná, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností a mezi nimiž je přiměřená časová souvislost. Nemusí jít samozřejmě o tři porušení stejné povinnosti. Pokud jde o přiměřenou časovou souvislost, tu lze spatřovat v tom, že jedno porušení pracovní kázně navazuje na druhé (další) tak, že lze hovořit o sledu jednotlivých na sebe navazujících porušení. Čtěte také: Mohou vás vyhodit z práce, když neseženete pro dítě školku?

Výpovědi musí předcházet varování

Dalším rozdílem oproti výpovědním důvodům vztahujícím se k závažnějším porušením pracovní kázně je to, že u výpovědi z pracovního poměru pro soustavné méně závažné porušení pracovní kázně stanoví zákoník práce podmínku předchozího písemného upozornění na možnost výpovědi. Zaměstnavatel musí zaměstnance upozornit (varovat v tzv. vytýkacím dopisu)  na možnost výpovědi v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci.

Výpověď je pak zaměstnanci možno dát jen, jestliže byl v době posledních 6 měsíců před uplatněním výpovědi takto upozorněn. Zaměstnavatel si musí „pohlídat“, chce-li z uvedeného důvodu rozvázat pracovní poměr výpovědí, aby mezi písemným upozorněním na možnost výpovědi a samotným okamžikem předání (doručení) výpovědi zaměstnanci neuplynula doba delší 6 měsíců. 

Účelem upozorňovací povinnosti je, aby se zaměstnanec vyvaroval dalšího porušování stanovených povinností a nemuselo dojít k rozvázání pracovního poměru jako krajnímu řešení.

Z judikatury

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. zn. 21 Cdo 441/2008 ze dne 16. 4. 2009: Méně závažná porušení pracovní kázně jsou důvodem k výpovědi z pracovního poměru jen tehdy, jde-li o soustavné zaviněné porušování pracovních povinností a byl-li zaměstnanec v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní kázně písemně upozorněn na možnost výpovědi.

Pro výpověď z důvodu soustavného méně závažného porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu ust. § 52 písm. g) zákoníku práce neplatí, až na výjimky, zákaz výpovědi dle ust. § 53 zákoníku práce. Výpověď je tak možno zaměstnanci dát i v ochranné době – např. v době dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, pokud však nejde o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou nebo o zaměstnance anebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou (viz ust. § 54 písm. c) zákoníku práce). Čtěte také: Alkohol do práce nepatří, ani na Silvestra

Lhůta subjektivní a objektivní

Pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď ve smyslu ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce pouze (v tzv. subjektivní lhůtě) do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny.

Nejpozději však vždy (v tzv. objektivní lhůtě) do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi vznikl.  Stane-li se v průběhu uvedené lhůty 2 měsíců jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu (např. orgánu činného v trestním řízení), je možné dát ve smyslu ust. § 58 odst. 2 zákoníku práce výpověď ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření.) Čtěte také: Za špatné výsledky v práci může přijít výpověď

Z judikatury

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 16. 4. 2009, spis. zn. 21 Cdo 441/2008 upozornil, že zmíněným výpovědním důvodem „není – jako taková – série tří (nebo více) porušení pracovní kázně nedosahujících intenzity závažného porušení pracovní kázně.

Výpovědní důvod pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně je totiž naplněn, dopustí-li se zaměstnanec jen jediného méně závažného porušení pracovní kázně, které však není ojedinělé; předpokladem, který musí být splněn současně, proto je, že se předtím – v přiměřené časové souvislosti – dopustil jiných dvou méně závažných porušení pracovní kázně a že byl v souvislosti s některým z nich v době posledních šesti měsíců upozorněn na možnost výpovědi.

Pokud jde o propadnou (prekluzivní) subjektivní lhůtu, ve které musí být výpověď doručena zaměstnanci, aby šlo o platný právní úkon, Nejvyšší soud zdůraznil, že také možnost dát výpověď pro soustavné méně závažné porušení povinnosti musí být v této lhůtě realizována. (Viz ust. § 330 ve spojení s ust. § 58 zákoníku práce.)

Běh této subjektivní propadné lhůty počíná ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o důvodu k výpovědi. Důvod výpovědi pro soustavné méně závažné porušení pracovní kázně nenastává v souvislosti se dvěma předcházejícími méně závažnými porušeními pracovní kázně, neboť ojedinělé méně závažné porušení pracovní kázně není způsobilým důvodem k výpovědi pro porušení pracovní kázně. Proto není důvodu vztahovat k těmto porušením povinnosti běh zmíněné lhůty. Jestliže „důvod k výpovědi zakládá teprve poslední (třetí a další) méně závažné porušení pracovní kázně, lze počátek běhu subjektivní propadné lhůty odvíjet až od okamžiku, kdy se o tomto důvodu (o možnosti dát výpověď) zaměstnavatel dozvěděl.

Při výpovědi z pracovního poměru z důvodu soustavného méně závažného porušování povinnosti zaměstnance (dle ust. § 52 písm. g) část věty za středníkem) neběží dvouměsíční subjektivní lhůta (ve smyslu ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce) zvlášť pro každé z méně závažných porušení „pracovní kázně“, která jsou podkladem výpovědi, nýbrž až od okamžiku, kdy se zaměstnavatel dověděl o tom méně závažném porušení „pracovní kázně“, na jehož základě výpověď dává a kterým byla dovršena skutková podstata tohoto důvodu výpovědi.

Použitá literatura: Bukovjan, P.: Výpověď pro soustavné méně závažné porušování povinností zaměstnance včetně pohledu judikatury, Verlag Dashöfer – Zpravodaj pro mzdové účetní a personalisty, 7.7.2009

15 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 4. 2011 9:12