Vymáháte dlužnou mzdu? Co budete muset soudu dokázat?

Zaměstnavatel se vašim mzdovým nárokům může bránit tvrzením, že jste u něj sice byli zaměstnáni, ale nevykonávali pro něj práci. Jak na to reagovat?

Zaměstnanec se jako žalobce domáhal zaplacení mzdových nároků. Žalovaný zaměstnavatel namítal, že žalobce pro něj po určitou dobu, za kterou žádá mzdu, vůbec nepracoval, neboť fakticky vůbec nedocházel do zaměstnání. Soud prvního stupně však plně vyhověl zaměstnanci. Zaměstnavatel svou procesní obranu nezvládl, víceméně to vzdal. Tvrzením žalovaného, že žalobce v době 2 měsíců do práce vůbec nedocházel, se soud prvního stupně nezabýval, neboť žalovaný u ústního jednání uvedl, že už je jako svoji obranu neuplatňuje.

Zaměstnavatel se přece jenom odvolal, ale odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Tvrzení, že žalobce po dobu 2 měsíců nepracoval (nedocházel do zaměstnání), které zaměstnavatel znovu uplatnil po skončení prvního jednání soudu prvního stupně ve lhůtě poskytnuté účastníkům k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věci a k podání návrhů na provedení důkazů a z něhož žalovaný dovozuje, že žalobci mzda za tuto dobu nepřísluší, nebylo podle odvolacího soudu prokázáno, neboť zaměstnavatel, který nese procesní odpovědnost za jeho prokázání, k němu přes výzvu a poučení odvolacího soudu nenavrhl žádné důkazy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal zaměstnavatel dovolání. Především namítal, že zaměstnanec neprokázal to, že řádně chodil do zaměstnání a plnil povinnosti dle pracovní smlouvy a že mu tedy v souladu s ust. § 109 zákoníku práce přísluší mzda za vykonanou práci. Přesouvání důkazního břemene ohledně této skutečnosti na zaměstnavatele pokládá žalovaný zaměstnavatel za nepřípustné. Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání zaměstnavatele je zčásti opodstatněné, a to právě ohledně mzdy za ony 2 měsíce.

V projednávané věci soudy mimo jiné řešily otázku, zda zaměstnavatel, který se brání žalobě zaměstnance o zaplacení mzdy námitkou, že zaměstnanec v době, za kterou požaduje mzdu, nevykonával práci, má povinnost označit důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 3989/2011, ze dne 20. 12. 2012, autoritativně určil následující pravidla. Vyšel z úpravy v zákoníku práce a v občanském soudním řádu.

Mzda jen za vykonanou práci podle evidence odpracované doby

Podle ust. § 109 odst. 1 zákoníku práce přísluší za vykonanou práci vám coby zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem. Protože mzda je plněním, které vám poskytuje zaměstnavatel za vykonanou práci, je vznik práva na mzdu podmíněn vaším skutečným výkonem práce, a nikoliv jen pouhým pracovním poměrem mezi vámi a zaměstnavatelem. Okolnost, že jste vykonali pro zaměstnavatele práci, je proto jednou ze skutečností významných pro rozhodnutí sporu o mzdu, které jsou jeho účastníci povinni tvrdit k tomu, aby bylo dosaženo účelu soudního řízení, a k jejichž prokázání jsou povinni označit důkazy. K prokázání toho, že jste vskutku vykonali pro zaměstnavatele práci, slouží zejména evidence odpracované doby, kterou je zaměstnavatel povinen vést u jednotlivých zaměstnanců podle ust. § 96 odst. 1 písm. a) zákoníku práce a která je jedním ze základních podkladů pro výpočet vaší mzdy.

Účastníky sporného soudního řízení tíží důkazní břemeno

Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů.

Stejné následky stíhají i toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Zákon zde vymezuje tzv. důkazní břemeno jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jestliže je určován výsledkem provedeného dokazování. V případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti určité skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá (v tzv. důkazní nouzi), musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo prokázat tvrzenou skutečnost.

Co musí kdo prokazovat?

Z úpravy obsažené v ust. § 109 odst. 1 a § 96 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, která vymezuje obsah povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, vyplývá, že ve sporu o zaplacení mzdy má žalobce jako zaměstnanec břemeno tvrzení o tom, že mezi ním a žalovaným zaměstnavatelem byl uzavřen (vznikl) pracovní poměr a že pro zaměstnavatele vykonal práci. Z tohoto břemene tvrzení pak pro vás vyplývá důkazní břemeno, jde-li o prokázání tvrzení toho, že mezi účastníky došlo ke sjednání pracovního poměru. Brání-li se oproti vašemu požadavku na zaplacení mzdy žalovaný zaměstnavatel námitkou, že jste pro něj práci nevykonali, nemá ohledně tohoto tvrzení důkazní povinnost (prokazovat lze jen to, co se stalo, nikoliv to, co se nestalo). Ale nese břemeno tvrzení, že podle jím vedené evidence odpracované doby jste v době, kdy jste měli podle svého tvrzení vykonat práci, nepracovali. A má povinnost označit k tomuto tvrzení důkazy.

Neunesete-li coby zaměstnanec (žalobce) břemeno tvrzení, že mezi vámi a žalovaným zaměstnavatelem byl uzavřen pracovní poměr a že jste pro zaměstnavatele vykonali práci, nebo důkazní břemeno, jde-li o prokázání toho, že mezi účastníky došlo ke sjednání pracovního poměru, musí rozhodnutí soudu vyznít ve váš neprospěch, aniž by se soud musel dále zabývat pravdivostí tvrzení, která jsou součástí procesní obrany žalovaného zaměstnavatele.

Unesete-li však své břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto směru a zaměstnavatel zároveň neunese břemeno tvrzení, že podle evidence odpracované doby jste ve sporném období nepracovali, nebo důkazní břemeno tomuto tvrzení odpovídající, pak musí rozhodnutí soudu vyznít naopak v neprospěch zaměstnavatele. Kdyby ovšem zaměstnavatel unesl své břemeno tvrzení i důkazní břemeno o tom, že jste podle evidence pracovní doby v rozhodném období nepracovali, vyvstává tím pro vás – máte-li mít ve sporu úspěch – povinnost tvrzení, že evidence odpracované doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že jste opravdu vykonali pro zaměstnavatele práci. A máte povinnost označit důkazy potřebné k jeho prokázání.

Posouzení sporného případu

V posuzovaném případě bylo v řízení prokázáno, že mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem byl uzavřen pracovní poměr, který trval také v době oněch 2 měsíců, v níž zaměstnanec podle svého tvrzení vykonával práci pro zaměstnavatele a za kterou se proto domáhá mzdy. Protože součástí procesní obrany zaměstnavatele byla námitka, že zaměstnanec pro něj práci v uvedeném období nevykonával (nedocházel do zaměstnání), bylo povinností zaměstnavatele nikoliv označit důkazy k prokázání tohoto tvrzení, nýbrž tvrdit a prokázat, že podle jím vedené evidence odpracované doby zaměstnanec v tomto období nepracoval. Z toho vyplývá, že názor odvolacího soudu, podle něhož zaměstnavatel nese důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že zaměstnanec v oněch 2 měsících nepracoval (nedocházel do zaměstnání), který vedl odvolací soud k výzvě, aby zaměstnavatel označil důkazy k jeho prokázání, není správný. Protože v důsledku tohoto nesprávného názoru odvolací soud nezajistil doplnění vylíčení rozhodujících skutečností ze strany zaměstnavatele ohledně evidence odpracované doby, kterou byl povinen vést u zaměstnance podle ust. § 96 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, nemohly jeho závěry o důvodnosti žaloby na zaplacení mzdy (zatím) obstát. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zaměstnavateli uložena povinnost zaplatit zaměstnanci dlužnou mzdu za ony 2 měsíce, nebyl správný. Nejvyšší soud ČR jej proto v této části zrušil a věc v tomto vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V této části tedy dovolání zaměstnavatele vyhověl a ve zbytku jej odmítl.

Shrnutí

K prokázání toho, že jste vskutku vykonali pro zaměstnavatele práci, slouží zejména evidence odpracované doby, kterou je zaměstnavatel povinen vést u zaměstnanců podle ust. § 96 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Ta je také jedním ze základních podkladů pro výpočet vaší mzdy. Když zaměstnavatel unese své břemeno tvrzení i důkazní břemeno o tom, že jste podle evidence pracovní doby v rozhodném období nepracovali, vyvstává tím pro vás – máte-li mít ve sporu úspěch – povinnost tvrzení, že evidence odpracované doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že jste opravdu vykonali pro zaměstnavatele práci. A máte povinnost označit důkazy potřebné k jeho prokázání. (Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 21 Cdo 3989/2011, ze dne 20. 12. 2012)

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 11. 2016 18:50