Spočítejte si...

Zavřít

Vydírání: vyhodím tě z bytu a ani peníze nedostaneš!

Hrozíte dětem vyhozením z domu a ztrátou finanční podpory? Je to trestné. Vše má své hranice, a když to přepísknete, máte problém.

Pohrůžka jiné těžké újmy při vydírání nemusí spočívat pouze v hrozbě způsobení újmy majetkové, na cti, dobré pověsti, ale může směřovat i k rozvratu rodinného života. V takovém případě může dojít nepochybně i k existenční nejistotě a ztrátě jakéhokoli zázemí.

Nezletilá studentka obvinila svého nevlastního otce z toho, že ji pohlavně zneužívá. Otčíma začaly stíhat orgány činné v trestním řízení pro trestný čin znásilnění. Její matka ji začala nutit, aby změnila svou výpověď, aby došlo k zastavení trestního stíhání obviněného otčíma. Matka jí sdělila, že pokud nestáhne svědeckou výpověď, nebude ji finančně podporovat a přestane se s ní stýkat, jelikož zničila život celé rodině.

V důsledku takového psychického nátlaku ze strany matky byla poškozená dcera nucena se odstěhovat z domu do azylového domu. Ani potom však matka neustala ve vyvíjení psychického nátlaku na poškozenou dceru a pronásledovala ji nadále. Nátlak umocnila tím, že jí předala vypracované písemné prohlášení o změně její výpovědi ve věci obviněného nevlastního otce. Tento psychický nátlak vyústil jednoho dne až v to, že dceři řekla, že ji zbije, pokud svědeckou výpověď nezmění.

Vše dospělo až k tomu, že pro takovéhle vydírání začala být trestně stíhána samotná matka. Soud prvního stupně ji však od obžaloby osvobodil, když dospěl k názoru, že uvedené jednání není trestným činem. Takový rozsudek však napadla státní zástupkyně odvoláním. Obžaloba se odmítla ztotožnit se závěry prvoinstančního nalézacího soudu, který celou věc zhodnotil jen jako jakési rozladí mezi matkou a dcerou, když se obžalovaná matka jako rodič snažila přimět svoji dceru k určitému konání ve vztahu ke kauze vedené proti otčímovi poškozené.

Soud prvního stupně řekl, že v rodině je leccos normální

Nalézací soud přitom vyjádřil názor, že situace, kdy se obžalovaná zmínila, že bude utlumen přísun financí poškozené, popřípadě že dojde k odcizení mezi obžalovanou a poškozenou, že by obžalovaná poškozenou mohla ztlouci, se nijak nevymyká standardním rodinným situacím. Nalézací soud dále zdůraznil, že obžalovaná matka se vůči poškozené nedopustila žádného příkře útočného jednání, nijak fyzicky ji neohrožovala a nepoužila vůči ní žádné pomůcky, jako je třeba zbraň.

Obžaloba nátlak na dceru hodnotila jako vydírání

Státní zástupkyně naproti tomu situaci v rodině poškozené a obžalované jako standardní nehodnotí, když poškozená dcera obvinila svého otčíma z dlouhodobého pohlavního zneužívání, k čemuž vypovídala před orgány činnými v trestním řízení. Jakkoli by se obžalovaná matka domnívala, že toto obvinění poškozené vůči otčímovi je nedůvodné, její dlouhodobější působení na poškozenou bylo takového rázu a dosahovalo takové intenzity, že poškozená byla nucena obrátit se na orgán sociálně právní ochrany dětí, opustit svůj domov a žít mimo domácnost své matky a otčíma, kterého se bála. Není přitom možné, aby obžalovaná jako matka poškozené takto tvrdošíjně lpěla na zachování rodiny, kde mohlo docházet k závažnému protiprávnímu jednání na úkor jejího nezletilého dítěte. Je přitom jednoznačně prokázáno listinnými důkazy i svědeckými výpověďmi, že toto jednání obžalované mělo na poškozenou velmi negativní psychický dopad.

Nadřízený soud uznal, že vydírat dítě není normální

Rozsudek soudu prvního stupně tedy přezkoumal nadřízený odvolací soud (Městský soud v Praze), když jej zrušil svým usnesením spis. zn. 67 To 343/2015 a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání věci a pořádnějšímu zhodnocení provedených důkazů a provedení důkazů dalších. Odvolací soud musel konstatovat, že prvoinstanční nalézací soud se nevypořádal se všemi provedenými důkazy a všemi okolnostmi, neboť vyhrocený vztah mezi matkou a dcerou v důsledku trestního oznámení dcery na jejího otčíma a dlouholetého manžela své matky pro závažné protiprávní jednání vůči její osobě rozhodně nelze považovat za standardní vztah mezi rodiči a dospívajícími potomky, jak dovozuje nalézací soud. Lze těžko přijmout závěr nalézacího soudu, že jednání obžalované vůči poškozené je třeba posuzovat obecně z hlediska vztahu mezi matkou a dospívající dcerou bez ohledu na nastalou situaci vzniklou v souvislosti s trestním stíháním obžalovaného otčíma. Rovněž nelze souhlasit se závěrem nalézacího soudu, že pro rozhodnutí je podstatné, že se obžalovaná vůči poškozené nedopustila žádného příkře útočného jednání, fyzicky ji neohrožovala, nepoužila proti ní žádného předmětu, zejména zbraně, z čehož by mělo být patrno, že její výhrůžky jsou míněny vážně, a poškozená by tak musela mít skutečný strach, že jí bude ublíženo.

widgety

Nalézací soud se musí zabývat situací poškozené dcery celkově, kdy je ze spisu zřejmé, že se jedná o poškozenou ve velmi náročné a vypjaté životní situaci, kdy se odhodlala podat trestní oznámení na svého nevlastního otce, s nímž sdílela společnou domácnost cca od svých pěti let. A to i za cenu probíhajícího trestního řízení, které na ni klade nemalé nároky, to vše za situace, kdy se jí nedostává podpory od vlastní rodiny, zejména vlastní matky. Poškozená dívka je přitom stále studentkou, nemá žádné vlastní příjmy, je de facto závislá existenčně na své matce, popřípadě na svém otčímovi, který rodinu materiálně zajišťoval. Za těchto okolností její situaci rozhodně nelze označit za standardní, když v důsledku svého rozhodnutí a přístupu její matky byla nucena opustit svůj domov, uchýlit se pod ochranu orgánů sociálněprávní ochrany, odejít do zařízení pro ohrožené děti a po návratu z tohoto zařízení zpět k matce pro její další přístup k poškozené využít nabídky rodiny svého přítele a odstěhovat se k nim. To vše ještě v období, kdy nedosáhla plnoletosti. Nalézací soud se tedy se všemi těmito okolnostmi musí náležitě vypořádat a své rozhodnutí opřít o přesvědčivé argumenty, které budou v dalším řízení schopny obstát. Bez významu nejsou nepochybně ani další důkazy, které jsou soudu k dispozici, když obžalovaná připustila, že se poškozenou snažila přimět ke změně jejího postoje ve vztahu k trestnímu řízení proti jejímu otčímovi, aby zachovala rodinu. Dokonce sama připravila dceři prohlášení o křivém obvinění, které měla přepsat vlastní rukou a zaslat na policii. Dále je třeba se zabývat právě otázkou, jakého charakteru a jaké intenzity bylo jednání obžalované vůči poškozené za situace, kdy poškozená byla v době jednání obžalované vůči ní nezletilou, nezaopatřenou, a tedy závislou osobou. Přitom pohrůžka jiné těžké újmy nemusí spočívat pouze v hrozbě způsobení újmy majetkové, újmy na cti, dobré pověsti, ale může směřovat právě i k rozvratu rodinného života a v tomto případě nepochybně i k existenční nejistotě a ztrátě jakéhokoli zázemí.

V čem spočívá vydírání

Objektem trestného činu vydírání je přitom svoboda rozhodování, kdy pachatel tohoto trestného činu nutí jiného k tomu, aby něco konal, a to pohrůžkou jiné těžké újmy, která je dána objektivně, ale i subjektivním vnímání poškozeného. Za pohrůžku jiné těžké újmy lze přitom považovat neoprávněné jednání pachatele, které může objektivně vést k závažné újmě zejména na cti, dobré pověsti nebo v rodinném či pracovním životě poškozeného a je přitom způsobilé vzbudit v poškozeném obavy z uskutečnění takové újmy, a to i s přihlédnutím k její závažnosti a k osobním poměrům poškozeného. Přitom pro naplnění uvedeného zákonného znaku se nevyžaduje, aby pohrůžka jiné těžké újmy u poškozeného skutečně vyvolala obavy ze způsobení takové újmy.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 9. 2016 10:22