Všední den nevšedního ekonoma (fejeton psaný neviditelnou rukou)

Vstali jste dnes ráno špatnou nohou? Opařili jste se čajem? Štvou Vás nároční nadřízení nebo neschopní podřízení? Přijela k Vám na návštěvu tchýně? Spravte si náladu následujícím fejetonem!

Je ráno. Zvoní budík. Porovnávám prospěch z další hodiny strávené v posteli s náklady spojené se vstáváním. Rád bych zůstal ještě ležet, ale můj močový měchýř je jiného názoru.

V ranních novinách se po vzoru Miloše Zemana soustředím na nejnovější statistiku vývoje HDP. Číslo hypnotizuji asi pět minut, ale nejšťastnější okamžik mého života se nedostavuje. Asi to bude tím že tuto metodu nekombinuji s metodou objímání stromů.

Posnídám slaninu s míchanými vejci. Zbylá vajíčka vracím zpět do několika košíků. Ještě se stačím přičísnout platební kartou a vyrážím. Abych si neošoupal podrážky, cestuji do práce hromadnou dopravou a to zásadně jako free-rider.

V kanceláři mi nic nejde od ruky, jelikož moje křivka nabídky práce je nejen zpětně zakřivená, ale často úplně mizí. Šéfovi vychytrale oznamuji, že se vrátím ve střednědobém časovém horizontu a odcházím na oběd. Šéf za mnou sice volá něco o dlouhém období a mrtvolách, ale mně strach nenažene.

Jelikož vím, že neexistují žádné obědy zdarma, navrhuji své atraktivní kolegyni, aby do mě investovala volné finanční prostředky. Ačkoliv si v mém hodnocení podle zásady „má dáti – dá“ nevede špatně, nabídku odmítá. Uspěch slavím až u její starší kolegyně, která má sice ratingové hodnocení jen CAA-, ale zato má u sebe vždy volné finanční prostředky. Bohužel její nevýhodou je, že se chce vdávat a její investiční horizont je tak na můj vkus příliš dlouhý. Jako každá žena zkrátka vidí byznys za vším.

Během odpolední siesty, konverguje moje pracovní tempo k nule. Otřu prach z klávesnice a pohraji si s myškou. „Co takhle začít něco dělat?“, pokouší se o žert můj šéf. Nedám se nachytat: „Podle zákoníku práce mi padla, imperialisto, znám svá práva.“

Cestou domů pocítím silný deficit tekutin, a tak zamířím do baru. Z deprese mě dostane již druhý drink a já opět nacházím ztracený rovnovážný stav. Také zahraniční pomoc z Finska, Ruska a Skotska přijde vhod. Další stimulací spotřeby však dochází k přehřátí systému spojenému s rozpočtovým schodkem. Je čas zaplatit a odebrat se domů.

Náhodná procházka pokojem mě příjemně unaví. Před spaním si pročítám Hayekovu „Cestu do otroctví“ a prokládám ji pasážemi z Marxova „Kapitálu“. Usínám vyrovnaný a těším se na další všední den.