Podle mne je to v podmínkách ČR životaschopné do 60%. A vytvářet takový produkt se podle mne žádné bance nevyplatí.
Důvody, proč se bankám nedaří ani přiblížit tržní ceně podle původního odhadu (pozor, tržní cena podle původního odhadu není totéž jako aktuální tržní cena):
1) prodej ve veřejné dražbě omezuje počet kupujících, a to zejména
1.1) je to časově omezené, takže se méně kupujících vůbec dozví
1.2) nakupovat mohou v podstatě jen lidé s hotovostí, případně s jinou nemovitostí vhodnou k zástavě
1.3) specifický problém jsou různé obstrukce na straně dražebníků/exekutorů (dražba nemovitosti v Praze probíhá od 8:00 ve Vimperku, dražební jistota ve výši 90% vyvolávací ceny a podobně)
2) nemovitosti prodávané nuceně mají zpravidla objektivně nižší hodnotu
2.1) protože dlužník, který nemá na splátky, zpravidla také zanedbá údržbu
2.2) protože cena nemovitosti se vyvíjela špatně - kdyby se vyvíjela dobře, mohl ji dlužník se ziskem prodat, takže by k nucenému prodeji vůbec nedošlo, případně by byl více motivován si ji udržet
2.4) pak je spousta speciálních případů typu hypotéka na koupi a pak rekonstrukce z vlastních zdrojů, která se nedodělala, protože došly peníze - a dlužník teď má rozhrabanou nemovitost, která nemá ani hodnotu, kterou měla před začátkem rekonstrukce.
Prostě v dražbě se neprodávají perfektní nemovitosti, ale spíš ty problematické.
3) pokud dlužník nemovitost nezpřístupní pro prohlídku zájemci, tak tito kupují do jisté míry zajíce v pytli, a to samozřejmě zase cenu sráží. Všimněte si, jak často ve veřejných dražbách zjistíte hlášky typu "nemovitost nebyla odhadci zpřístupněna".
Takže určitě prostor pro zlepšení je v oblasti bodu 1, kde by mohlo dojít k elektronizaci a ztransparentnění dražeb a vyřešení postupu, jak financovat koupi v dražbě tím, že zastavím kupovanou nemovitost.
Problémy z bodu 2 ale stále zůstanou.
Problém z bodu 3 je dost komplikovaný, protože se tam střetává otázka výnosu s otázkou ochrany soukromí a bydlení.
