Non-recourse mortgage (s možností "walk away") vystavuje věřitele většímu riziku. Dlouhodobá zkušenost je, že zastavená nemovitost v ČR se i v době relativní konjunktury v letech 2000-2005 zastavená nemovitost nuceně prodávala tak za 60-65% původní odhadní ceny (je tam spousta faktorů, které to ovlivňují). Pokud nemá věřitel možnost vymáhat i přímo po dlužníkovi, tak by měl problém poskytovat hypotéky na větší LTV.
Navíc tato nutnost doplácer zodíl působí motivačně i na dlužníka. V USA lze v režimu non-recourse mortgage nemovitost, která je "underwater", bez další ztráty opustit, takže dlužník není v takové situaci motivovaný dál platit.
V ČR ale vždycky byl konkurenční boj mimo jiné ve vyšším LTV - standardní hypotéky se postupně posouvaly na 80, 85 či 90% a "stovkové" se v extrémních případech dostaly až na 120%.
Poskytovat takové produkty v režimu non-recourse mortgage je ale šílené - hypotéka na 120% by fakticky byla zajištěná jen cca z poloviny.
Pokud se do toho nikdo nepustil v roce 2008, tak teď už se do toho nepustí určitě.
