Více peněz ve stáří?

Jakákoliv forma pohlavní diskriminace je špatná. Shodly se na tom evropské špičky a v brzké době na toto téma dokonce vyjde i příslušná směrnice. V té souvislosti nelze vyloučit nucený přechod pojišťoven na tzv. uni-sex úmrtnostní tabulky.

Lidé umírají a existují jiní lidé, kteří z těch umírajících dělají čísla do statistiky. Až dosud to dělali dvakrát – zvlášť pro ženy a zvlášť pro muže. Nyní se ale zvažuje, zda by jejich práce nemohla přijít vniveč. Pokrok si žádá tabulku jedinou a univerzální.

Dožijete se smrti?

Přechod na uni-sex úmrtnostní tabulky by s sebou přinesl statistické „prodloužení“ střední délky dožití mužů a „zkrácení“ střední délky dožití žen. Mužům by následkem toho klesly dávky z pojištění pro případ dožití (tedy i např. důchodového pojištění), ženám by naopak vzrostly.

V této situaci nelze nepřipomenout zvláštní paradox průběžných důchodových systémů. Muži pracují delší dobu a umírají dříve než ženy, přesto se ale výše jejich důchodu odvíjí od stejných výpočtů, jako je tomu u žen.

Na první pohled paradoxní situace je v dnešní společnosti takřka samozřejmou. Jelikož v současné Evropě význam průběžných důchodových systémů klesá a pozornost se soustřeďuje na ostatní pilíře důchodového systému, jsou snahy některých skupin o zavedení rovnostářského systému do komerčního pojištění pochopitelné. Jsou-li ale zrovna šťastné, to je otázka.

Změna systému úmrtnostních tabulek ovlivní i pojištění pro případ smrti. V tomto případě pro změnu ve prospěch mužů. Znásilnění úmrtnostních tabulek (zajímavé, že i něco takového lze znásilnit) totiž prodlouží muži očekávanou délku života o více než tři roky. Uni-sex muž žije déle a riziko jeho smrti v daném věku je tudíž nižší.

Změny, ale o kolik?

Jak již bylo řečeno, nastolení systému uni-sex úmrtnostních tabulek by pravděpodobně znevýhodnilo muže oproti ženám při zakoupení důchodového pojištění nebo penzijního připojištění. Podívejme se na tento problém podrobněji.

Z úmrtnostních tabulek pro Českou republiku (ČSÚ, 2002) plyne, že muž ve svých 62 letech se průměrně dožívá ještě dalších 16 let života. Žena stejného věku pak žije v průměru až do 82 let (tedy ji čeká ještě 20 let života).

Předpokládejme, že pojišťovna (penzijní fond) dosahuje na finančním trhu reálného zhodnocení prostředků 3 % a veškeré platby jsou náležitě indexovány. Představme si dva stejně staré klienty (muže a ženu), kteří od svých 20 až do 62 let spoří na svůj budoucí důchod měsíčně 1500 Kč.

V požehnaném věku se rozhodnou zažádat si o doživotní anuitu. Zatímco muž dostane měsíční dávku 10 830 Kč, jeho partnerka pouze 9 140 Kč. Ač bylo vše korektně spočteno, solidární Evropa uvedený fenomén považuje za diskriminující.

Po přechodu na uni-sex systém se situace změní. Oba dostanou důchod stejný, a to sice 9 890 Kč měsíčně. Zatímco by si tedy muž pohoršil o necelých 9 % (zde konkrétně o 940 Kč), žena by na tom byla lépe o více než 8 % (zde konkrétně o 750 Kč).

V případě porovnání reálné hodnoty takového důchodu je situace ještě nápadnější. Zatímco mají oba naspořeno 1 632 000 Kč, po přechodu na uni-sex systém klesne cena mužovy smlouvy o 141 000 Kč a ženě naopak stoupne o 133 000 Kč.

Dopady?

Uvedené změny mohou mít podstatný vliv na nabídku pojistných produktů v rámci Evropské unie. Lze očekávat částečný přesun mužské části populace k atraktivnějším produktům mimo pojistný trh.

Je ovšem otázkou, co novému evropskému muži zabrání v pořízení si svého důchodového pojištění za hranicemi všedních dnů (čti „Evropské unie“), nabídnou-li mu tamní pojišťovny výhodnější podmínky.