Hlavní navigace

Velká deprese: Co zaznamenali čeští kronikáři?

28. 8. 2009
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Zkusme ekonomickým pohledem nahlédnout do zápisů, které byly o událostech Velké deprese třicátých let minulého století zapsány kronikáři, kteří již dnes nežijí a asi by se divili, že s odstupem osmdesáti let nastoupila krize, která je projevům krize tehdejší v mnohém podobná. Mnohé obecní a městské kroniky tyto události popisují jako dobu bídy, nezaměstnanosti a problémů, které doprovázely život běžných lidí.

Poslední celosvětová krize zasáhla československou ekonomiku ve třicátých letech minulého století. Říká se, že historie je učitelkou života a že společnost, která nechápe svou minulost, je odsouzena prožít ji znova. Lidská paměť je ovšem krátká a lidé, kteří v té době byli v produktivní etapě života, jsou již mrtví a neexistují pamětníci, které by o svých zkušenostech vyprávěli. Máme-li se poučit z historie, je zapotřebí poučit se z toho, co bylo o událostech zaznamenáno písemně.

Nezaměstnanost doprovázející hospodářský útlum

Doprovodným jevem soudobé hospodářské krize je nezaměstnanost, podobně jako tomu bylo v případě krize třicátých let. Zatímco dnešní nezaměstnaní pobírají podporu postačující na uspokojení základních potřeb, před osmdesáti lety tomu tak nebylo. Podobné téma: Velká deprese: Která anekdota z oblasti financí po osmdesáti letech obživla?

Bídu nezaměstnaných dokládá zápis, který učinil kronikář v obci Stašov: V obci vidíme mnoho cizích prosících nezaměstnaných a skupinky hudebníků a zpěváků, kteří hudebními produkcemi snaží se uhájit těžký život… Smutně působí řady ubohých prosících příslušníků rodin nezaměstnaného dělnictva. Většina s velkým sebezapřením odhodlala se k tomuto kroku, aby dětem vyprosila chleba. Tím však smutnější, že se najdou lidé, kteří od prahů je odhánějí.

Dřívější zápis o nezaměstnanosti ve stašovské kronice říká: …v důsledku velké hospodářské krize začala stoupat nezaměstnanost. Ta nebyla nejprve příliš pociťována, protože většina obyvatel Stašova pracovala u státních drah, kde se nepropouštělo. Ale již v roce 1931 začal propouštět své zaměstnance důl Hrouda u Zdic a následně i cementárna v Králově Dvoře. K těmto nezaměstnaným se záhy přidali sezónní dělníci, zedníci a jiné profese postižené krizí.

Podobně o nezaměstnanosti hovoří kronika obce Stříbrná: Koncem roku 1929 bylo v něm.obecní kronice zaznamenáno 179 nezaměstnaných. Následujícího roku se počet zvýšil na 403 osob, 285 mužů a 118 žen. Nouze se stále stupňovala. Ke zmírnění bídy byla zorganizována vyvařovací akce, dětem byly rozdány boty a oděv, vznikl výbor pro trpící. Podobné téma: Velká deprese: V čem Einstein spatřoval příčiny krize?

Kronikář obce Žernovník v roce 1931 zapsal: V tomto roce začala velká hospodářská krize. Na polní hospodářství jsou majitelé pozemků nuceni hodně doplácet, přestože daně byly zvýšeny. Továrny zastavily výrobu, začalo propouštění a velká nezaměstnanost.

Hospodářský útlum, který se dotkl všech

Záznamy v kronikách dokládají, že se útlum dotkl postupně každého. Stašovská kronika vypovídá: V roce 1931 byla majitelka dvoru v Kočvarech z finančních důvodů nucena odprodat část svých pozemků. V roce 1932 postihla krize již všechny dělníky v obci. Cementárna a železárna v Králově Dvoře pracovala omezeně, stejně i důl Hrouda, ze kterého byli dělníci přeloženi do Kladna a Chrustenic.

Hořepnický zpravodaj z dubna 2009 cituje z obecní kroniky a udává pokles cen zemědělských komodit v cenách za metrák (100 kg): V roce 1931 se přiostřovala hospodářská krize. Ceny zemědělských produktů značně poklesly, žito se prodávalo za 80 – 90 Kč/q, oves90–95 Kč/q a brambory za 15 Kč/q. Ale tento pokles cen nepocítili konzumenti. V živnostech nastala úplná stagnace. V našem zemědělském kraji platí stále: „nemá-li sedlák, nemá nikdo“.Sedláci neměli, tak nekupovali.

V Mutěnicích kronikář zaznamenal: Na prahu třicátých let postihla i Mutěnice nelítostná hospodářská krize. Citelně zasáhla obyvatele dělnických a dalších profesí spojených s průmyslem,do­pravou, živnostenským a obchodním podnikáním,ale též negativně se dotkla základního hospodářského odvětví obce – zemědělství.

V důsledku neutěšené situace rostla i kriminalita a krádeže. V kronice obce Stříbrná se píše: Krádeže dřeva se množily. Dokladem jsou protokoly četnické stanice v Silberbachu: „Anton Köhln ze Silberbachu č. 625 odcizil 16. 5. 1935 z lesa katastru Nová Ves dříví v ceně 5 Kč. Dříví bylo zabaveno a uschováno u lesní správy města Kraslic. Čin byl spáchán z nouze.

Historická vzpomínka z Rájce – Jestřebí uvádí: Množily se krádeže potravin, například 50 kg masa řezníkovi p. Tesařovi nebo několik demižonů rumu odcizené hostinskému p. Černému. Pachatele se nikdy nepodařilo vypátrat. Podobné téma: bude hospodářská krize jen chřipkou nebo rakovinou či morem? 

Přídělový systém a pomoc chudým

Podpoře v nezaměstnanosti v podobě potravinových lístků se za první republiky říkalo „žebračenky“. Toto označení pravděpodobně vzniklo z toho, že lístky stěží vystačily k uspokojení hladu a žízně. Kronikář v obci Radotín o tom píše takto: Práce nikde nebylo, tak že chudobní lidé začali dostávať podporu tak zvanou nezaměstnanost, tj. lístky od okr. úřadu na každý týden. Na jeden lístek týdně mohli si vybrať u obchodníka za 10 Kč zboží. Ženatý dostal dva lístky týdně. Svobodný jeden lístek týdně.

O nuzné výši podpor svědčí tehdejší ceny: 1 kg chleba stál okolo 2 Kč, 1 kg brambor 0,5 Kč, 1 kg mouky asi 2 Kč, boty okolo 25 kč.

Historie obce Stříbrná o přídělech informuje rovněž: Gemeinde Nachrichten z 11. listopadu 1931 přinesly pokyny k rozdělování přídělových lístků na mléko, chléb a potraviny. Ženatí obdrželi podporu 30 Kč, svobodní 10 Kč a 3 kg brambor na osobu. V obci Stříbrná bylo také nezaměstnaným dovoleno brát klestí z lesa zadarmo, ostatní palivové dříví za velmi nízkou cenu.

Podrobně informuje o státních dávkách i historická vzpomínka z Hořepníku: Ministerství sociální péče uspořádalo ještě akci na podporu stravování nezaměstnaných a jejich rodin. Prostřednictvím okresních úřadů přidělovalo obcím poukázky na potraviny v ceně 10.-Kč, na něž vydávali obchodníci pouze potraviny. Poukázky proplácel obchodníkům obecní úřad. Do Hořepníka tak bylo přiděleno celkem 3250.-Kč. Kromě toho se prodával chléb nezaměstnaným o 10 hal levněji, místo 1.50 Kč za 1.4O Kč. Zdejší pekař Alois Kouba mimo to daroval pro 31 nezaměstnaných 62 kg chleba.

Pomoc v podobě veřejných prací a zakázek

V době Velké deprese třicátých let československá vláda přispívala na podporu prací na veřejných projektech, což dokládají i záznamy v obecních kronikách. Projektem veřejných prací se například stavba silnice ve Stašově: Aby zmírnil nezaměstnanost zahájil obecní úřad spolu s majitelkou dvora v Kočvarech stavbu silnice ze Stašova do Kočvar. Na stavbu silnice získala obec 28. března 1931 od ministerstva sociální péče příspěvek na nouzové práce ve výši 8 Kč denně na dělníka, nejvýše však pro 22 osob a to až do 30. dubna 1931. Celkové náklady na stavbu silnice dosáhly 19 583 Kč.

V obci Podolanka pak byli například nezaměstnaní využíváni na výkopové práce: Ačkoliv nastala hospodářská krize, obec se rozhodla realizovat stavbu vodovodu. A právě na výkopy a jiné činnosti spojené s touto prací byli najímáni nezaměstnaní občané." http://dvorak-rodopis.cz/…s/podolanka/ "V roce 1933 (…) byla dokončena silnice z Čáslavic do Římova, kterou dokončili hlavně čáslavičtí nezaměstnaní, kteří dostávali denní mzdu 12 korun a dále se na dokončovacích pracích podíleli občané, kteří měli dluh do obce a tito museli pracovat zdarma.

Šimon Černý, redaktor zpravodajství města Rájec-Jestřebí píše o veřejných pracích v době hospodářské krize v Rájci takto: Další z opatření na snížení důsledků krize byly nouzové práce. Město na pokyn Ministerstva soc. péče zaměstnávalo dělníky bez práce na budování silnic v okolí města, lámání kamene apod. Zároveň se tehdy postupně budovala kanalizace, přičemž dělník za 1 metr výkopu dostal zaplaceno 10 korun. Čtěte také: Jsou dobré zprávy z ekonomiky známkou oživení, nebo jen pokračuje mediální hysterie?

skoleni_15_4

V porovnání s dnešní dobou byly tehdy mnohé činnosti náročné na lidskou práci a veřejné práce mohly být efektivně využity pro vytváření veřejných statků. V průběhu uplynulých osmdesáti let se však díky pokroku techniky zvýšila produktivita, množství potřebné lidské práce pokleslo. Je asi diskutabilní, nakolik je ekonomicky efektivní, aby všemožné projekty veřejných prací a zakázek měly být podmínkou vyplácení podpor sociálně slabým, když mnohou práci vykonají rychleji a lépe stroje.

Začátek minulého století byl dobou, kdy se do českých obcí zaváděla elektřina, a kdy ve vzduchu viselo použití technických vynálezů usnadňujících život běžných lidí a osvobozujících člověka od otrocké práce. Mnohé výrobky se právě v této době začaly vyrábět hromadně (Baťova hromadná výroba bot, Fordova pásová výroba automobilů), rapidně se zvýšila produktivita průmyslové výroby. I přesto, že právě v této době byly rozpoznány výhody hromadné výroby a byl k dispozici recept na levnou výrobu a možnost masového uspokojování lidských potřeb, byla třicátá léta ve znamení vleklé hospodářské krize a její vyvrcholení v podobě druhé světové války.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se věnuje šíření poznání, uplatňování procesního i finančního řízení podniků, optimalizaci investic, strategickému a manažerskému poradenství včetně lektorské činnosti.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).