Justiční mafie, zločinný státní systém až do základu. Už 25 let!!! Co více dodat.
Stát, kde mají vyšší platy policisté, soudci a exekutoři než učitelé a vědci je už v základu policejní a totalitní. Takový stát, kde je spravedlnost nahrazena výkladem zákona podle tlustšího právníka a rozhodnutím svévolného neodvolatelného a za svá rozhodnutí nepostižitelného soudce NEMÁ PRÁVO NA EXISTENCI.
V tom případě nejspíš ve většině vyspělých států je nastolen policejní a totalitní režim... Jinak vás mohu ubezpečit, že i vícestupňovost soudů funguje ve většině vyspělých států, a to právě proto, aby verdikt nejnižšího soudu nebyl verdiktem konečným, ale bylo možno proti němu uplatnit opravné prostředky. Jinak, pokud jste někdy slyšel, že by byl postižen třeba soudce v Německu za to, že jeho rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem, tak určitě pro něco takového máte nějaký příklad, že? Takže, vážený pane, víte snad o státě, kde podle vašich hledisek má vůbec nějaký soudce "právo na existenci"?
Jenže ve světě to narozdíl od naší kotliny opravdu funguje. Ve světě je běžné, že k odvolání k vyšší instanci dojde maximálně v 10% případů, u nás dojde k odvolání ve více než 90%. Tedy ve světě již prvoinstanční soudy jsou schopné spor posoudit kvalitně, kvalifikovaně a přesvědčit strany, že to tak je správně, u nás slouží jen k postrčení sporu k vyšší instanci jako takové jsou u nás prvoinstanční soudy prakticky zbytečné a možná dokonce škodlivé. A jak jinak chcete donutit prvoinstanční soudy soudit dobře, než velkým bičem a malým dvorkem? Dokud budou soudci vědět, že mají své jisté, i když ani nehnou prstem (a pokud náhodou hnou, tak škodí) tak se to nezlepší.
Tomu nerozumím: "Veškerá doručení písemností proběhla fikcí"
Vždyť i tady jsem četl nejednou ve článcích a diskusích o exekucích, že před zahájením exekuce nejméně jednu písemnost nelze doručit fikcí a že tedy každý je jistojistě o zahájení exekuce informován a má možnost se exekuci bránit. Tak jak to je?
Opravdu si myslíte, že soudci jsou takoví až od Velkého Listopadu?
Koncem 80. let jsem mluvil s jedním soudcem, tenkrát nejnižšího stupně. A na otázku, jak snáší ten tlak, že špatným rozhodnutím může někomu zničit život, odpověděl, že to ho vůbec netrápí, protože když rozhodně špatně, tak se každý může odvolat. Takže na jeho rozsudku vlastně vůbec nezáleží.
Opravdu si kladu otázku, proč takoví zbyteční lidé v justici pracují, vždyť jsou jen zbytečným předstupněm k soudům vyšší úrovně, kam se díky jejich odfláknuté práci stejně (téměř) každý odvolá a bez nich by to bylo rychlejší.
Dobrý večer. Zareaguji místo předřečníka. V ČSSR byli soudci voleni na dobu určitou. Samozřejmě to bylo proto, aby si komunistická moc udržela kontrolu nad justicí. Jistě by skončil soudce, který by odmítl exemplárně odsoudit třeba disidenty (tzv. antisocialistické živly), ale takových případů bylo minimum, většina trestních soudců soudila obyčejné zloděje, civilních soudců sousedské spory, majetkové spory. Předpokládám, že soudce flink nebo ten, kterému by vše odvolačka vracela, by skončil a nebyl by zvolen. Soudci tedy byli nepřímo odpovědni za svou práci. Nyní nejsou.
Prosím nepoučujte právníka, když o věci zřejmě nic nevíte. Nemám chuť vám vyhledávat příslušná ustanovení právních předpisů a hrabat se ve sborníku ústavních předpisů ČSSR, nevím kde ho mám, možná jsem ho vyhodil při stěhování, tak vám zacituji z Wikipedie: V období komunistického režimu byli zavedeni tzv. soudci z lidu, kteří na rozdíl od soudců z povolání nemuseli mít právní vzdělání a kteří byli na dobu 4 let voleni příslušnými národními výbory. Také profesionální soudci začali být voleni, a to na návrh Národní fronty. Zpočátku též národními výbory na funkční období 3, resp. 4 let, později na 10 let národní radou, soudci nejvyššího soudu byli ale voleni vždy parlamentem. (Konec citace.) Přísedící i dnes volí komunální zastupitelstva. Samozřejmě jsem měl na mysli profesionální soudce, přísedící jsou jen šaškárna do počtu, aby se budilo zdání spravedlnosti a "lidského" prvku v justici, navíc jen v 1. stupni v pracovních věcech a věcech trestních.
Tak jsem vám to vyhledal, uznávám wikipedie není pro právníka pramen, i když myslím, že pro laickou diskusi by stačit mohla, ale:
čl. 46 odst. 1 Ústavy ČSSR: Národní shromáždění volí Nejvyšší soud a může odvolávat jeho členy.
čl. 99 Ústavy ČSSR: (1) Nejvyšší soud je nejvyšším soudním orgánem; dozírá na soudní činnost všech ostatních soudů. Soudci Nejvyššího soudu jsou voleni Národním shromážděním. (2) Soudci krajských soudů jsou voleni krajskými národními výbory. (3) Soudci okresních soudů jsou voleni občany podle obecného, přímého a rovného volebního práva s tajným hlasováním. (4) Nejvyšší soud, krajské a okresní soudy se volí na dobu čtyř let. (5) Vojenské soudy se volí podle zvláštních předpisů.
Samozřejmě, věc měla další vývoj, došlo ke změnám, např. z důvodu přijetí zákona o čs. federaci atp. Stačí vám tedy citace z ústavních zákonů ČSSR? Prosím, oponujte, kritizujte, rád povedu debatu, ale to vše se znalostí věci, v tomto případě se znalostí historie ústavního práva.
Tak jsem ještě po obědě dohledal tu změnu (fakt si nepamatuji, kdy přesně došlo k jakým změnám jakým předpisem). Ostatně jestli nejste mladý člověk (ovšem pak byste se k tomu tím spíš neměl vyjadřovat, pokud nejste z oboru, protože o tom nemůžete nic vědět, nemůžete si to pamatovat), ale středního věku (jako já) nebo věku staršího, tak si to přece musíte či měl byste pamatovat, jak to v ČSSR bylo.
Změna provedená ústavním zákonem č. 81/1968 Sb. - čl. 2: Soudce krajských soudů a soudce okresních soudů zvolí, popřípadě odvolávají, v České socialistické republice Česká národní rada a v Slovenské socialistické republice Slovenská národní rada. Na volby soudců okresních soudů se přiměřeně použije ustanovení o volbách soudců krajských soudů.
Stačí vám to? Opravdu nejsem pouhý novinář (které tak nemá rád pan prezident), abych nevěděl o čem píši.
Jinak i jistý senátor (nekomunistický) navrhoval vrátit se ke jmenování na dobu určitou, ale v odborné diskusi neuspěl, ono i kdyby to moc zákonodárná provedla, počítám, že by jim to shodil Ústavní soud. Když mohl shodit ústavní zákon o zkrácení volebního období PS a odložit volby, ač ÚS ústavní zákony posuzovat nemůže, na základě pro mne příšerné teorie "materiálního jádra ústavy", proč by neshodil ústavní zákon o změně postavení soudců?
Chybu může udělat každý. Proto raději napřed pokuty a pak teprve tvrdé tresty. Pokuty stupňovat podle počtu vrácených rozhodnutí a u vyšších soudů velmi tvrdou pokutu při rozhodnutí Ústavního soudu.
A jestliže za dané období počet pokut přesáhne dané číslo, přeřadit na nižší soud a u okresu na několik měsíců nechat doma bez náhrady.
V další etapě pak vyhazov a nutnost nového jmenování prezidentem po absolvování placeného doškolování ze znalosti práva.
Vzhledem k tomu, že mám ze soudní mocí také zkušenost mohu jedině konstatovat - soudí nás většinou soudkyně, valná většina soudkyň jsou frustrované osoby s neurovnaným osobním životem. Tyto ženy si svůj neutěšený život kompenzují na lidech které bez jakékoli odpovědnosti za své činy soudí. Zákon pro ně nic neznamená a soudí dle svého "právního názoru" a momentální nálady. Navíc soudkyně civilního práva neznají právo obchodní a totéž lze říci o právu trestním. Nejednoznačnost zákona a praktická nemožnost uplatnění osobní zodpovědnosti soudců za mnohdy zničené životy jim jen nahrávají.
Dobrý večer, dosud jsem se zdráhal být otevřený, pokud jsem vykonával právní praxi, protože by mé veřejně ventilované názory mohly poškodit klienta, proto jsem ve svých článcích jen informoval a nekomentoval, nyní už jsem více než právník novinář, tak si to mohu dovolit, aspoň mezititulky. Soudci se svými platy zaručenými bez ohledu na pracovní výkon (Víte kolik klientů musí obsloužit takový advokát, aby si vydělal stejnou částku? Přitom soudce nemá šéfa, je nezávislý, nemá normu jako dělník na páse. Možná, když 3 roky nepřijde do práce, tak možná to bude řešit kárný senát, a pak mu o 10 % sníží plat.... Je mu úplně jedno, že mu rozhodnutí shodí odvolačka, dovolačka nebo Ústavní soud) jsou zcela odtrženi od reality, jsou mezi nimi jistě výjimky, samozřejmě, ale mnoho z nich jsou arogantní namyšlenci, kteří nejenom, že ztratili kontakt s realitou a pochopením pro normální lidi, ale oni již i flákají svou práci, jsou neprofesionální neznají ani aktuální právní úpravu (viz rozhodnutí odvolacího soudu ve věci Hasenkopf v. KPR, už jsem zde publikoval, samozřejmě anonymizovaně, aby se nevědělo o jakou kauzu jde - zdatnější a chytřejší a informovanější čtenáři si najdou i bez nápovědy...), natož, aby se uráčili seznámit se Sbírkou rozhodnutí (na kterou dostávají každý měsíc peníze k platu, advokáti nebo právní žurnalisté jako já si ji platíme ze svého). Zažil jsem právní věc, kdy jednání u soudu prvního stupně bylo nařízeno po 3,5 letech od podání žaloby a soudkyně přišla totálně nepřipravená, vůbec nečetla žalobu, kladla nesmyslné otázky svědčící, že si ji ani nepřečetla, byla sprostá, povýšená... (Moc rád bych jmenoval a varoval, na různých serverech před ní varují advokáti, obecní zmocněnci i účastníci řízení.) Ale věřte mi, že jsem připravil ještě horší články. Záleží na panu šéfredaktorovi jestli a kdy to pustí. Staly se v justici vůči obyčejným lidem ještě horší věci. Já tomu prostě říkám justiční hnus. Doporučuji: vždy se zkuste s protistranou dohodnout, i kdyby na tom měla jedna strana tratit, soudu se vyhněte.
Nemám rád zevšeobecnování. Mezi každou profesí se najdou černé ovce i dobří lidé. Osobně znám dobrého soudce (takového, že např. vím, že bych neměl žádnou protekci u něj).
Byl bych raději, kdyby takového odsuzování celého stavu, byl odsouzeni/jmenováni konkrétní soudci.
Stejně jako by mě vadilo odsuzování novinářů, kde je taky hodně černých ovcí. Ale i dobrých...
Co vím od něj, pokud strana nepoukáže na něco (např. na promlčení) soudce nemůže sám od sebe vznést námitku (např. toho promlčení), i kdyby chtěl a musí pracovat s tím, co řeknou strany. Nevím, jak přesně probíhal tento spor, jsem rád jak to dopadlo.
Jen by mě zajímalo kolik lidí je ve stejné situaci, jen nejsou slepí, takže nemohou dokázat, že nejeli na černo. A asi revizor, co nahlásil černou jízdu slepého už nemůže být stíhán, že? Ani nemohou být veškeré pokuty, co udělil a jsou/byly sporné, anulovány, že? To je horší...
Velmi se omlouvám všem dobrým, slušným a pracovitým soudcům, možná jich je třeba i většina, ale to (tu hrůzu), co jsem v poslední době poznal, byl opravdu výsměch demokratické justici - konkrétně u těchto soudů - Obvodní soud pro Prahu 8, Okresní soud Kladno. (A to co, nyní jako žurnalista, nacházím v rozhodnutích NS a ÚS, které ruší rozhodnutí nižších soudů, to jsou také lahůdky.)Takže už mne to trochu vede ke zobecňování, jak jsem řekl, mohu si to nyní dovolit. Advokát by za takový diskusní příspěvek (urážku soudu) mohl vyletět z ČAK. Ale samozřejmě je mezi soudci spousta vynikajících osobností, odborníků, kteří se nebojí právo opravdu vykládat a hledat při tom spravedlnost, jmenuji např. bývalého soudce Nejvyššího správního soudu a nyní Ústavního soudu Šimíčka. Jenže uvažte prosím otázku finanční. Než se domůžete spravedlivého rozhodnutí, tak to stojí velmi mnoho peněz, na poplatcích a palmáre advokátům. Jistě, když vyhrajete, musí vám poražený zaplatit soudní výlohy. Ale jak přijde poražený k tomu, že justice nedokázala rozhodnout správně hned v 1. instanci? Nejprve okresní (obvodní) soud, pak odvolací, ten to vrátí zpět okresu, pak znovu okresní, znovu odvolací a pak to jde třeba k NS a znovu rozhodne soud okresní podle závazného právního názoru NS. (Však to sami znáte ze svých kauz nebo z článků na Měšec.cz.) Někdy to jde k ÚS. Podle mého názoru by měl náklady na hledání práva hradit stát (ať si to pak event. dá k úhradě soudcům, kteří neměli správný právní názor nebo dokonce nerespektovali již hotový a známý závazný právní názor soudu vyššího, tedy judikaturu).
Bohužel, pane autore, ani na Ustavním soudu už se člověk nedovolá práva. Mám v archivu případ, kdy okresní soud rozhodl v rozporu se zákonem, krajskýsoud to bez projednání potvrdil - a Ustavni soud to shodil hned v podatelně, že prý stěžovatel špatně pochopil US jako třetí apelační instanci, že přece nemůže podat žalobu k US proto, že ve svém odvolání ke krajské instanci nebyl úspěšný. No asi si pan ústavní soudce přeje projednávat pouze takové žaloby, kde stěžovatel úspěšný byl .... Přitom tentýž US vydal o tři týdny později v naprosto shodném případě verdikt, kdy za stejné konstelace porušení ústavních práv shledal a rozsudek hodil nalézacímu soudu pod nohy. A že jednal v rozporu s předloženou již judikaturou US? Každý případ je jiný, kmáne, například ten váš (citováno). Kdyby vás to zajímalo, ochotně poskytnu podklady, dal by se z toho napsat pestrý článek. Stejně poškozenému nezbývá než řvát.
Dobré ráno, jezevče. Problém je v tom, že ÚS ve své judikatuře mnohokrát poukázal a v podstatě to opakuje v každém svém druhém nálezu (a to správně), že není povolán zasahovat do běžné rozhodovací praxe obecných soudů, není soud obecný, ale speciální. K zásahu do rozhodování obecných soudů přistupuje až tehdy, pokud došlo k porušení ústavního práva zaručeného Listinou základních práv a svobod nebo mezinárodními pakty, jimiž je ČR vázána. Jinak podání - ústavní stížnosti zamítá či odmítá, to je pravda. I nálezy ÚS se dají podrobit kritice, ostatně bylo to i v mých článcích zde (zadejte do vyhledávače např. heslo místo výkonu práce). Nebo nesouhlasím s nálezem ve věci regulačních poplatků, které nezrušil atp. Přesto v poslední době musím ÚS chválit, aspoň jeho soudci nevykládají právo jako roboti či cvičené opice a myslí u toho. Na případ se podívám, ale nic neslibuji, prosím pošlete podklady s komentářem na redakční e-mail, ať mi to přepošlou. Jistě chápete, že zde nechci zveřejňovat svůj e-mail.
Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů, tudíž není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Výjimku tvoří případy, kdy obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů, interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením „běžných“ práv fyzických nebo právnických osob, chráněných podústavními zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.
Dobrý den, sama jsem se setkala s naprosto odporným jednáním chrudimského a následně při odvolání pardubického soudu, kde pro to, že je nic nezajímá, málem zlikvidovali nevinnou ženu a jen to, že spolčený pražský advokát měl šéfa a podělal se strachy o flek v kanceláři ji uchránilo od naprosté pohromy. Od té doby vím, že to co je zde, je moc soudní zvůle.
V 1. pol. 90.let, kdy tu vznikal novodobý kapitalismus, podnikatelé jezdili po státě s kufříky nabitými penězi, protože na fakturu jim nikdo zboží nedal, všichni dlužili všem a řada firem byla kvůli tomu tzv. v druhotné platební nechopnosti, jsem se nekolik let živila vymáháním dluhů a exekucemi pro větší strojírenskou firmu. Přestože na exekuci na účet pořadoval soud naprosto přesnou idenfitikaci povinného, klidně provedli exekuci na účtu jiné firmy s naprosto odlišným jménem. Tam jsem tehdy viděla tolik věcí, že mne už asi máloco překvapí (včetně toho, že u některých kauz jsem spolupracovala s hospodářskou kriminálkou, ti měli také úžasné věci).
Jména soudců jsou vždy uvedena v rozsudku či jiném rozhodnutí soudu. Můžete podle spisových značek dohledat na internetu nebo v databázi soudu. Jména soudců se v literatuře neuvádí, není to běžné, nedělám to ani já. Rozhodnutí se bere jako rozhodnutí instituce, ne jednotlivých lidí. Ale dohledat to lze snadno, jestli chcete.