Hlavní navigace

Věční a přelétaví studenti už od rodičů alimenty nedostanou

19. 6. 2014
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Pokud mladí lidé řádně nestudují a mění školy bez zjevné snahy je dokončit, nemají nárok na výživné od rodičů.

Ústavní soud odmítl svým rozhodnutím IV. ÚS 1247/13 ze dne 25. 3. 2014 ústavní stížnost proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo nezletilci odepřeno výživné.

Jak a proč soudy rozhodovaly

Stěžovatelé (matka a syn) se podanou ústavní stížností domáhali zrušení rozsudku odvolacího soudu. Zatímco soud prvního stupně matce peníze pro syna přiznal, odvolací soud rozhodl, že otec výživné platit nemusí vůbec, protože došlo k zániku vyživovací povinnosti k nezletilému, jelikož ten přerušil přípravu na budoucí povolání, aniž by pro to existovaly omluvitelné důvody a nejevil o přípravu na budoucí povolání dostatečný zájem.

Péče o nezletilého syna byla naposledy pravomocně upravena rozsudkem z 24. 3. 2011, kterým byla schválena dohoda rodičů o tom, že nezletilý byl svěřen do výchovy matky a otec se zavázal přispívat na výživu nezletilého částkou 4000 Kč. Rozsudkem soudu prvního stupně z 10. 5. 2012 byla vyživovací povinnost otce k nezletilému zrušena, počínaje dnem 1. 4. 2012. Důvodem zrušení vyživovací povinnosti byla skutečnost, že nezletilý v březnu 2012 ukončil studium na Střední integrované škole v Příbrami a dále nikde nestudoval, byl evidován jako uchazeč o zaměstnání Úřadu práce v Příbrami. Nezletilý následně od 1. 9. 2012 zahájil přípravu na povolání studiem a stal se žákem 1. ročníku Střední odborné školy a Středního odborného učiliště Dubno. Stěžovatelka se proto v řízení před soudem prvního stupně domáhala určení výživného na svého nezletilého syna, načež soud rozhodl tak, že otci uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 6000 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky, současně vyměřil dlužné výživné ve výši 9000 Kč splatné ve splátkách po 3000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Ovšem k podanému odvolání otce odvolací soud návrh na určení výživného zamítl. Čtěte více: Jestli nechcete platit alimenty z 85 250, tak řádně prokažte své příjmy

Soud dospěl k závěru, že v projednávaném případě došlo k zániku vyživovací povinnosti k nezletilému, neboť tento přerušil přípravu na budoucí povolání, aniž by pro to existovaly omluvitelné důvody, a že nejevil o přípravu na budoucí povolání dostatečný zájem. S tímto stěžovatelé nesouhlasili, neboť nezletilý studoval na střední škole bez přerušení od září 2010 do března 2012.

Čím argumentoval oprávněný

Vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna ani věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, ale pouze schopností sám se živit. Nezletilý v září 2012 zahájil studium na středním odborném učilišti, kde nezletilý doposud úspěšně studuje na denním studiu, přičemž veškeré náklady spojené s uspokojováním potřeb nezletilého nese matka. Z toho důvodu byli stěžovatelé toho názoru, že krajský soud posoudil předmětnou věc nepřiměřeně přísně, když ze změny studijního oboru ve druhém ročníku střední školy dovodil závěr, že nezletilý je schopen sám se živit.

Střídal školy jako ponožky

Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. Vyživovací povinnost rodičů k dětem tedy není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu. Odvolací soud považoval za specifikum případu tu skutečnost, že stěžovatel po ukončení základní školy nastoupil do učebního oboru autotronik, přičemž již v prosinci přestoupil na učební obor cukrář, který ukončil po cca roce a půl školní docházky. Po několikaměsíčním setrvání v evidenci úřadu práce nastoupil stěžovatel opět na novou školu. Krajský soud vyšel z předpokladu, že má-li dítěti vzniknout v souvislosti s přípravou na budoucí povolání nárok na plnění vyživovací povinnosti ze strany rodiče, musí se jednat o přípravu soustavnou a cílevědomou. Podle náhledu Ústavního soudu lze tento závěr považovat za přiléhavý.

Zhodnocení případu konstitučním tribunálem

V předmětném případě stěžovatel ukončil studium bez uvedení zásadního důvodu prakticky ze dne na den, aniž by dokončil ročník. Jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit nezletilému dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Vyživovací povinnost rodiče nelze vnímat jako bezbřehou. Rozhraničujícím kritériem pro její plnění není, jak je již shora uvedeno, dosažení zletilosti či jiného věku, ale způsobilosti sám se živit. V obecné rovině nezletilí této způsobilosti nabývají dosažením věku 15 let, kdy jsou způsobilí uzavřít pracovněprávní smlouvu, byť jsou i nadále v určitém rozsahu zákoníkem práce chránění. Jak nastínil již odvolací soud, povinností studujícího nezletilého je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Za situace, kdy studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte.

dan_z_prijmu

Další pokusy o studium nevedou k obnovení vyživovací povinnosti

V případě, že potomek vedlejšího účastníka změnil v podstatě již potřetí studijní obor, je otázkou, zda lze bez dalšího akceptovat vznik vyživovací povinnosti rodiče při každém jeho „vzdělávacím pokusu“. Dovedeno k závěrům ad absurdum, by nezletilý mohl zahajovat a ukončovat své studium ještě řadu let, bez toho, aniž by některé své studium řádně dokončil. Výživné je nezletilému poskytováno rodičem především z toho důvodu, že se připravuje na své budoucí povolání, přičemž se předpokládá úspěšné dokončení studia. Pokud tento prvek není naplněn s vyšší mírou pravděpodobnosti, nelze hovořit o vzniku povinnosti platit potomkovi výživné.

Výše uvedené však neznamená, že pokud stěžovatel prokáže po uplynutí určité doby studia svůj opravdový úmysl studium řádně dokončit, že by mu právo na výživné nemohlo být soudem přiznáno, ba co víc, toto právo by mu být přiznáno muselo. V předmětném případě rozhodovaly obecné soudy za situace, kdy stěžovatel zahájil studium v září 2012, a návrh na určení výživného byl podán v říjnu 2012. Dobu jednoho měsíce nepovažuje Ústavní soud za dobu, která by svědčila o opravdovosti zájmu stěžovatele řádně studium dokončit. Stanovení konkrétní doby pro prokázání opravdovosti zájmu je především na konkrétních okolnostech případu a úvaze obecných soudů.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).