Spočítejte si...

Zavřít

Úvěry v mezinárodním obchodě

Rozvoj techniky si vyžádal ve zvýšeném měřítku rozsáhlé investice. Výrobce je nucen vyrábět co nejekonomičtěji, což klade značné požadavky na strojní a další vybavení. Stroje a technika jsou brzy zastaralé, a je proto nutné je nahradit výkonnějšími typy. Jak je financovat? Úvěrem...

Výrobce si nestačí vytvořit dostatečné investiční rezervy, a potřebuje proto při nákupu úvěr. Tato objektivní úvěrová potřeba jednotlivých podniků se pochopitelně promítá i do mezinárodního obchodu, neboť výrobci výkonných strojů a progresivní techniky jsou v různých zemích.

Financování zahraničního obchodu

Úvěr se ovšem neomezuje jen na oblast investic, nýbrž zasahuje i do sféry surovin, potravin a spotřebních průmyslových výrobků. Potřebuje jej sféra hornictví, zemědělství, průmyslu i obchodu. Požadování a poskytování úvěru v mezinárodním obchodě se stále zvyšuje i následkem ostrého konkurenčního boje na jednotlivých trzích.

Financování zahraničního obchodu se tak stalo závažným problémem. Prodávajícímu přináší poskytování úvěrů prodloužení doby oběhu peněžních prostředků a nutí jej nést riziko dlužníkovy platební liknavosti, případně platební neschopnosti (insolvence), kursových ztrát a podobně. Nutí i jeho požadovat úvěr od dodavatelů nebo požádat o financování banku. Rovněž evidence pohledávek je administrativně náročná; prodávající si musí opatřovat a stále obnovovat informace o obchodní a platební situaci dlužníka.

Dodavatelé i zprostředkovatelé (brokeři, komisionáři) mohou poskytnout úvěry pouze v menším rozsahu a musí se sami nefinancovat u svých bank. Ani obchodní banky se nemohly vyrovnat s rostoucími požadavky na rozsah a zejména na prodlužující se lhůty úvěru s ohledem na svou likviditu. Hospodářské a politické poměry spolu se zhoršenou finanční situací dlužnických podniků a zemí značně zvýšily rizika při poskytování úvěrů.

Dodavatelé (banky) se proto snažili zmenšit svá rizika a nutili své státy k vytváření institucí, které by se zabývaly financováním a pojišťováním zahraničních úvěrů. Tak se již po první světové válce vytvořily státní záruky za vývozní úvěry a vznikly zahraničně obchodní banky s účastí státu, které ovšem nekonkurovaly obchodním bankám, nýbrž s nimi spolupracovaly. Rizika vyplývající z financování zahraničního obchodu byla tak částečně přenesena na stát a tím i na široký okruh daňových poplatníků.

V České republice za tímto účelem působí Exportní a garanční pojišťovna (EGAP) a Česká exportní banka.

S ohledem na rozsáhlou problematiku zajištění závazků u úvěrových obchodů se v tomto článku zaměřím na úvěry poskytované v zahraničním obchodě a některé hlavní a nejobvyklejší formy zajištění závazků z nich vyplývajících.

Bojíte se, že vám odběratel nezaplatí? Pojistěte se! Pojištění pohledávek je dostupné i pro menší firmy.

Členění úvěrů v mezinárodním obchodním styku

Úvěry v mezinárodním obchodě můžeme rozdělit podle různých hledisek. Nejběžnější je dělení:

1. podle délky – krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé

  • Krátkodobými úvěry nazýváme zpravidla úvěry do 12 měsíců. Jsou poskytovány při dovozu i vývozu obvykle ve formě úvěrů dodavatelských, zprostředkova­telských i bankovních. Jde-li o dlužníka s výbornou platební morálkou, mohou být nekryté; většinou však jsou kryté zbožím, dokumentárním akreditivem, doklady, směnkou nebo zárukou. Věřitel někdy pojišťuje rizika u pojišťovny.
  • Dlouhodobé úvěry jsou úvěry přesahující 12 měsíců. Setkáváme se s nimi při dovozu i vývozu ve formě úvěrů obchodních, bankovních i vládních. Jde vždy o úvěry kryté vládní nebo bankovní zárukou, směnkami a různými formami zástavy na zboží.

Politická a úvěrová rizika se pojišťují u velkých, k tomuto účelu zřízených pojišťoven. Dlouhodobé úvěry, a zejména ty poskytnuté na dodávky strojů a investičních zařízení (průmyslových podniků), mívají značně složité platební podmínky. Výroba trvá delší dobu a výrobce vynakládá již před dodávkou značné částky na materiál a výrobu. Je proto nucen se financovat a činí tak obvykle tak, že jednak požaduje na odběrateli zálohu (akontaci) při podpisu kontraktu nebo krátce po něm (30 až 60 dní), jednak požádá o úvěr svou banku.

Výše zálohy se pohybuje od 5 do 20 procenty kupní ceny. Náklady na financování bankou zahrnuje dodavatel do ceny, a to zpravidla vyšší sazbou než platí sám. Někdy – zejména při bankovních úvěrech – na sebe bere kupující prostřednictvím své banky záruku za toto předfinancování a zaplacení nákladů.

Část kupní ceny – 10 až 15 procent – platí kupující při dodávce ve formě neodvolatelného dokumentárního akreditivu nebo dokumentárního inkasa podloženého bankovní zárukou. Zbytek kupní ceny je pak uhrazen ve splátkách většinou pololetních, krytých obvykle směnkami, jejichž zaplacení je zajištěno vládou nebo bankou, buď formou záruky, nebo směnečného rukojemství (avalu) či spoluakceptu směnky. Někdy bývá určitá část kupní ceny (5 až 10 procent) zadržena kupujícím až do uvedení stroje či průmyslového podniku do provozu nebo do úspěšného provedení sjednaných provozních zkoušek.

U dlouhodobých úvěrů velkého objemu se setkáváme s odloženým placením první úvěrové splátky, například o 18 až 24 měsíců po uvedení zařízení do provozu. U dodávek investičních celků na dlouhodobý úvěr bývá oddělena platební stránka od stránky obchodní a starají se o ni banky financující dovozce a vývozce, které uzavírají zvláštní dohodu o financování dodávky. Kontrakt mezi kupujícím a prodávajícím se pak na tuto dohodu odvolává. V těchto případech dochází i k uzavírání rámcových mezibankovních dohod o financování dodávek z jedné země do druhé; jednotlivé obchodní operace jsou pak po dohodě všech zúčastněných stran do mezibankovní dohody zařazovány a řídí se jejími podmínkami.

  • V obchodní terminologii, pokud se hovoří o úvěrech střednědobých, jde o úvěry od 2 do 5 let (někdy i do 7 až 10 let). Problematika těchto úvěrů je vcelku stejná jako u dlouhodobých ú­věrů.

2. podle druhu obchodu – dovozní a vývozní

Je možné říci, že úvěr zpravidla prolíná celý průběh obchodní operace od jejího počátku až do konce. Vzhledem k velkým nárokům, které klade zahraniční obchod na kapitál vývozce, se setkáme jen zřídka s případem, kdy je vývozce schopen financovat vývoz pouze se svých vlastních prostředků. Nemusí přitom ovšem jít o financování zahraniční, nýbrž část úvěru je poskytována uvnitř jedné země, například vývozci jeho bankou.

3. podle druhu operace – obchodní a finanční

  • Obchodní úvěry jsou úzce spojeny s obchodem se zbožím a mohou být krátkodobé i dlouhodobé, kryté i nekryté, dovozní i vývozní, dodavatelské i zprostředko­vatelské.
  • Finanční úvěry jsou poskytovány zpravidla mezinárodními finančními institucemi a jejich skupinami. Jde o úvěry na velké částky, zapůjčené na dlouhé lhůty, a náklady jsou vyšší než u běžných obchodních úvěrů.

4. podle způsobu zajištění – kryté a nekryté (bianco)

Nekryté úvěry jsou v zahraničím obchodě velmi riskantní a obvykle je poskytují pouze dodavatelé a zprostředkovatelé. Poskytnutí úvěru do zahraničí je vždy spojeno s rizikem neplacení, a proto jsou nekryté úvěry poskytovány pouze dlouhodobým solventním odběratelům nebo firmám, které mají vynikající rating a jsou známy dobrou platební morálkou.

Před poskytnutím úvěrů nekrytých (i krytých) si dodavatel obstarává informace o obchodní a finanční situaci odběratele a tyto informace čas od času obnovuje. Tyto údaje může dodavatel získat od banky nebo od specializovaných firem, které se touto „zpravodajskou“ činností zabývají.

Způsoby zajištění krytých úvěrů:

  • remboursní i s odloženým placením
  • záruky státní, bankovní i zprostředko­vatelské (včetně záruk zástupců)
  • směnky s možností spoluakceptů a rukojemství (avalu)
  • výhrada vlastnického a zástavního práva
  • hypotéky
  • deponování cenností
  • dispoziční a jiné doklady
  • pojištění úvěru

Anketa

Jaká je průměrná splatnost pohledávek vaší firmy?

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 9. 2006 12:48