Úřad dal mylné informace o nároku na dávku, stát zaplatil škodu

Když vás úřad práce i přes správné podklady mylně informuje o nároku na sociální dávky, bude muset nést odpovědnost za vzniklou škodu.

Orgány sociálního zabezpečení mají poskytovat informace a kvalifikované odborné rady. Jestliže i přes veškeré nutné a pravdivé podklady dotčenou osobu mylně informují o podmínkách vzniku nároku na výplatu určité sociální dávky, musejí nutně nést odpovědnost za škodu.

Soudy nižších stupňů zamítly žalobu, kterou se jistá občanka domáhala náhrady škody po státu – České republice. Svých nároků se žalobkyně domáhala z titulu odškodnění za nesprávný úřední postup Pražské správy sociálního zabezpečení a Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku – Místku, od kterých měla obdržet nepravdivé informace ohledně podmínek vzniku nároku na výplatu dávek peněžité pomoci v mateřství.

Co se stalo – co řekla sociálka těhotné ženě

Žalobkyně uvedla, že od 1. 7. 2009 byla zaměstnaná u společnosti Ferrero Česká, s. r. o. a v této době zjistila, že je těhotná. Protože těhotenství bylo komplikované, nastoupila dočasnou pracovní neschopnost a v souvislosti s tím s ní byl ukončen pracovní poměr ve zkušební době ke dni 2. 9. 2009. Žalobkyně měla zájem na tom, aby jí byl zachován nárok na peněžitou pomoc v mateřství, proto se obrátila na Pražskou správu sociálního zabezpečení s tím, že by svou situaci mohla řešit dvěma způsoby – nechat se zaměstnat ve společnosti svého manžela nebo se stát účastnicí dobrovolného nemocenského pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). Ze strany příslušných orgánů jí bylo sděleno, že jí nárok na peněžitou pomoc v mateřství vznikne v obou případech. Rozhodla se tedy pro dobrovolnou účast na nemocenském pojištění jako OSVČ, kterážto účast trvala od 1. 9. 2009. Informaci, kterou takto obdržela, si žalobkyně ještě jednou u státní správy sociálního zabezpečení ověřovala, přičemž tentokrát jí bylo sděleno, že jí nevznikne nárok na peněžitou pomoc v mateřství z titulu dobrovolné účasti na nemocenském pojištění jako OSVČ, ale že nárok na tyto dávky bude mít z titulu ochranné doby z předchozího zaměstnání u Ferrero Česká, s. r. o. Následně žalobkyně požádala o peněžitou pomoc v mateřství, ale tato žádost byla zamítnuta s tím, že jí v době podání žádosti neběžela ochranná lhůta. Rovněž jí nevznikl nárok na tuto dávku ani z titulu dobrovolné účasti na nemocenském pojištění jako OSVČ.

Jak soudy nižších stupňů rozhodovaly

Soud prvního stupně uzavřel, že orgány státní správy sociálního zabezpečení nejsou při své činnosti povinny poskytovat neformální informace a navádět účastníky k tomu, jak se mají chovat, aby pro ně byla situace co nejjednodušší a co nejvýhodnější. Nicméně pokud informace přece jen poskytne, musí jít o informace pravdivé. Bylo shledáno, že informace, které žalovaná žalobkyni poskytla e-mailem ze dne 8. 2. 2010, nebyly pravdivé, ale jednalo se pouze o názor a nebyla to odpověď na přímou otázku, zda žalobkyně má právo na peněžitou pomoc v mateřství či nikoliv. Na žalobkyni bylo, aby si tyto informace ověřila, jestliže sama pochybovala o jejich pravdivosti. Byť nepravdivá zpráva „nemohla způsobit žalobkyni újmu, neboť bylo na ní, jak s touto zprávou naloží, tedy zda podá žádost o peněžitou pomoc v mateřství nebo nepodá, a v případě, že by byla doložena žádost, pak úřad by rozhodl, zda nárok má či nemá.“ Žalobkyni mohla vzniknout újma pouze zamítavým rozhodnutím, které ovšem nebylo zrušeno, a nikoliv samotnou zprávou o tom, zda nárok má či nemá. Co se týče náhrady škody, soud prvního stupně zopakoval, že žalobkyni byla dána nepravdivá informace dne 8. 2. 2010, přičemž termín porodu byl 25. 3. 2010. To by znamenalo, že měsíc a půl před porodem by jí její manžel mohl zaměstnat ve své společnosti. Toto tvrzení žalobkyně je však pouze hypotetické a navíc nasvědčuje tomu, že kdyby se nechala žalobkyně zaměstnat za účelem získání nároku na peněžitou pomoc v mateřství ve společnosti svého manžela, jednalo by se o obcházení zákona.

Odvolací soud se ztotožnil jak se soudem prvního stupně, tak se žalovanou – Českou republikou – Ministerstvem práce a sociálních věcí, že v daném případě ze strany státní správy sociálního zabezpečení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Proto nelze dovodit odpovědnost žalované za vznik škody či způsobení nemajetkové újmy. Sama žalobkyně pochybovala o informacích, které jí byly podány, a proto se obrátila i na jiné složky státní správy sociálního zabezpečení. Podle odvolacího soudu nelze takto podané informace považovat za nesprávný úřední postup, na podkladě kterých úřady rozhodují o žádostech občanů. Žalobkyně tvrdila, že kdyby nedostala informace od úředníků státní správy sociálního zabezpečení, pak by mohla pracovat u svého manžela, a ke škodě by v důsledku poskytnutí nesprávných informací nedošlo. Z toho lze dovodit, že žalobkyně měla právo volby a jestliže si zvolila postup, který vedl posléze k tomu, že jí nebyly přiznány dávky v mateřství, nelze odkazovat na nesprávnou informaci, která sama o sobě měla tento stav zavinit. Bylo na žalobkyni, jakou alternativu si zvolí v situaci, v níž se ocitla.

Nesprávný úřední postup shledal až Nejvyšší soud ČR

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu dovoláním. A Nejvyšší soud ČR se postavil na její stranu, když svým rozsudkem sp. zn. 30 Cdo 737/2013, ze dne 21. 8. 2013, zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně a posledně jmenovanému vrátil věc k novému projednání. Bude tak na soudu prvního stupně, aby se dále zabýval příčinnou souvislostí mezi nesprávným úředním postupem státu a vznikem škody na straně žalující občanky.

Okresní správy sociálního zabezpečení mají povinnost poskytovat občanům a organizacím odbornou pomoc ve věcech sociálního zabezpečení. Tato poučovací povinnost naplňuje nejen princip dobré správy, ale zároveň je součástí základního práva na právní pomoc chráněnou v čl. 37 odst. 2 ústavní Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Okresní správy sociálního zabezpečení proto musí občanům a organizacím (zaměstnavatelům) poskytovat pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu. Je-li povinností správních orgánů poskytovat občanům odbornou pomoc ve věcech sociálního zabezpečení, je třeba nesprávné poučení správního orgánu považovat za porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, tedy za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Nesprávné poučení účastníka o způsobu, jak má postupovat v řízení, představuje nesprávný úřední postup orgánu státu.

Zhodnocení případu

Žalobkyně se na Českou správu sociálního zabezpečení obrátila se žádostí o informaci, za jakých podmínek jí vznikne nárok na výplatu dávek peněžité pomoci v mateřství; zdali – v případě, že s ní byl ukončen pracovní poměr v době těhotenství – je třeba, aby byla zaměstnána nebo je též možné nárok získat jako OSVČ, která dobrovolně hradí pojistné na nemocenské pojištění. Dostalo se jí informace, že nárok jí vznikne tak či onak. Následně při ověřování si těchto informací se žalobkyni dostalo již konkrétnější informace od České správy sociálního zabezpečení, že totiž nárok na výplatu dávek peněžité pomoci v mateřství jí vznikne z titulu trvání ochranné doby v souvislosti s předchozím zaměstnáním. Po podání žádosti o přiznání dávek však z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení zjistila, že jí nárok na tyto dávky vůbec nevznikl, neboť nesplňovala nezbytné podmínky (tedy mj. ani z titulu ochranné doby).

Česká správa sociálního zabezpečení (resp. okresní správy sociálního zabezpečení) je povinna poskytovat soukromým osobám odborné informace a pomoc ve věcech sociálního zabezpečení, kam spadá i problematika peněžité pomoci v mateřství, a to bez omezení spočívajícího v zahájení a trvání řízení.

Stát je tu pro občana

Je zcela přirozené, že lidé řešící různé životní situace, v nichž se stát zavázal jim za splnění určitých podmínek poskytnout hmotnou (finanční) pomoc, se obracejí na příslušné státní orgány, aby jim zodpověděly, které podmínky to jsou – jinými slovy, co musí učinit, aby jim nárok na takovou pomoc vznikl. Logická je z tohoto důvodu i zákonem stanovená povinnost orgánů státní správy sociálního zabezpečení poskytovat soukromým osobám informace a odborné rady, což je podtrženo komplikovaností právní úpravy v oblasti sociálního zabezpečení.

Příslušné státní orgány musí učinit vše pro to, aby dotčené osobě poskytly kvalifikovanou radu, přičemž musí dbát na to, aby pro takový postup měly dostatečné (relevantní) informace. Jestliže orgán státní správy sociálního zabezpečení i přes veškeré nutné a pravdivé podklady dotčenou osobu mylně informuje o podmínkách vzniku nároku na výplatu určité dávky sociálního zabezpečení, musí nutně nést odpovědnost za škodu, případně nemajetkovou újmu, která tím může vzniknout. Neočekává se od státního orgánu, že bude dotčenou osobu poučovat, jak konkrétně má zákonem předpokládané podmínky vzniku nároku naplnit, ale je třeba vyžadovat, aby ji informoval o tom, zda jí za určitých (konkrétních) podmínek nárok vznikne či nikoliv. Odpovědnosti by se stát zprostil např. tehdy, jestliže by bylo prokázáno, že informaci příslušný orgán poskytl na základě nepravdivých, neúplných či zavádějících informací, nebo jestliže by se okolnosti na straně informované osoby v mezidobí podstatně změnily. V opačném případě se jedná o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona.

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 6. 2014 7:22