Učitel mu rozbil elektronickou čtečku, škola ji nechce zaplatit. Prý do školy nepatří

Rád bych vás požádal o pomoc při řešení mého sporu mezi mnou a učitelem. Nedávno se mi omylem opřel o lavici loktem. Bohužel se však opřel o mou čtečku elektronických knih (byla v pouzdru, takže si to neuvědomil), čímž praskl displej. Prasknutí samozřejmě šlo slyšet, o škodě ví. Servis mi nabídl opravu za 3000 Kč. Ten samý den mi učitel nabídl náhradu škody v plné výši, druhý den se však již vymlouval na školní řád, že si čtečku nemám co nosit do školy, že si za ni odpovídám sám a on za její poškození nenese odpovědnost. Argumentuje odstavcem ve školním řádu (musel jsem na začátku roku povinně podepsat), cituji: „Osobní doklady, cenné věci a peníze mít neustále u sebe a neodkládat je. Za cenné a osobní věci včetně tašek a batohů si každý student zodpovídá i při střídání učeben sám. Za jejich ztrátu škola neodpovídá.“ Chtěl bych Vás tedy, jakožto odborníky přes právo požádat o vyřešení sporu. Mám právo na náhradu škody či nikoliv? V jaké výši? Petr.

Škodu musí zaplatit škola

Jedná se o jasnou odpovědnost zaměstnavatele učitele, vzhledem k tomu, že k události došlo během výkonu pracovní činnosti, a bývá běžné, že učitelé se občas opřou o lavici. Nelze tedy tvrdit, že by šlo o nějaké vybočení, za které by zaměstnavatel již nemohl nést odpovědnost, a které by bylo možno řešit pouze v rámci individuální odpovědnosti učitele. Případná žaloba by tedy šla na kraj jako zřizovatele školy. Tak jak je kauza nastíněna není o řešení pochyb, škola by měla škodu uhradit, poté může žádat náhradu po svém zaměstnanci dle zákoníku práce, říká pro server Měšec.cz JUDr. Ing. Vladimír Koranda, Ph.D.

Výmluva na školní řád v tomto případě proto odpovědnost neřeší. Neznáme sice přesné znění školního řádu, muselo by v něm být jasně definováno, co je pojem „cenná věc“ a zda stůl je to zařízení, na které nelze tyto „cenné věci“ odkládat. Jenže školní řád podle informací Petra řeší jen ztrátu, nikoli způsobenou škodu na cenné věci. Riziko ztráty nese pochopitelně sám majitel takového zařízení, podobně je to jeho riziko, když mu neopatrností spadne a rozbije se. Pokud však škodu způsobí někdo jiný a bude se vymlouvat na to, že „to neměl do školy nosit“, neuspěje.

iPad. Ilustrační foto.

Odpovědnost může být i společná

Podobný názor sdílí i náš autor, právník Richard W. Fetter: Nesouhlasím zcela s tím, že by se elektronická čtečka nemohla nosit do školy, či že by na ni dopadala výluka založená interním předpisem – školní řádem. Proč by v ní nemohla být nahrána třeba kniha, z které chtěl student citovat?, poukazuje Fetter na další rozměr elektronických zařízení ve školách. Mám za to, že odpovědnost školy i učitele je zde dána, i když nikoliv plná, nýbrž jen poměrná, že bude resp. by měla být snížena v poměru k zavinění resp. přičinění studenta, tedy poškozeného. Tady dochází ke kolizi různých odpovědnostních vztahů, kterou musí rozřešit výhradně soud, doplňuje Fetter.

Elektronická čtečka Amazon Kindle. Ilustrační foto.

Elektronické knihy a tablety do školy patří, jejich používání lze ale omezit

V praxi to znamená, že v případném soudním sporu se bude přesně sledovat, co je uvedeno ve školním řádu a jak školní řád počítá s používáním cenných věcí během výuky. Je však možné, že některé školy ještě nestihly zareagovat na fenomén elektronických zařízení a ve školním řádu s nimi jednoduše nepočítají. Pro případný výsledek by tak byl potřebný judikát, který by jasně ukázal, jak je potřeba k těmto zařízením v rámci školní výuky přistupovat. To nic nemění na tom, že pokud jej rozbije třetí osoba, v tomto případě učitel, nese za jeho rozbití odpovědnost. Za zaměstnance musí škodu uhradit jeho zaměstnavatel (a po něm ji může vymáhat, zaměstnanec naopak může být proti těmto škodám pojištěný).  Pokud elektronické zařízení omylem rozbije cizí soukromá osoba, nese za to běžnou občanskou odpovědnost, a tu lze také pojistit. V obou případech by tak způsobená škoda šla řešit náhradou škody v rámci pojištění odpovědnosti. Pokud se však nenajde viník, který toto jednoznačně vezme na sebe, tj. učitel, nezbude Petrovi jiná možnost, než se obrátit na soud, aby jasně definoval, zda má právo na plnou, částečnou nebo žádnou náhradu škody.

Spor pokračuje

Protože od data sporu už uběhlo pár dnů, čtenář Petr nás informoval o tom, jak spor probíhá. Z jedné advokátní poradny mu poradili, že do sporu nemá škola naopak co mluvit – jde prý o spor mezi 2 fyzickými osobami. Učitel stále hájí svoji pravdu a nabízí náhradu škody 1500 Kč, což je podle slov učitele „až až“ a jeho dobrá vůle. Ředitel stojí za učitelem a oba tvrdí, že je hloupost Petra, že si čtečku do školy přinesl, protože tam neměla co dělat – s odkazem na školní řád.

Bohužel mám na gymnáziu mladšího sourozence, kterému nechci komplikovat život, takže jak to tak vypadá, nezbude mi než ustoupit. Osobně teď nevím, po kom tedy škodu vymáhat, ale bojím se, že od ředitele už bych nedostal vůbec nic, uzavírá Petr svoji hořkou zkušenost.