Trvalé bydliště vám právo na bydlení nezaručí

Trvalé bydliště musí mít každý

Místo trvalého pobytu patří k základním identifikačním osobním údajům, které každý člověk používá prakticky každodenně. Potřebuje ho na poště, v bance, při hledání zaměstnání i při jakémkoliv jednání s úřady. Podle místa trvalého pobytu se určuje příslušnost ke správním a finančním orgánům státní správy a je rozhodující i pro určení místní příslušnosti soudů v civilním i trestním řízení. Bez trvalého bydliště jako by člověk vlastně ani nebyl. Zákon o evidenci obyvatel proto stanoví, že místo trvalého pobytu musí mít každý občan České republiky.

Z ryze praktických důvodů by měl být každý přihlášen k trvalému pobytu tam, kde skutečně bydlí nebo se dlouhodobě zdržuje. Zákon je však v tomto smyslu dosti liberální. Stanoví, že místo trvalého pobytu si občan může zvolit, a to zpravidla tam, kde má rodinu, rodiče, byt či zaměstnání. Místem trvalého pobytu přitom může být adresa objektu určeného k bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci, který je označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním. Klidně tedy můžete mít v občance zapsánu adresu nejen bytu či domu, ale i ubytovny nebo chaty.

Dokonce i každý bezdomovec má zaevidováno nějaké místo trvalého pobytu. Často se jedná o adresu jeho posledního bydliště ještě z doby, kdy měl kde bydlet. V mnoha případech se ale může jednat o adresu ohlašovny, v jejímž územním obvodu mu byl v souladu se zákonem trvalý pobyt úředně zrušen. Jedná se o případy, kdy je zjištěno, že zápis o místě trvalého pobytu byl proveden na základě neplatných či padělaných dokladů, nepravdivě či nesprávně uvedených skutečností, anebo že občanovi zaniklo užívací právo k objektu či bytu, které měl dosud zapsáno jako místo trvalého pobytu, a že tento objekt či jeho část již občan neužívá.

Údaj o trvalém pobytu má jen evidenční charakter

Zákon výslovně stanoví, že z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu či jeho části, kde je občan přihlášen, ani k vlastníkovi tohoto objektu. To, že někde máte nahlášeno trvalé bydliště, tedy ještě neznamená, že tam skutečně budete moci bydlet. K užívání bytu, rodinného domu nebo třeba pokoje na ubytovně kromě vlastnického práva opravňuje jen platný užívací titul (zpravidla nájemní či podnájemní smlouva, popř. smlouva o ubytování). Nikoliv tedy jen údaj o trvalém pobytu vyznačený v občanském průkazu. Ten má pouze evidenční charakter.

Přihlásit se v příslušné ohlašovně úřadu v místě svého nového trvalého pobytu by se měl občan do tří dnů po té, co u něj k této změně došlo. Kromě vyplnění přihlašovacích tiskopisů přitom musí předložit doklady o vlastnictví domu či bytu nebo jiný titul opravňující ho k jejich užívání anebo úředně ověřený souhlas oprávněné osoby s přihlášením k trvalému pobytu. Souhlas vlastníka objektu se nevyžaduje, pokud si občan zvolí místo trvalého bydliště v místě trvalého pobytu svého příbuzného v řadě přímé, sourozence nebo manžela. Za osoby mladší patnácti let nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům přihlášení k trvalému pobytu vyřizuje jejich zákonný zástupce.

Údaj o místě trvalého pobytu nemusí být totožný s místem, kde se člověk skutečně zdržuje. Přestože občané mají povinnost změnu trvalého pobytu neprodleně nahlásit úřadům, hodně lidí to z prosté pohodlnosti neudělá. Dopustí se tím však přestupku, kvůli němuž může být zahájeno správní řízení a uložena jim i pokuta. Často se však lidé, mnohdy ne vlastní vinnou, dostanou do situace, kdy si místo trvalého pobytu nemohou změnit, ani kdyby chtěli. V horším případě vůbec nemají kde bydlet a protloukají se, jak se dá. V lepším případě pak k tomu nezískají souhlas vlastníka bytu či domu, kde třeba kvůli práci v podnájmu bydlí.

Přechodné bydliště už neexistuje

V dobách socialismu chtěli mít soudruzi o obyvatelstvu přehled. Nejen že nebylo možno volně cestovat do zahraničí, ale občané museli úřadům hlásit i dočasnou změnu místa svého pobytu na území republiky včetně předpokládané doby, po jakou se mimo své trvalé bydliště zdrží. Pořád jsme na tom sice byli lépe než občané Sovětského svazu, kde byl režim v tomto směru ještě daleko přísnější, ale i tak povinnost hlásit úřadům i dočasné změny místa svého pobytu bezpochyby představovala omezení svobody pohybu zaručené občanům všude v civilizovaném světě Listinou základních práv a svobod.

V současné době proto institut přechodného bydliště již neexistuje. Občané Česka změny svého pobytu úřadům tedy hlásit nemusejí. To, zda se občan zdržuje v místě svého trvalého pobytu, nebo někde úplně jinde, je jen jeho věc. Povinnost hlásit změny pobytu se týká jenom cizinců, kteří se zdržují na našem území.

Na jednu stranu je to výhoda, na druhou stranu to ovšem může lidem bydlícím jinde než mají zapsáno v občance působit značné komplikace. Obtížněji si vyřizují úvěry, často mají problémy s úřední korespondencí atd.

Opatrnost při povolování přihlášení k pobytu je na místě

Zákon sice jasně říká, že z údaje o místě trvalého pobytu nevyplývají žádná práva k objektu, kde je občan přihlášen, ani k vlastníkovi tohoto objektu. To však ale neznamená, že by kvůli údaji o místě trvalého pobytu zapsaného v občance člověka, z něhož se posléze vyklubal pěkný grázl, nemohl vlastník či uživatel domu nebo bytu dojít k úhoně. Vůbec výjimečné nejsou případy, kdy majitel či uživatel bytu přijde o své věci, aniž by komukoliv cokoliv dlužil nebo podcenil zabezpečení vstupu do svého bytu. Dojít k tomu může v zásadě dvojím způsobem.

Případů, kdy člověk nadělá spoustu dluhů a pak zmizí jako pára nad hrncem, je v poslední době čím dál víc. Soudní exekutor, který rozhodne o provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného, přitom nejprve vyrazí na adresu jeho trvalého pobytu. Zákon mu umožňuje násilně vniknout do bytu a zabavit a posléze prodat věci, o nichž má důvod předpokládat, že jsou povinného. To, že na zvonku a štítku u dveří je jiné jméno, ho často nezastaví. Majitel či uživatel bytu se pak po návratu domů nestačí divit. Na obranu formou podání vylučovací žaloby pak může být pozdě.

Druhou, poněkud méně obvyklou možností, pak je, že údaje o místě trvalého pobytu zapsaného v občance zneužije podvodník, který si nechá kvůli údajně ztraceným klíčům otevřít byt, kde dříve bydlel. Zámečnická pohotovost by sice neměla žádný byt otevřít nikomu, kdo hodnověrně neprokáže, že je k vstupu do něj oprávněn, ale přesvědčivý a dobře připravený podvodník přesto může uspět. Jeho jednání je samozřejmě trestné, ale to samo o sobě odcizené věci oprávněnému uživateli bytu nevrátí, o psychickém traumatu z toho, že se v bytě pohybovala cizí osoba, nemluvě.

Jak se bránit?

Obrana je v těchto případech obtížná. V první řadě byste si měli rozmyslet, komu dovolíte, aby se k trvalému pobytu u vás přihlásil. Pokud to nájemníkovi či podnájemníkovi umožníte, důrazně požadujte, aby vás informoval o všech osobách, které s ním budou žít ve společné domácnosti. Vhodné také je povinnost neprodleného odhlášení se všech těchto osob z bytu po ukončení jeho pronájmu či podnájmu zakotvená přímo do smlouvy pod citelnou sankcí. Pomoci někdy může i zdánlivá maličkost – nezapomenout odstranit jmenovky všech bývalých uživatelů bytu z dopisní schránky, zvonků a vyvěšeného seznamu nájemníků.

K problémům však také může dojít až po delší době, během níž byt může třeba i několikrát změnit svého majitele či uživatele. Ten současný pak o pohnutých osudech a finančních problémech těch minulých nemusí mít ani ponětí. Pokud začnou do vaší schránky chodit upomínky na jméno některého z předchozích uživatelů bytu, rozhodně byste je neměli nechávat bez povšimnutí. Měli byste se spojit s věřiteli nebo příslušnými úřady a sdělit jim, že dlužník na uváděné adrese již nebydlí. Také bude nejvyšší čas zajímat se o to, kdo všechno zůstal v bytě hlášen, a pak těmto osobám nechat trvalý pobyt zrušit.

Jste-li vlastníkem objektu či bytu, příslušná ohlašovna na místím úřadu vám podle zákona musí na vaši žádost sdělit jména a data narození osob, které jsou ve vašem domě či bytě přihlášeny k trvalému pobytu. O zrušení údaje o trvalém pobytu pak na váš návrh místní úřad rozhodne ve správním řízení. Bude přitom po vás požadovat jednak abyste prokázali, že jste majiteli či oprávněnými uživateli bytu či domu, a dále také to, že osoby, o zrušení jejichž trvalého pobytu usilujete, ztratili právo byt či dům užívat a že ho neužívají. Jako důkazní prostředek přitom mohou posloužit nejen listinné důkazy ale třeba i výpověď sousedů.