Třímilionové odstupné musel vrátit, přestože pracoval za nižší mzdu

Odstupné musíte vrátit, i když znovu nastoupíte za mnohem nižší mzdu. Neudělejte stejnou chybu.

Podle ust. § 68 odst. 1 zákoníku práce, bude-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru konat práci u dosavadního zaměstnavatele v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti před uplynutím doby určené podle násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného, je povinen tomuto zaměstnavateli vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část.

Důvod vracení odstupného

Odstupné představuje jednorázový peněžitý příspěvek, který má zaměstnanci pomoci překlenout často složitou sociální situaci, v níž se ocitl proto, že bez své viny (z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele nebo z důvodů, pro které zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr) ztratil dosavadní práci. Odstupné má kompenzovat pro zaměstnance nepříznivý důsledek organizačních změn (použití důvodů k okamžitému zrušení pracovního poměru) a poskytnout mu ke zmírnění těchto důsledků odpovídající zabezpečení formou jednorázového peněžitého příspěvku. Čtěte: Odstupné 2012: Tři platy až po dvou letech práce

Nastoupí-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru v době, která byla rozhodující pro určení výše odstupného, do práce u dosavadního zaměstnavatele, ztrácí poskytnutí odstupného sledovaný účel. Důvod, proč zaměstnavatel poskytl zaměstnanci odstupné, tím odpadl, neboť zaměstnavatel je povinen mu již v době, po kterou měl být zajištěn prostředky z poskytnutého odstupného, platit za vykonanou práci (mzdu, plat, odměnu). Sociální situace zaměstnance, k jejímuž překlenutí odstupné slouží (mělo sloužit), tak byla v rozhodné době vyřešena dosavadním zaměstnavatelem. Z pohledu vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli nemůže být spravedlivý důvod k tomu, aby si zaměstnanec nadále ponechal odstupné za dobu, za niž od dosavadního zaměstnavatele obdržel mzdu (plat, odměnu) za vykonanou práci. V ust. § 68 odst. 1 zákoníku práce se proto zaměstnanci ukládá, aby dosavadnímu zaměstnavateli odstupné zcela nebo zčásti vrátil.

Přechod práv a povinností

Pojem „dosavadní zaměstnavatel“ nelze – v kontextu ust. § 68 odst. 1 zákoníku práce – vždy (mechanicky) ztotožňovat s fyzickou nebo právnickou osobou (popř. státem), která zaměstnanci poskytla odstupné. Dosavadním zaměstnavatelem je třeba ve smyslu ust. § 68 odst. 1 zákoníku práce rozumět – jak dovodila již ustálená judikatura soudů (kterou už jsme si na jednom ze sporných případů přiblížili, viz Tip: Jak (ne)přijít o odstupné) – nejen zaměstnavatele, s nímž byl rozvázán zaměstnancův pracovní poměr, který zaměstnanci vyplatil odstupné a u něhož se zaměstnanec „vrací“ do práce, ale také fyzickou nebo právnickou osobu, na niž od tohoto zaměstnavatele v mezidobí (po skončení zaměstnancova pracovního poměru) přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, tedy – řečeno jinak – rovněž přejímajícího zaměstnavatele, u něhož by zaměstnanec nadále (z důvodu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů) pracoval, kdyby nedošlo (v době před tímto přechodem práv a povinností) k rozvázání pracovního poměru.

Případ z praxe

Ve sporu o vrácení odstupného ve smyslu ust. § 68 odst. 1 zákoníku práce, který rozhodoval Nejvyšší soud ČR pod spis. zn. 21 Cdo 2071/2013 (rozsudek ze dne 22. 5. 2014), byla mj. řešena otázka, jaký význam má skutečnost, že zaměstnanec, který po skončení pracovního poměru začal znovu pracovat u dosavadního zaměstnavatele, koná v novém pracovněprávním vztahu (v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti) práci, s níž je spojena podstatně nižší mzda (plat, odměna) než s prací, již vykonával v dosavadním (skončeném) pracovním poměru.

Pracovní poměr žalovaného zaměstnance byl na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ukončen dnem 31. 12. 2007 a v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru bylo žalovanému vyplaceno odstupné ve výši pětinásobku průměrného měsíčního výdělku (ve výši 5 241 219 Kč). Žalovaný nastoupil ode dne 1. 1. 2008 do pracovního poměru k žalobkyni – zaměstnavateli, na kterého přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů předchozího zaměstnavatele, a to s platem ve výši 39 030,– Kč měsíčně. Pracovní poměr účastníků byl rozvázán dohodou ke dni 31. 3. 2008 a v době od 1. 4. do 30. 4. 2008 žalovaný působil u žalobkyně na základě dohody o provedení práce. Žalobkyně požadovala, aby jí žalovaný vrátil částku 3 144 731 Kč, představující 3/5 odstupného, které mu bylo vyplaceno při skončení pracovního poměru u předchozího zaměstnavatele.

Výše mzdy v novém zaměstnání nehraje roli

Nejvyšší soud ČR uzavřel, že pro povinnost vrátit poskytnuté odstupné podle ust. § 68 odst. 1 zákoníku práce není významné, jak vysokou mzdu (plat, odměnu) zaměstnanec pobíral u dosavadního zaměstnavatele v původním (skončeném) pracovním poměru. Zákon v tomto směru vychází z předpokladu, že je výlučně na úvaze samotného zaměstnance, zda začne (znovu) konat práci u dosavadního zaměstnavatele – oproti dříve pobírané mzdě (platu, odměně) – i za méně výhodných či zcela nevýhodných podmínek a zda tak dá „přednost“ novému (dalšímu) pracovnímu zapojení u dosavadního zaměstnavatele, ačkoliv s tím je spojena povinnost vrátit (celé) vyplacené odstupné.

Rozhodl-li se tedy žalovaný, že od 1. 1. 2008 nastoupí práci u žalobkyně s platem 39 030 Kč měsíčně, nemůže důvodně odmítat vrátit poskytnuté odstupné jen z důvodu „principu proporcionality“, i když odstupné činilo pětinásobek jeho průměrného měsíčního výdělku ve výši 5 241 219 Kč a i když by si v pracovním poměru u žalobkyně navázaném od 1. 1. 2008 mohl vydělat za pět měsíců „pouhých“ 195 150 Kč.

Nejvyšší soud ČR dodal, že jestliže však dosavadní zaměstnavatel při sjednání pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti zaměstnance, se kterým byl rozvázán pracovní poměr a který obdržel odstupné, ujistí, že po něm nebude požadovat vrácení odstupného (ačkoliv by na vrácení odstupného nebo jeho poměrné části měl právo), a jestliže tedy zaměstnanec (znovu) nastoupí práci u dosavadního zaměstnavatele (také) na základě takového ujištění (a má tak důvod spoléhat se na to, že odstupné nebude muset vracet), odporuje dobrým mravům, jestliže dosavadní zaměstnavatel se přesto (v rozporu s ujištěním, které zaměstnanci poskytl) rozhodl požadovat vrácení odstupného (jeho poměrné části).

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 16. 9. 2015 16:44
Zasílat nově přidané názory e-mailem