Spočítejte si...

Zavřít

Triky při samoobslužném prodeji

Nakupujete v samoobsluze? Pak jste vystaveni nejen marketingovým trikům prodejce. Víte, na co si máte dát pozor? V dalším díle Spotřebitelské sebeobrany zavítáme do supermarketů a hypermarketů. Triků je zde více než dost - a víme, jak se bránit!

„Odložte tašku“ a „Za odložené věci neručíme“

Prodávající může do určité míry definovat podmínky prodeje a např. určit, že spotřebitel má při vstupu do prodejny odložit tašku a použít košík. V takovém případě je však využívání jeho služeb spojeno s odkládáním věcí a zodpovídá za případnou vzniklou škodu. Své zodpovědnosti se nemůže zbavit pouhou deklarací opaku.

„Ukažte obsah tašky“

Prodávající ani jím najatá bezpečnostní agentura nemají právo provádět osobní prohlídky či prohlížet obsah tašky spotřebitelů bez jejich souhlasu. Toto právo má jedině Policie ČR. Do jejího příchodu by měl spotřebitel vyčkat. Má-li prodávající odůvodněné podezření, že spotřebitel ukradl nějaké zboží, může ho do příchodu Policie ČR zadržet.

Pokud spotřebiteli vznikla v souvislosti s neoprávněným obviněním škoda, ať již morální nebo finanční, může se domáhat odškodnění v podobě veřejné omluvy nebo v peněžním vyjádření.

Nejdražší výrobky ve výši očí

Dlouhodobé průzkumy chování spotřebitelů ukázaly, že spotřebitelé nejvíce kupují zboží, které mají ve výšce očí. Proto právě tam prodávající umisťují nejdražší výrobky nebo výrobky prodávané s největším ziskem. Pokud se spotřebitel podívá i do nižších a vyšších regálů, má možnost nakoupit výhodněji.

Předměty denní spotřeby v nejvzdálenějším rohu prodejny

Ve většině moderních prodejen je zvykem umisťovat potraviny denní spotřeby do nejvzdálenějšího rohu prodejny. Prodávající tak má zaručeno, že spotřebitel projde celý obchod při cestě pro čerstvé pečivo, a velkou šanci, že do košíku přihodí i další zboží. Nejspolehlivější obranou proti tomuto triku je starý dobrý papírek s plánovaným nákupem.

Sladkosti kolem pokladen

Zboží umístěné kolem pokladen je dalším trikem útočícím na peněženku spotřebitele. Kupující, který zde stojí frontu, těžko odolává umístěné nabídce sladkých dobrot, šikovně zde rozmístěných a uchyluje se k impulzivnímu nákupu. Obzvlášť ztíženou pozici mají nakupující s malými dětmi. Ve frontě mnoha lidí mají zvýšenou potřebu vyhovět dítěti, i když už třeba mají v košíku mnoho zdravějších dobrot z regálů ovoce a zeleniny.

Naúčtování jiné ceny

Bohužel ne zcela výjimečně se stává, že spotřebiteli je na pokladně naúčtována jiná cena, než je uvedena na regále se zbožím. Spotřebitel by měl trvat na ceně, která je pro něj výhodnější. Na argument prodavačky, že cena je takto „zadaná v systému“ a není ji možné měnit, je možné opáčit požadavkem na přivolání vedoucího provozovny. Pokud ani s ním se nepodaří problém vyřešit, nezbývá než se obrátit na státní dozorové orgány. Pokud spotřebitel zjistí chybné zaúčtování ceny až zpětně, měl by přesto prosazovat své právo.

Skutečný příběh, jak se chovají supermarkety a Česká obchodní inspekce při zjištění rozdílných cen zákazníkem, čtěte v článku „Okrádání nebo opomíjení?“.

„Vykupujeme jen lahve značek prodávaných u nás“

Ze zákona má prodávající povinnost vykupovat vratné lahve těch druhů, které sám prodává. Již nezáleží na konkrétní značce. Prodávající někdy zkouší spotřebitele jednoznačným tvrzením, že lahve nevykupuje vůbec nebo pouze vybraných značek či v omezeném množství, zviklat v přesvědčení o jeho právech. V případě nejasností se lze obrátit na Českou obchodní inspekci.

Usměrňování pomocí hudby

Hudba v prodejně nemusí být vždy zcela náhodná. Průzkumy totiž ukázaly, že jejím prostřednictvím je možné ovlivňovat nakupující. Zatímco pozvolné rytmy svádí i k pomalejší chůzi, rychlejší tempo vede i k ráznějšímu nákupu. Chce-li spotřebitel sám regulovat způsob, jak bude ovlivňováno jeho nákupní chování, může si vzít walkman či discman a do něj si vložit vhodný zdroj hudby. Bude-li rytmus hudby spíše rychlejší, tak zrychleným nákupem spíše ušetří. Starší spotřebitelé, kteří zřejmě nebudou nosit discmany, by si tuhle manipulaci měli uvědomit a naučit se ji nevnímat.

Platby kartou jsou možné jen při ceně nad 500 Kč

Placení prostřednictvím karty znamená pro prodávajícího dodatečné náklady, platí totiž podíl z objemu prodeje v řádu jednotek procent a navíc i fixní náklady, které mu vznikají např. za telefonní poplatek za autorizaci platební transakce modemem. Není-li to jednoznačně vyznačeno např. u log platebních karet na dveřích obchodu, jedná se o klamavé označení úrovně nákupních podmínek v rozporu s požadavky zákona na ochranu spotřebitele. Ovšem i v případě, že je to označeno, se prodávající obvykle dopouští porušení smlouvy se svou bankou a u ní či u své banky si může na podobné počínání spotřebitel stěžovat.

Nenechte si to líbit! Jak bojovat proti hypermarketům se dočtete ve fejetonu Antonína ArtabanaJak bojovat proti hypermarketům“.

Při platbě v hotovosti sleva

Prodávající někdy z podobného důvodu, jaký byl naznačen v předchozím bodě, preferuje platby v hotovosti před platbami kartou, stravenkami apod. V některých případech tyto platby i „odměňuje“ určitou slevou. Avšak ve většině případů jsou tyto slevy v rozporu se smlouvou, kterou má obchodník např. uzavřenou s bankou o přijímání plateb kartami či se společností provozující systém stravenek. Na ně je možné se v případě nejasností obrátit a dotázat se na oprávněnost takovéhoto jednání.

Anketa

Setkal/a jste se letos s rozdílnou cenou na regále a u pokladny?