Tři měsíce se neomluvil pro nemoc. Vyhodili ho, ale soud se ho zastal

Ani opožděné sdělení a prokázání překážky v práci neznamená, že by ji zaměstnavatel nemusel omluvit. Jde o porušení pracovní kázně, ale ne o neomluvenou absenci.

I když se za svou absenci v práci omluvíte pozdě, zaměstnavatel vás přesto může omluvit.

Jak zdůvodnil okamžitý vyhazov zaměstnavatel?

Zaměstnavatel sdělil 3. 2. 2005 dopisem svému zaměstnanci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr. Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem (tedy důvod k rozvázání pracovního poměru) spatřoval v tom, že zaměstnanec od 15. 11. 2004 nenastoupil do zaměstnání. Přestože byl třikrát vyzván, aby se dostavil, a současně dvakrát ho zaměstnavatel upozornil na to, že jeho nepřítomnost považuje za neomluvenou absenci, na výzvy nereagoval a nepřítomnost neomluvil. Zaměstnavatel proto nepřítomnost vyhodnotil jako dlouhodobou neomluvenou absenci.

Čím se zaměstnanec bránil?

Zaměstnanec se jako žalobce domáhal neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobu odůvodnil tím, že zaměstnavatel učinil předmětný zrušovací projev vůle v době pracovní neschopnosti, kdy žalobce podle svých slov bojoval o život a byl ve velmi tíživé životní situaci. Pracovní neschopnost trvala od 16. 11. 2004 do 18. 9. 2006.

Jak rozhodovaly soudy

Soud prvního stupně žalobu zamítl. Zaměstnanec podle jeho názoru nesplnil svou povinnost bez zbytečného průtahu informovat o překážce v práci. Od 16. 11. 2004 do 3. 2. 2005, kdy zaměstnavatel rozhodoval o okamžitém zrušení pracovního poměru, ani osobně, ani dopisem nesdělil žalovanému, že je v pracovní neschopnosti a že tato pracovní neschopnost je důvodem překážky v práci, pro kterou žalobce nemohl pracovat.

Uvedené jednání žalobce soud prvního stupně posoudil jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, které zaměstnavatele opravňovalo okamžitě zrušit pracovní poměr, když při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně přihlédl zejména k délce trvání překážky v práci, kdy žalobce tuto skutečnost žalovanému neoznámil celkem téměř 3 měsíce, a k tomu, že po žalovaném nebylo možné spravedlivě požadovat ponechání žalobce v organizaci po dobu výpovědní lhůty, když žalobce neměl žádnou snahu žalovanému sdělit důvody své nepřítomnosti v práci, ani projednat s ním otázky trvání pracovního poměru, event. ukončení pracovního poměru.

Čtěte také: Okamžité zrušení pracovního poměru musí být formálně správné a spravedlivé

Odvolací soud měl jiný názor

K odvolání žalobce však odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že mu vyhověl. Podle něj byla na straně žalobce objektivní překážka v práci spočívající v pracovní neschopnosti. Takovéto zameškání práce podle soudce nelze považovat za neomluvenou absenci. Zaviněné nesplnění povinností pracovníka při překážce v práci včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna je jen porušením pracovní kázně, nemá však bez dalšího za následek vznik neomluvené absence zaměstnance, rozhodl soud s tím, že rozhodující je existence překážky v práci a její trvání.

I když žalobce řádně neoznámil pracovní neschopnost, která mu bránila v práci, nemůže se v tomto případě jednat o neomluvenou absenci. Podle soudu jde o porušení povinnosti oznámit existenci překážky v práci na straně zaměstnance spočívající v pracovní neschopnosti. Vzhledem k tomu, že v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 3. 2. 2005 žalobci nebylo vytýkáno neoznámení existence překážky v práci, ale byl s ním okamžitě zrušen pracovní poměr z důvodu neomluvené absence (které se však podle soudce z výše uvedených důvodů nemohl dopustit), je dle rozhodnutí odvolacího soudu předmětné okamžité zrušení pracovního poměru neplatným právním úkonem.

Dovolání proti takovému rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR podal zaměstnavatel, ale Nejvyšší soud dal za pravdu zaměstnanci, potažmo odvolacímu soudu, který jeho žalobě na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru vyhověl, a tak dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zamítl.

Neschopenka byla vystavena pro jiného zaměstnavatele

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný namítal, že potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, které zaměstnanec předložil až v průběhu soudního řízení za účelem prokázání existence překážky v práci po dobu vytčené neomluvené absence, bylo lékařem vystaveno pro zaměstnavatele RECYDO ULEHLA s.r.o., u něhož žalobce v té době také pracoval, a nikoliv pro žalovaného.

Protože je ošetřující lékař povinen rozhodnout o dočasné pracovní neschopnosti pro každý poměr, v němž je zaměstnanec pojištěn, pak podle názoru dovolatele byl žalobce práce neschopen jen pro ta zaměstnání, pro která měl vystavenou neschopenku.

Čtěte také: Na neschopence výpověď dostat nemůžete, i když vám budou tvrdit opak

Právní úprava

Základní povinností vyplývající pro vás z pracovního poměru je především povinnost ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce dle smlouvy ve stanovené pracovní době. Neplněním této povinnosti porušujete pracovní kázeň. Uvedený nepříznivý následek spojený s vaší nepřítomností v práci nenastane pouze tehdy, jestliže je zameškání důsledkem určitých právem uznaných skutečností, které vám během trvání pracovního poměru brání nebo ztěžují plnění povinností z pracovního poměru.

V případě tzv. důležitých osobních překážek v práci není poskytnutí volna závislé na úvaze zaměstnavatele. O poskytnutí volna v těchto případech ani nemusíte žádat, postačí pouze prokázání existence překážky v práci a po dobu jejího trvání je zaměstnavatel povinen vaši nepřítomnost omluvit. Povinnost prokázat existenci některé z těchto překážek v práci, které vám způsobují dočasnou nemožnost nebo obtížnost plnit pracovní povinnosti, a její trvání je na vás.

Povinnost oznámit překážku v práci

I když jste v zásadě povinni uvědomit zaměstnavatele o překážce v práci a o předpokládané době jejího trvání, není-li vám předem známa, bez zbytečného průtahu, má tato povinnost pouze pořádkovou povahu. Její nedodržení nemá vliv na vlastní podstatu překážky v práci, je-li prokázána její existence, jíž je především suspenze pracovního závazku, tj. že nejste po tuto dobu povinni vykonávat práci a zaměstnavatel není povinen vám ji přidělovat a platit za vykonanou práci mzdu.

Smyslem zmíněné oznamovací povinnosti bezpochyby je, aby se od vás zaměstnavatel dozvěděl o překážce v práci, která vám brání v plnění pracovních povinností, co možno nejdříve. A to aby mohl co neúčinněji eliminovat případné nežádoucí následky vaší nepřítomnosti. Pokud – byť i dodatečně – prokážete, že překážka v práci na vaší straně po rozhodnou dobu objektivně existovala, nemůže být vaše případná nepřítomnost v práci po dobu trvání prokázané překážky v práci hodnocena zaměstnavatelem jako neomluvená a nemůže představovat porušení „pracovní kázně“.

Čtěte také: Máte v práci neomluvené absence? Přijdete o dovolenou

Posouzení případu

V době, po kterou zaměstnavatel vytýkal „dlouhodobou neomluvenou absenci v zaměstnání“, byl zaměstnanec uznán dočasně neschopným práce. Okolnost, že „neschopenka“ (doklad o pracovní neschopnosti) nebyla vystavena pro tohoto, ale pro jiného zaměstnavatele, u něhož byl zaměstnanec v souběžném pracovním poměru, neznamená, že by neměla a nemohla mít právní účinnost pro zaměstnání u žalovaného. A to i kdyby mu byla doručena. Podstatné z tohoto hlediska je, ve vztahu k jakému druhu práce (pracovnímu zařazení) ošetřující lékař posuzoval dočasnou pracovní neschopnost zaměstnance.

Z předmětného dokladu vyplývá, že ošetřující lékař posuzoval dočasnou pracovní neschopnost ve vztahu k zaměstnavateli, u něhož byl pracovník zaměstnán jako „technik“, a tedy u něj vykonával obdobný druh práce, jaký měl podle pracovní smlouvy vykonávat u žalovaného zaměstnavatele jako „technický pracovník“. Za těchto okolností je odůvodněn závěr, že nepřítomnost v práci, v níž zaměstnavatel spatřoval důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, nemohla být hodnocena jako neomluvená a nemůže představovat porušení „pracovní kázně“, byť zaměstnanec uvědomil zaměstnavatele o překážce v práci a prokázal její existenci až dodatečně, v průběhu tohoto soudního řízení.

I když zaviněné porušení oznamovací povinnosti nepochybně představuje porušení „pracovní kázně“, nelze k němu při posouzení předmětného okamžitého zrušení pracovního poměru přihlédnout, neboť v rozvazovacím právním úkonu zaměstnavatele nebylo zaměstnanci vytknuto toto neoznámení existence překážky v práci, ale byl s ním okamžitě zrušen pracovní poměr z důvodu neomluvené absence, které se z výše uvedených důvodů nemohl dopustit.

Závěrečné shrnutí významu judikátu

Okolnost, že zaměstnavatele uvědomíte o důležité osobní překážce v práci a prokážete její existenci, včetně doby jejího trvání, až dodatečně po jejím skončení, neznamená, že by zaměstnavatel již nebyl povinen vaši nepřítomnost v práci po dobu trvání překážky dodatečně omluvit. Zaviněné nesplnění oznamovací povinnosti je pouze porušením „pracovní kázně“, nemá však bez dalšího za následek vznik neomluvené absence. Rozhodující je existence překážky v práci a její trvání.

cestovko

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2010, spis. zn. 21 Cdo 4275/2009)

Použitá literatura: Bukovjan, P. : Neomluvená absence, nebo překážka v práci?, Práce a mzda 1/2011

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 3. 2016 7:58