Hlavní navigace

Trestní odpovědnost a ekonomický dopad

16. 1. 2007
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Trestní právo je v celém systému právních norem charakteristické svou příslovečnou razancí v přístupu ke "kauzám", které patří do jeho působnosti. Jeho záběr zasahuje zásadním způsobem i do ekonomických vztahů. Jak zasahuje trestní právo do ekonomického dění?

Nejdříve je třeba v nezbytném rozsahu se „prokousat“obecnými otázkami trestního práva, které jsou pro pochopení jednotlivých institutů trestního práva nezbytné. Pak zaměříme pozornost na výklad trestných činů, jejichž základ spočívá v ekonomice, resp. kterými se stát chrání proti jednáním ekonomické vztahy hrubě narušujícím.

Charakteristika práva

Právo zásadním způsobem charakterizuje jeho základní prvek, kterým je vynutitelnost státní moci. Pokud se přesto setkáte s „právem“ bez jasné a neoddiskutovatelné možnosti jeho realizace uplatněním konkrétní formy jeho realizace formou státního donucení, nejde o právní normu ve vlastním slova smyslu, ale o pouhé plácání do vody líbivého populismu.

K takovým „normám“ patří nejen proklamace zákona o tom, že se někdo „zasloužil o stát“, ale i pokusy různých poslaneckých „dovedů“, kteří se chtějí vloudit do učebnic dějepisu přepisováním historie způsobem, že od vydání toho a toho zákona se „to má v historii tak a tak…“

Platí, že proklamativnost a rádoby „slavnostnost“ některých přijatých právních norem přináší uživatelům – adresátům práva – o to více pochybností, nejistot a nedorozumění. Právo totiž nemá úlohu moralizátora, nesmí „mudrovat“ a lacině poučovat, ale pouze a jednoznačně, bez sentimentu, nerozporně a na rovinu stanovit, co se má a co za to čeká toho, kdo se podle práva má chovat.

Sankce za nedodržení právní povinnosti jsou různé – od povinnosti k náhradě škody, smluvní pokuty, trestu za správní sankci (pokutu) či za přestupek (pokuta, zákaz činnosti atd.), až k sankcím trestního práva za spáchaný trestný čin.

Základy trestní odpovědnosti

Porovnáním s ostatními sankcemi je to jedině trestní právo, které zná jako sankci trest odnětí svobody (není to tak dávno, co vedle něj byl i trest smrti). Této charakteristice odpovídá i přesné vymezení trestní odpovědnosti a stanovení popisu trestného jednání – konkrétních tzv. skutkových podstat trestného činu.

Trestný čin je charakterizován jako pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.

Zavinění má dvě formy – úmyslně je spáchán, jestliže pachatel

  1. chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo
  2. věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel

  1. věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
  2. nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám. Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Zákon řeší i posouzení trestní odpovědnosti návodce a organizátora trestného činu.

Platí, že kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný. Zvlášť je posuzována trestní odpovědnost mladistvých, tj. osob starších 15 let, ale mladších než 18 let. Jejich trestný čin se nazývá proviněním a je podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb. řešen zvláštními soudy pro mládež s uplatněním zvláštních, převážně výchovných prvků.

Platí, že kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, nemůže být za tento čin trestně odpovědný.

Trestní odpovědnost rovněž vylučuje jednání v nutné obraně a krajní nouzi, jakož i oprávněné použití zbraně. Nutná obrana má toto vymezení: Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Krajní nouze je charakterizována takto: Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

Trestný čin rovněž nespáchá, kdo použije zbraně v mezích zmocnění příslušných zákonných předpisů.

Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost.

Zákon připouští upustit od potrestání pachatele, který spáchal trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě. Variantou tohoto rozhodnutí je podmíněné upuštění od potrestání s dohledem.

Dohledem se rozumí pravidelný osobní kontakt pachatele s úředníkem Probační a mediační služby, spolupráce při vytváření a realizaci probačního programu ve zkušební době a kontrola dodržování podmínek uložených pachateli soudem nebo vyplývajících ze zákona. Dohled nad pachatelem provádí probační úředník. Jeho účelem je sledování a kontrola chování pachatele, čímž je zajišťována ochrana společnosti a snížení možnosti opakování trestné činnosti, jakož i odborné vedení a pomoc pachateli s cílem zajistit, aby v budoucnu vedl řádný život.

skoleni_15_4

Druhy trestů

Za spáchané trestné činy může soud uložit pouze tyto tresty v rozsahu, jak to dovolují jednotlivé skutkové podstaty trestných činů

  1. odnětí svobody,
  2. obecně prospěšné práce,
  3. ztrátu čestných titulů a vyznamenání,
  4. ztrátu vojenské hodnosti,
  5. zákaz činnosti,
  6. propadnutí majetku,
  7. peněžitý trest,
  8. propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
  9. vyhoštění,
  10. zákaz pobytu.

Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody od patnácti až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje. Uloží-li soud takový trest, může zároveň rozhodnout, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává.

Je dle vašeho názoru trestní řízení v ČR využíváno k jiným účelům (např. likvidace konkurence apod.)?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Právník zabývající se legislativou v oboru trestního, správního a občanského práva. Má praxi v justici a státních orgánech.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).