To sladké slovo "dovolená"

Dovolená patří bezpochybně k nejpříjemnějším dnům pracovního poměru. V souvislosti s poslední významnou novelou Zákoníku práce se kolem ní rozvířily také různé fámy a polopravdy. Proto se na tento institut pracovního práva podíváme poněkud podrobněji.

Zákon rozlišuje čtyři druhy dovolené:

  1. dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část,
  2. dovolenou za odpracované dny,
  3. dodatkovou dovolenou,
  4. další dovolenou.

Zatímco dodatková dovolená rozšiřuje délku dovolené o jeden týden u pracovníků pracujících pod zemí nebo u prací zvlášť obtížných nebo zdraví škodlivých, jejichž okruh zákon přesně definuje, a další dovolená se týká zaměstnanců s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou, případně dalších zaměstnanců, jejichž práce závisí na povětrnostních vlivech, a přísluší také v rozsahu nejvýše jednoho týdne, jsou prvé uvedené dva druhy dovolené nejběžnější, a proto jim budeme věnovat svou pozornost.

Dovolená za kalendářní rok

Podmínkou nároku pro čerpání tohoto druhu dovolené je nepřetržité trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli a konání práce po dobu alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Po uplynutí této lhůty má zaměstnanec nárok na čerpání dovolené za kalendářní rok, popřípadě na její poměrnou část, jestliže pracovní poměr netrval celý kalendářní rok. Poměrná část se vypočítává jednou dvanáctinou ročního nároku za kalendářní měsíc.

Základní výměra dovolené činí 4 týdny, v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu zaměstnavatele může být prodloužena nad tuto hranici. Zaměstnancům zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost, přísluší ze zákona dovolená v rozsahu pěti týdnů. U pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol je dovolená stanovena v rozsahu osmi týdnů v kalendářním roce.

Dovolená za odpracované dny

Tento druh dovolené se poskytuje zaměstnancům, kterým nevznikl nárok za kalendářní rok podle výše popsaných zásad. Dovolená za odpracované dny se počítá v délce jedné dvanáctiny rozsahu dovolené za kalendářní rok, a to za každých 22 odpracovaných dnů v kalendářním roce. Za odpracovaný den se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se však nesčítají.

Pravidla pro čerpání dovolené

Je dobré si uvědomit, že neplatí sice tradovaná a mnohými zaměstnavateli trpěná praxe, kdy si dovolenou zaměstnanec „bere“ (mnohdy třeba jen telefonickým vzkazem do práce, že dnes do práce nepřijde), ale zákon stanoví, že dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel. Děje se tak podle plánu dovolené, který se sestavuje s předchozím souhlasem odborového orgánu, a to tak, aby zaměstnanec mohl dovolenou čerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku.

Zaměstnavatel může v dohodě s příslušným odborovým orgánem určit hromadné čerpání dovolené na zotavenou (tzv. závodní dovolená), jestliže je to nutné z provozních důvodů. Toto hromadné čerpání dovolené nesmí však činit více než dva týdny – pouze u uměleckých souborů z povolání činí čtyři týdny (divadelní prázdniny).

Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně dva týdny dovolené. Zákon však nebrání tomu, aby se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodl na jiném způsobu čerpání dovolené.

Zaměstnavatel může určit čerpání dovolené svému zaměstnanci, i když dosud nesplnil podmínky pro vnik nároku (odpracovaných 60 dnů), jestliže lze předpokládat, že tyto podmínky splní do konce roku, popřípadě do skončení pracovního poměru.

Jak je to s nevyčerpáním dovolené v kalendářním roce a jejím „propadnutím“ v roce následujícím?

Když zaměstnanec nemohl vyčerpat dovolenou v příslušném kalendářním roce z naléhavých provozních důvodů, pro překážky v práci nebo proto, že mu zaměstnavatel neurčit její čerpání, je zaměstnavatel povinen poskytnout ji zaměstnanci tak, aby ji vybral nejpozději do konce příštího kalendářního roku.

Důležitou je přitom zásada, že v kalendářním roce, kdy má zaměstnanec na dovolenou nárok, by měl vyčerpat alespoň 4 týdny této dovolené. Zbytek dovolené v příštím roce by měl být vyčerpán tak, aby se tak stalo nejpozději do 31. října.

Pokud se tak nestane, nastupuje určení dovolené podle zákona tak, že dnem nástupu tohoto zbytku dovolené je první den po uvedeném datu, tedy 1. pracovní den v listopadu. To však neplatí, pokud v uvedeném termínu jsou u zaměstnance shledány překážky v práci (např. neschopnost v práci); pokud by tyto překážky v práci trvaly u dovolené, která již přesahuje vyčerpané 4 týdny, až do konce roku, může být tato dovolená převedena a vyčerpána až do konce dalšího roku, tedy již do 3. roku po vniku nároku na ni. Dovolená nepřesahující 4 týdny a nevyčerpaná do konce následujícího roku však zanikne.

Lajdáci si dovolené moc neužijí!

Zákon stanoví, že za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) má zaměstnavatel právo svému zaměstnanci krátit dovolenou o jeden až tři dny. Neomluvené zameškání kratších částí jednotlivých směn se pro použití tohoto sankčního opatření sčítají. Při takto provedeném zkrácení dovolené, musí být zaměstnanci, jehož pracovní poměr trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce dvou týdnů. Pokud by zaměstnanec dosahoval mimořádných pracovních výsledků, může mu zaměstnavatel krácení dovolené pro dřívější neomluvenou nepřítomnost v práci prominout.

Anketa

Kolik týdnů dovolené ročně vyčerpáte?

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 10. 2007 12:13