Spočítejte si...

Zavřít

Tipy pro cestu na Kubu

Máme pro vás řadu užitečných a osvědčených tipů, které by se vám při cestě na největší ostrovní stát v Karibiku mohly hodit. Vyzkoušeno na autorovi článku.

V březnu jsem se s několika kamarády vydal na Kubu. Celkem nás bylo šest, ale jednomu se v Havaně natolik zalíbilo, že se rozhodl s námi dále nepokračovat a celé dva týdny strávil ve společnosti kamarádů a hlavně kamarádek, se kterými se tam seznámil. Pro celou výpravu to byla citelná ztráta, protože mluvil plynně španělsky, nicméně někteří z nás ovládali alespoň základy španělštiny a i anglicky se dalo většinou celkem slušně domluvit.

Ve Wikipedii se o Kubě dočteme, že jde o největší ostrov Velkých Antlil a zároveň největší ostrovní stát v Karibiku a o jednu z posledních zemí s totalitním režimem. Jako turisti jsme se státní mocí prakticky nepřišli do kontaktu. Procedura na letišti byla dlouhá jako ve všech podobných zemích (a řekl bych, že horší to bylo při přestupu v Panamě) a kromě posledního pobytového dne v Havaně, kde nás vojáci začali odhánět od různých ministerstev, sotva jsme si jen na chvilku sedli na zídku, se o nás nikdo zvlášť nezajímal.

Vízum

Na Kubě platí vízová povinnost, ale jde o formalitu. O vízum na 30 dní můžete zažádat přímo na ambasádě, ale úřední hodiny nejsou zrovna vhodné pro ty, kdo mají pevnou pracovní dobu. Alternativou je využití služeb společnosti Cubana. Stačí zaslat kvalitní kopii pasu (na e-mail cubana@atsolutions.cz) a převodem zaplatit 750 Kč. Během několika dní máte vízum (což představuje dvojdílná papírová kartička) poštou doma. Dle informací na diskusních fórech je to stejná cena, jako byste zaplatili na ambasádě, jen nemusíte nikam chodit. Poštovné žádné neplatíte.

Před odletem si nezapomeňte nechat 25 CUC na odletovou taxu, která není v ceně letenky. Poplatek se platí u speciálního okénka, kde vám na palubní vstupenku nalepí jakýsi kolek, bez kterého vás nepustí přes pasovou kontrolu. Jednomu z kolegů nalepila paní kolek na chybnou palubní vstupenku (měli jsme dva přestupy) a musel se vracet a nechat si ho přelepit a znovu orazítkovat. Proto doporučuji u okénka předkládat pouze palubní vstupenku na let, kterým odlétáte z Kuby.

Náklady

Nápad na tento výlet se zrodil díky akční nabídce letenek – s KLM za 14 tisíc Kč včetně poplatků. Daní za levnou letenku byl let s jedním až dvěma přestupy a to, že jsme neletěli všichni stejným letem. Část výpravy letěla Praha-Paříž-Havana a část Praha-Amsterdam-Panama-Havana. Druhá skupina odlétala jako první, ovšem dorazila o to později. Zpáteční let jsme již měli všichni přes Panamu. Za ubytování, jídlo a dopravu (převážně taxíky jsme urazili celkem asi 1300 km – Havana, Viñales, Trinidad, Remedios, Santa Clara, Varadero) jsme zaplatili asi 600 eur na osobu. Spořiví cestovatelé by mohli tento účet bez problémů snížit i na polovinu důraznějším smlouváním a stravováním se v místních jídelnách (viz dále).

Ubytování jsme vždy řešili pomocí tzv. „casa particular”, tedy ubytováním u lidí, kteří pronajímali část svého domu. Vždy šlo o samostatné pokoje s vlastním příslušenstvím, tedy každý pokoj měl vlastní sprchu i záchod, pouze v jednom případě šlo o 2 pokoje (z toho 1 průchozí) se společným záchodem a sprchou. Ve většině případů jsme platili 20 CUC za pokoj a noc, pouze v Havaně to bylo 25 CUC a ve Varaderu 35 CUC. Pokoje byly zpravidla uspořádány jako 2 velké postele nebo 1 velká a 1 standardní, takže jsme se vždy bez problémů složili v sestavě 3 + 2.

Snídaně stála obvykle 4 CUC, obědy a večeře 8 (kuře, vepřové) až 10 CUC (langusta, krevety). Hovězí sice místní nabízejí, prakticky ho ale nemají (chov skotu je pouze v rukou státu a hovězího masa je velký nedostatek, na rozdíl od prasat a slepic, která mohou lidé chovat doma). Nápoje 1 (džusy) až 2 (Mojito, Cuba libre) CUC. V restauracích byly ceny obdobné, nápoje někdy o něco dražší (1,5 CUC za nealko 2 až 3 CUC za koktejly). Kvalita jídla i koktejlů se značně lišila. V „casách” jsme si na kvalitu nemohli nikdy stěžovat, v restauracích to bylo někdy horší. Důrazně varuji před „rychlým” občerstvením „Rápido”. O rychlosti se nedá mluvit a kvalita jídla (objednali jsme si pizzu) byla otřesná. Nápoje nebyly uvedeny v jídelním lístku a byly účtovány 3,50 CUC, což byla vysoce nadprůměrná cena.

Odvážnější cestovatelé mohou využít místní „comedory” za národní pesa (CUP). Za něco podobné pizze zaplatíte 10 – 15 CUP, stejnou cenu dáte i za jakousi obdobu hamburgerů či sendvičů. Není to zrovna gurmánský zážitek, ale najíst se z toho dá. Navíc jsou i výjimky, kdy za 50 CUP (tedy asi 2 CUC) můžete dostat skutečně plnohodnotné jídlo, za které v restauraci dáte i čtyřnásobek. A jindy zase dostanete unikát – jídlo, které je zároveň studené a rozvařené. Ovšem při těch cenách se to zkrátka vyplatí zkoušet. Já osobně mám s jídlem na ulici jen ty nejlepší zkušenosti, dvě jídla, na kterých jsem si v životě nejvíce pochutnal, byly na ulici. A to burito v Guatemale a jakési klobásky v arabském chlebu v Maroku. Na Kubě jsem sice žádný takový zázrak neobjevil, ale třeba jsem jen málo zkoušel.

Dopravu jsme řešili převážně pomocí taxiků. Na ostrově existuje síť dálkové autobusové dopravy pro turisty Viazul, ale při více lidech se můžete na stejnou či nižší cenu dostat i při cestování taxikem a nejste vázáni jízdním řádem. Cestování starými auty ve špatném technickém stavu může být ale velmi nepohodlné. Z vyhlášených „amerik" z 50. let většinou zbyly pouze karoserie, pod kterými se skrývá jiný motor (Avia, Aro,…) a jiná převodovka (např. jeden z Chevroletů měl převodovku Hyundai). Některé kousky jsou tak velmi hlučné, do větších kopců sotva vyjedou a dovnitř může pronikat i kouř z děravého výfuku. Po prvotním nadšení jsme byli rádi za možnost objednat si i moderní minibusy. Neosvědčilo se nám objednávat si taxiky na ulici na druhý den, protože kromě jednoho případu objednané auto ve smluvený čas nedorazilo a museli jsme řešit náhradní způsob dopravy. Naopak bezchybně vždy fungovala doprava objednaná v místě ubytování. Pan nebo paní „domácí” se vždy postarali, aby byl taxík v dohodnutou dobu připraven.

Mobilní volání v roamingu je drahé, někteří operátoři ale nabízejí speciální roamingové tarify, se kterými je možné alespoň posílat levné SMS. Připojení na Internet stojí cca 300 Kč / MB, ovšem i tak se nám nepodařilo připojit.

Směna

V zemi obíhají souběžně dvě měny. Konvertibilní peso (peso convertible), zkratka CUC (Kubánci vyslovují „kuk”) a národní peso (peso national), zkratka CUP. Pamětníci si mohou konvertibilní peso přirovnat k tzv. tuzexovým korunám (lidově označovaným bony), i když šíře jeho použití je výrazně širší. Turista si za národní pesa může koupit tak maximálně ovoce a zeleninu na trhu případně jídlo v místních fastfoodech. Vše ostatní (ubytování, taxíky, jídlo v restauracích, vstupné do muzeí, galerií a na další památky) budete stejně platit v konvertibilních pesos.

Ve směnárnách a bankách mění běžné světové měny, směna je vždy automaticky na CUC. Pokud chcete i nějaká národní pesa, stačí na přepážce položit příslušný obnos v konvertibilních pesos (nemá smysl najednou měnit víc než 10 CUC, i tak budete mít problém je utratit) a říct „national”.  Při směně (i malých částek) je vždy vyžadováno předložení cestovního pasu, ale vystačil jsem si i s zalaminovanou barevnou kopií, vždy si jich na dovolenou několik vozím a osvědčilo se mi to třeba i v obchodě při ověření totožnosti při platbě kartou. Kurz CUC přibližně odpovídá americkému dolaru, za 1 CUC dostanete 24 CUP, tedy hodnota CUP je necelá 1 Kč.

Psal jsem, že 1 CUC = 1 USD, ale není to tak úplně pravda. Při směně amerických dolarů (u jiných měn není tento poplatek uplatňován) je účtován zvláštní 10 % poplatek, takže za 1 americký dolar dostanete jen 0,9 CUC. Z toho důvodu doporučuji vzít si s sebou jinou volně směnitelnou měnu, např. eura. Přestože některé prameny uvádějí, že kurz ve směnárnách je jednotný, nemohu to potvrdit. Vypadá to, že čím „turističtější” oblast, tím horší kurz. Eura jsme měnili v kurzu 1,28 až 1,34 s tím, že nejhorší kurz byl na Varaderu. Také to vypadalo, že v bankách je drobně lepší kurz, než ve směnárnách.

Nedoporučuji měnit zbytečně více peněz, než hodláte utratit, zpětná směna na letišti může být komplikovaná. Kolegovi odmítli přijmout mince a také neměli ve směnárně dostatek eur na zpětnou výměnu.

Platební karty

Platební karty jsou sice teoreticky akceptovány, ale platba s nimi je nevýhodná, zdlouhavá a nespolehlivá. V jednom z obchodů jsme se kartou neúspěšně pokusili zaplatit. Podmínku minimálního nákupu 50 CUC jsme splnili a akceptovali jsme i 10 % zvýšení ceny (z 90 na 100 CUC). Transakce ovšem selhala na nespolehlivém modemovém připojení (klasické modemové „kvílení” jsme zaslechli i v bance), kdy se ve čtyřech pokusech nepodařilo navázat spojení (z terminálu vyjela vždy účtenka „no hay tone”). Nicméně několik hodin před tím se kolegovi podařilo kartou (mBank) ve stejném obchodě zaplatit, i když až na druhý pokus. Platba kartou tedy možná je.

Podobně komplikovaný je výběr z bankomatu (ve španělštině „cajero automatico” – automatický pokladník). Bankomatová síť je velmi řídká a nepodařilo se nám narazit na takový, který by akceptoval karty MasterCard. Tedy karta od Equa bank, kterou jsme si vyčlenili na případné výběry, se stala nepoužitelnou. Všechny bankomaty, na které jsme narazili, akceptovaly pouze karty VISA. Dle informačních samolepek na pokladnách bank by ale bylo možné využít tzv. cash advance, tedy výběr na přepážce banky, to jsme ale z důvodu vysoké ceny zavrhli a nakonec jsme si poradili svépomocí (ti, kdo měli přebytek hotovosti, ho poskytli těm, kdo jí měli nedostatek).

Ceny (CUC)

  • Litr Havana Club – 5,20
  • 1,5 litr limonády – 1,50 (chuťově odpovídají tzv. privátním značkám v našich super a hypermarketech)
  • 1,5 litru vody – 0,70 (v ubytování 1,50)
  • 5 litrů vody – 2,80
  • vstupné do různých muzeí a galerií – 1 – 2 CUC

Pozor na to, že do některých národních parků a podobných lokalit může být vyžadováno vstupné i několik CUC. Objednáte-li si nějaký výlet, ověřte si, zda je tento vstup již zahrnut v ceně.

widgety

Kuba zcela jistě stojí za vidění a rozhodně doporučuji navštívit i jiná místa, než je „turistická rezervace” Varadero, protože zde toho z Kuby mnoho nepoznáte. Pokud tam přesto zamíříte, doporučuji nakoupit případné suvenýry, protože jsou zde s přehledem nejlevnější.

Starší ročníky si vzpomenou na dřívější situaci v Československu, kdy jste se v obchodě nemuseli rozmýšlet, kterou limonádu si koupíte (protože zde mají všeho všudy tři), a pokud k někomu přijdete, máte pocit, že jste tam už byli, protože nabídka vybavení je omezená – a tak má řada lidí v koupelně stejný záchod, dlaždičky i obklady, atd. I když se možnosti Kubánců, co se dovozu zahraničního zboží týče, začínají pomalu rozšiřovat (pokud tedy na to mají).

10 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 4. 2014 11:49