Hlavní navigace

Timesharing: Luxus nebo vyhozené peníze?

20. 8. 2008
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Timesharing, právo strávit určitou dobu v rekreačním zařízení v konkrétním období roku po dobu tří nebo více let, je v mnoha zemích EU velmi populární. V České republice se zatím velké oblibě netěší. Pověst mu zkazily společnosti, které po vstupu na český trh tuto myšlenku zneužily a připravily tak mnoho lidí o peníze.

Zatímco zájezdy cestovních kanceláří podléhají dosti přesné a přísné legislativě, timesharing, čili dlouhodobý pronájem nemovitostí nebo jejich části na stanovené časové úseky, což přeloženo do normální řeči znamená předplatné na zpravidla týdenní ubytování v rekreační oblasti na několik let dopředu, se těšil dlouhá léta naprosté volnosti.

Problém spočívá v tom, že česká firma vystupuje pouze jako zprostředkovatel a smluvním partnerem je často zahraniční podnikatel, tzn. spotřebitel nemůže uplatnit svá práva podle českých zákonů (uzavírání timesharingových smluv ošetřuje občanský zákoník). Pokud budete chtít od takové smlouvy odstoupit, svých práv se budete jen těžko domáhat a „investované” peníze už nejspíš neuvidíte. Důvodů k odstoupení bývá hned několik; doma si v klidu všechno spočítáte a zjistíte, že klasická dovolená by vás vyšla výrazně levněji, že koupit letenku bez zájezdu se značně prodraží nebo že vám zprostředkovatel není schopen zajistit požadovaný termín dovolené.

Právní úprava timeshare dovolené

Podle nových pravidel, která navrhla Evropská komise, budou moci spotřebitelé v celé EU využívat mimo jiné lepší ochrany při nákupu a dalším prodeji timeshare dovolené. Cílem je posílení důvěry spotřebitelů v průmysl timesharingu, jehož hodnota činí více než 10,5 miliard EUR a zaměstnává více než 40 000 lidí v celé EU, a eliminace podvodů, jejichž původci mohou poškodit pověst poctivých obchodníků a způsobit spotřebitelům nepříjemnosti. Směrnice dále dává spotřebitelům základní práva na jasné informace, zakazuje braní záloh a zajišťuje klientovi právo na odstoupení od smlouvy a čas na rozmyšlenou. Uzavírání timesharingových smluv je v EU od roku 1994 legislativně ošetřeno Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES.

Vzhledem k nezbytnosti základní ochrany spotřebitelů při uzavírání těchto smluv převzala v roce 2002 směrnici i Česká republika a její ustanovení zakotvila do občanského zákoníku v rámci „zvláštního ustanovení o ochraně spotřebitele při uzavírání smlouvy o užívání budovy nebo její části na časový úsek” (takto definuje české právo timesharing). Přesné znění najdete v paragrafech 58 až 65 občanského zákoníku.

skoleni_15_4

Povinné náležitosti timesharingové smlouvy

Zákon vymezuje, že smlouva musí být písemná a uzavřena na dobu delší než 3 roky. Dále musí být vyhotovena v českém jazyce a obsahovat celkem 18 bodů, například údaje o poskytovateli i spotřebiteli, podrobné vymezení práva užívat budovu, polohové určení, přesný popis a vybavení budovy, vymezení základních služeb a poučení o právu na odstoupení od smlouvy. Chybí-li některý z povinných údajů, není smlouva neplatná, ale spotřebitel je zvýhodněn při případném odstoupení od smlouvy. Občanský zákoník řeší spotřebitelské smlouvy i na obecnější rovině a platí, že byla-li smlouva uzavřena mimo stálou provozovnu poskytovatele (například na předváděcí akci), podle § 57 můžete od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření. Pokud jste na dovolenou ještě neodjeli, máte právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do jednoho měsíce.

Spotřebitel získá právo užívat určitou nemovitost nebo její část po určité období roku. Toto právo je sjednáno zpravidla na poměrně dlouhé období a timesharer může nemovitost užívat určitý počet týdnů v roce v předem sjednanou dobu. Za nabytí tohoto práva je povinen při podpisu smlouvy zaplatit vysokou částku a navíc se podílí na úhradě nákladů za poskytnuté služby a dalších režijních nákladů, které jsou s užíváním nemovitosti spojeny.

Jeďte, leťte, ale nenaleťte!

  • Neuzavírejte smlouvu na dobu kratší než 3 roky, ustanovení občanského zákoníku o timesharingu se na ni nevztahují a svých práv se budete domáhat jen těžko.
  • Nepodepisujte smlouvu v cizím jazyce.
  • Stejná práva máte pouze v zemích EU. Nachází-li se nemovitost mimo EU, smlouva se nebude řídit českým, ale místním právem.
  • Před uzavřením smlouvy ani po dobu, po kterou máte právo na odstoupení od smlouvy, neplaťte poskytovateli žádné poplatky.
  • Než si vyberete, najděte si tzv. černou listinu timesharingových společností na www.crimeshare.net.
  • Ověřte si, zda je timesharingová společnost pojištěna proti úpadku.
  • Timesharingová smlouva není smlouva o členství v holiday klubu (funguje podobně jako timesharing, jen se namísto vlastníků nemovitosti za tučný poplatek stanete členy klubu s možností „výhodných” rekreací po celém světě). Při uzavření takové smlouvy máte výrazně menší právní ochranu než při přímém uzavření klasické timesharingové smlouvy.
  • Ve smlouvě musí být u poskytovatele uvedeny tyto údaje: jeho obchodní firma, sídlo, předmět podnikání a identifikační číslo, je-li právnickou osobou (rovněž i jméno a příjmení osoby oprávněné jednat jeho jménem), a jeho jméno a příjmení (případně obchodní firma), bydliště, předmět podnikání a identifikační číslo, je-li fyzickou osobou.
  • U vlastníka budovy nebo její části musí být uvedeny jeho jméno a příjmení, bydliště nebo sídlo. Smlouva musí obsahovat i údaje, jaký právní vztah má poskytovatel k budově nebo její pronajímané části.

Jaké máte zkušenosti s timesharingem?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Neúnavná cestovatelka po zemích známých i objevitelských, pravidelná návštěvnice fitness centra, milovnice vysokohorské turistiky v Alpách. Objevila jsem i kouzlo paraglidingu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).