Spočítejte si...

Zavřít

Terasa jako tribuna k sousedům?

Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou ochrany soukromí v zástavbě rodinných domů a vybudováním terasy, která by mohla narušovat soukromí sousedů.

Sousedské spory

K Nejvyššímu správnímu soudu se dostal spor, jenž byl rozhodován správními orgány a soudy nižších instancí, jehož předmětem byla stavba umístěná v zástavbě rodinných domů, přičemž tato stavba vykazovala znaky terasy a rovněž mohla sloužit tomuto účelu. Krajský soud v Brně v rámci odůvodnění rozsudku, kterým se přiklonil k názoru vlastníka domu s dvorkem, stanovil, že „v řadové zástavbě není obecně možné dosáhnout úplného soukromí. Stav před postavením terasy, kdy mezi jednotlivými dvory byly zbudovány toliko zídky, přesto zabezpečoval určitou míru soukromí, zjevně existoval dlouhodobě a žalobkyně jej jako takový vnímala. Tento status quo byl ale narušen právě postavením terasy.“

Každá terasa je zásahem do soukromí?

Spor takto zamířil k Nejvyššímu správnímu soudu podáním kasační stížnosti stěžovatelky, tedy sousedky s terasou, a to zejména s argumentací, že každá terasa by takto mohla znamenat mimořádný zásah do soukromí, kdy o imisích lze hovořit pouze v mimořádných případech. Rovněž Krajský soud v Brně měl opomenout skutečnost, že již nyní stěžovatelka vidí na dvorek sousedky z oken svého domu a přístavby jsou v řadových zástavbách běžně povolovány. Stěžovatelka taktéž poukazovala, že Krajský soud v Brně se svým rozhodnutím odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a opomenul judikaturní závěry, dle kterých nemá žádný vlastník právo omezovat všechny stavební úpravy pozemku, kromě mimořádných situací, jenž musí být řádně zdůvodněny.

Projednání kasační stížnosti

Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítnul. V rámci odůvodnění svého rozhodnutí poukazoval, že v daném případě je sice terasa postavena v zástavbě rodinných domů, ale míra zásahu do soukromí je odlišná, jelikož z této terasy je snadné vidět na dvorek a do oken sousedního domu, přičemž k ochraně soukromí sousedního domu by musela být postavena bariéra o výšce několika metrů.

Nejvyšší správní soud taktéž posoudil předchozí rozhodovací praxi, avšak v tomto konkrétním případě dospěl k závěru, že se jedná o zmiňovanou mimořádnou situaci, jenž narušuje soukromí.

Nejvyšší správní soud rovněž poukázal, že nelze ukládat vlastníkům, jenž disponují faktickou možností nahlížet do cizích oken, aby prováděli opatření k vyloučení této možnosti, takto by bylo nutné například ohradit veřejná prostranství, ze kterého lze vidět do oken bytů. K tomuto Nejvyšší správní soud: „Tomu odpovídá praxe pořizování záclon, závěsů, žaluzií, neprůhledných plotů apod., těmi, kdo nechtějí být takto obtěžováni, nikoliv těmi, kdo by mohli do domů, příp. jiných nemovitostí nahlížet. V případě stěžovatelky však došlo zbudováním terasy ke značné změně poměrů vytvořením pohledu zcela nové kvality. 

Dvorek žalobkyně, tedy relativně uzavřený prostor, chránily v původním uspořádání určitou měrou boční zídky. Zorné pole při výhledu z okna je, v závislosti na míře vyklonění, relativně omezené a pohled ven vyžaduje určitý záměr. Přestože i cílenými pohledy z oken je možné zasáhnout soukromí vlastníka sousední nemovitosti, při výkonu vlastnického práva v souladu s dobrými mravy jsou nežádané pohledy marginální. Naopak terasa je a priori určena k trávení volného času, výhled z ní je neomezený a bezděčně je možné pohledem registrovat okolní dění. Zásah do práva žalobkyně na soukromí dosahuje proto daleko vyšší intenzity.“ 

Stavba terasy v tomto konkrétním případě tak dle odůvodnění Nejvyššího správního soudu narušila legitimně očekávaný rozsah soukromí a terasu lze přirovnat k tribuně, ze které lze sledovat každý detail dvorku sousedky.

Kompletní znění citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu naleznete pod sp. zn.: 4 As 97/2013. Každý případ je nutné chápat individuálně, včetně zkoumání mimořádnosti situace k narušení soukromí. Budete-li řešit obdobný případ, lze jedině doporučit před učiněným jakýkoliv podání, konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu.

Moudrá právní věta Nejvyššího správního soudu k aplikaci práva soudy: 

„Úvodem je nutné uvést, že účelem práva je snaha o rozumné a spravedlivé uspořádání poměrů ve společnosti. Soudy, které zaštiťují v demokratické společnosti ochranu subjektivních práv, nesmí aplikovat právo pouhou mechanickou subsumpcí skutkového stavu pod skutkové podstaty právních norem. Jejich úkolem je doplnit proces aplikace práva i o rozumové úvahy a lidský pohled na věc, aby se právem konstruované řešení extrémně nevzdalovalo realitě běžného života a zásadám spravedlnosti. K tomu je žádaným projevem osobní odvahy soudce, pokud se, mimo jiné, neschovává pouze za znalecké posudky a utvoří si secundum et intra legem sám vlastní názor ve skutkových otázkách, pro jejichž posouzení jsou jeho znalosti a schopnosti dostatečné.“