Provozovatel veřejné komunikační sítě má v rukou mocnou zbraň – veřejný zájem. V jeho jménu mu zákon o elektronických komunikacích (zákon č.127/2005 Sb.) dává právo vybudovat na cizím pozemku podzemní a nadzemní přípojku, telefonní budku, anténní stožáry a třeba také veškeré potřebné elektrické přípojky.
Během stavby a přípravy projektové dokumentace mohou zaměstnanci telekomunikační společnosti vstupovat a vjíždět na cizí pozemek. Totéž platí i v následujících letech pro údržbu a opravy komunikačních zařízení. V některých případech dokonce mohou vstoupit pracovníci telekomunikací na cizí pozemek i bez souhlasu majitele nemovitosti. Zákon jim samozřejmě také umožňuje kácet a oklešťovat dřeviny.
A k tomu všemu jim stačí vlastně jediná smlouva. Telekomunikační společnost uzavře s vlastníkem pozemku písemnou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene za jednorázovou náhradu a po ukončení výstavby pak smlouvu o zřízení věcného břemene.
Majitel nemovitosti většinou končí v poli poražených
Že se to majiteli pozemku nelíbí? Na ochranu svých vlastnických práv má jen velmi omezený prostor. Pokud se totiž vlastník nemovitosti nedohodne s telekomunikační společností nebo pokud ta prokáže, že majitel není znám, není určen nebo je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný, pak o návrhu na zřízení věcného břemene rozhoduje stavební úřad. A ten dá většinou za pravdu telekomunikační společnosti.
Ustanovení v zákoně, že „omezení vlastnického práva nesmí být provedeno ve větším rozsahu, než je k dosažení účelu splnění podmínek k výstavbě uvedených zařízení nezbytné“ je pak jen chabou náplastí na případné rány, které majitel nemovitosti v boji s mocným soupeřem utrží.
Může se spolehnout jen na to, že provozovatel veřejné komunikační sítě musí po skončení prací uvést nemovitost do předchozího stavu. Tedy zlikvidovat vykácené dřevo a zeminu po těžbě.
Pokud není možné uvést stav nemovitosti do původního stavu, musí to bezprostředně a prokazatelně oznámit majiteli pozemku. Odpovědnost za škodu ale už zákon o elektronických komunikacích neřeší – to spadá do občanského zákoníku.