Spočítejte si...

Zavřít

Stravné na zahraničních cestách

Na služebních cestách po České republice se vydělat nedá. Mnohem zajímavější jsou v tomto ohledu cesty zahraniční. Kolik je povinen zaměstnavatel ze zákona na stravném při zahraniční služební cestě zaplatit? Zaměstnance může motivovat i kapesným - do jaké výše ho nemusí zdanit?

Při výkladu cestovních náhrad při pracovních cestách (viz příspěvek Pracovní cesty – příležitost k přivýdělku?) jsme nechali stranou náhrady, které náleží zaměstnanci při zahraničních pracovních cestách. Proto se k této nesporně zajímavé problematice (i z hlediska zákonných nároků, které z ní vyplývají) vracíme tímto příspěvkem.

Firemní bankovnictví – financování podnikání, firemní účty a platební styk, zaměstnanecké výhody…

Obecně platí u náhrad při zahraniční pracovní cestě vše to, co bylo již vysvětleno při výkladu rozsahu cestovních náhrad na území naší republiky. Přesto existují specifika, která respektují zejména rozdílnou výši životních nákladů v cizích zemích. To se týká zejména určení výše stravného v cizí měně, které je stanoveno na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí. Ten je vypracován podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Využívá se přitom statistických údajů Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Organizace spojených národů.

Jde o to, aby naši cestovatelé na pracovních cestách v zahraničí nebyli jako chudí příbuzní a mohli využívat stravovacích služeb v míře obvyklé ve státu, do kterého zavítají. Další výklad bude vycházet z hledisek uvedených v zákoně č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.

Za kolik se najíte v zahraničí?

Výši základních sazeb stravného v cizí měně pro jednotlivé státy podle výše uvedených zásad stanoví Ministerstvo financí prováděcím právním předpisem – vyhláškou vždy na kalendářní rok. V jeho průběhu může dojít ke změnám v uvedených parametrech, pokud by změna cen a kurzů měn dosáhla od stanovené úpravy alespoň 20 %.

Pro rok 2005 platí vyhláška č. 613/2004 Sb., o základních sazbách stravného v cizí měně. Pro informaci uvádíme základní sazby stravného v cizí měně podle zemí světa a použité měny.

Stravné v cizí měně ve výši uvedené základní sazby stravného v cizí měně přísluší zaměstnanci, pokud doba zahraniční pracovní cesty strávená mimo území naší republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin. Pokud trvá 12 a méně hodin, přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně ve výši určené násobkem dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční pracovní cesty strávené mimo naše území.

Pokud by doba strávená v zahraničí trvala méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nenáleží, ale uvedená doba se připočte k době trvání pracovní cesty na území České republiky. I na takový detail zákon pamatuje!

Jak se postupuje v případě, když během jednoho kalendářního dne se navštíví více zemí, a kdy začíná zahraniční cesta z území České republiky?

Při cestě do zahraničí přísluší zaměstnanci za dobu pracovní cesty na území naší republiky stravné v české měně podle uvedených zákonných zásad. Při zahraniční pracovní cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně přechod české státní hranice. Při letecké přepravě jde o čas odletu a příletu letadla na naše území podle letového řádu. Pokud odlétáte např. do Londýna, je rozhodným okamžikem doba, která je v letovém řádu stanovena jako doba odletu, nikoliv doba skutečného startu; obdobně je tomu při příletu na naše území.

Neplatí již dříve uplatňované hledisko, kdy při cestě (např. autem) přes několik států se vypočítávaly náhrady stravného podle doby pobytu v jednotlivých státech. Nyní platí, že výši stravného v cizí měně určí zaměstnavatel ze základní sazby stravného stanoveného pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času; v době integrované Evropy a jednotné měny v ní by stejně ztrácelo dělení nároků na významu.

Soukromník nemusí být tak štědrý jako stát!

Citovaný zákon stanoví, že zaměstnavatelé, kteří nejsou organizační složkou státu, příspěvkovou organizací a územním samosprávním celkem, mohou poskytovat svým zaměstnancům stravné nižší, než je stanovená základní sazba, nejvýše však o

  1. 25 %, pokud tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu, případně sjednají v pracovní smlouvě,
  2. 50 %, pokud se jedná o členy posádek plavidel vnitrozemské plavby podle příslušného zákona, a tato možnost je sjednána v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě.

Nároky stravného mohou být dále kráceny!

I pro zahraniční pracovní cesty platí ustanovení, že pokud zaměstnavatel zabezpečí na pracovní cestě plně bezplatné stravování, stravné se neposkytuje; pokud je zabezpečeno bezplatné stravování částečné, stravné je nutno úměrně krátit, a to nejméně o 20 % a nejvýše o 40 % určené výše stravného za každé bezplatně poskytnuté jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře.

Pokud tedy partnerská strana předem deklaruje v pozvání, že pro účastníky zajistí bezplatně některá jídla (nebo jen např. slavnostní večeři na závěr pobytu), je třeba stravné v tomto smyslu krátit. Obdobně tomu je v případech, kdy je součástí ceny ubytování, na jehož úhradu je rovněž při zahraniční pracovní cestě nárok, bezplatná snídaně.

Výši krácení nároků musí zaměstnavatel sdělit zaměstnanci před vysláním na zahraniční cestu.

Kapesné a nárok na něj

Jestliže na úhradu výše uvedeného stravného a jízdních výdajů a prokázaných výdajů za ubytování – samozřejmě v rozsahu schváleném na zahraniční služební cestu vysílajícím zaměstnavatelem – je právní nárok, není tomu tak u kapesného. V tomto případě jde o fakultativní nárok, který může, ale také nemusí vysílající zaměstnavatel poskytnout. Kapesné v cizí měně může být poskytnuto až do výše 40 % stravného určeného podle výše uvedených hledisek.

Úhrada dalších nároků

Zaměstnavatel hradí svému zaměstnanci i prokázané nutné vedlejší výdaje (např. poplatek za prezentaci na konferenci, na kterou byl zaměstnanec vyslán, parkovné za automobil apod.), ale i náhradu za použití motorového vozidla (pokud jeho užití schválil) a náhradu za pohonné hmoty v cizí měně za kilometry ujeté v zahraničí nad 350 km.

Rozsah našeho příspěvku nedovoluje zabývat se způsobem vyúčtování zahraniční pracovní cesty a některými specifickými záležitostmi citovaného zákona; v tomto směru je třeba odkázat na podrobné studium jeho obsahu.

Anketa

Jezdíte na zahraniční pracovní cesty?

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 4. 2005 11:03