kdyz jsem pracoval ve firme, ktera davala stravenky, dival jsem se na ne jako na penize v jine mene. Pri prvnim velkem nakupu jsem se jich zbavil tak, ze jsem nima zaplatil. Tim jsem z nich dostal maximalni hodnotu. Pokud jde o obedy, vetsinou neobeduji vubec (neverte tomu, ze to je nezdrave, prave naopak), anebo obeduji tam, kde se nehodi platit stravenkou. Takze cele stravenky pro mne byly jenom papiry od zamestnavatele s vyznamnou podporou danoveho poplatnika. Zrusit danovou podporu je v dobe krize naprosto ok. Nikomu nehrozi hlad.
Názor k článku
Stravenky se mají rušit, stále je mají tři čtvrtiny zaměstnanců
