Spočítejte si...

Zavřít

Stavební spoření... vyplatí se ještě?

Stavební spoření je bezesporu jedním z významných finančních fenoménů období po sametové revoluci. V posledních letech to však vypadá, jako by ztrácelo na významu. Neustává také diskuse o zachování státní podpory. Co lze tedy očekávat?

Kde se vzalo stavební spoření?

Stavební spoření patří v Česku k nejmladším finančním produktům určeným široké veřejnosti. Zavedeno bylo speciálním zákonem v roce 1993. Jeho historie je však o hodně delší. Otázka, kde a kdy stavebního spoření vzniklo, nemá jednoznačnou odpověď. Jisté však je, že myšlenka kolektivního spoření na výstavbu domů sahá přinejmenším do předminulého století. Dnešní podoby stavební spoření začalo nabývat ve dvacátých letech minulého století při hledání řešení katastrofálního nedostatku domů a bytů v poválečném Německu.

Postupem času nabylo stavební spoření na významu zejména v německy mluvících zemích, zejména když jako efektivní způsob financování výstavby a modernizace bytového fondu získalo i státní podporu. Z Německa a Rakouska se pak stavební spoření po sametové revoluci rozšířilo i k nám. Delší dobu však bylo nabízeno především jako finanční produkt umožňující výhodné spoření. Význam poskytování úvěrů ze stavebního spoření pro financování bytových potřeb byl poněkud upozaděn. To přitom vlastně bylo popřením hlavního smyslu stavebního spoření, jímž byla odůvodňována jeho podpora ze strany státu.

Úvěry ze stavebního spoření začaly být ve větší míře čerpány až v roce 1997. Od následujícího roku 1998 pak byla státní podpora stavebního spoření rozšířena i o možnost odečítat si zaplacené úroky z úvěru od daňového základu. Trh stavebního spoření od té doby utěšeně rostl a meziroční nárůsty počtu nově uzavřených smluv, naspořených částek i vyplacené státní podpory dosahovaly dvojciferných hodnot. Vrcholem se stal rok 2003, kdy bylo uzavřeno přes dva milióny nových smluv o stavebním spoření.

Na konci roku 2003 stavební spořitelny evidovaly celkem 6,3 mil. smluv o stavebním spoření ve fázi spoření, přičemž objem úspor na účtech stavebního spoření překročil 236 mld. Kč. Ze státního rozpočtu bylo v tomto roce vyplaceno více než 13,2 mld. Kč na státní podpoře stavebního spoření. Stavební spoření tak sice na jedné straně zůstávalo potřebným stabilizačním prvkem bankovního sektoru, ale také bylo zřejmé, že další nárůst objemu vyplácené státní podpory by státní rozpočet nemusel bez následků zvládnout.

Lesk a bída stavebního spoření

Takto dynamický nárůst nemohl vydržet věčně a bylo jen otázkou času, kdy malý český trh dosáhne svého nasycení. Konec roku 2003 se v tomto směru stal zlomovým, protože novelou zákona o stavebním spoření došlo u všech smluv uzavřených po 1.1.2004 ke snížení maximální státní podpory ze 4.500 Kč (25 % z uspořené částky) na 3.000 Kč (15 % z uspořené částky), prodloužení vázací lhůty z pěti na šest let a některým dalším změnám, které přinesly zpřísnění podmínek pro použití úspor a úvěrů ze stavebního spoření.

To vše se od počátku roku 2004 odrazilo v dramatickém propadu zájmu o stavební spoření, který v podstatě přetrvává dodnes. Pověst stavebních spořitelen zároveň utrpěla vážný šrám v důsledku změny poplatkové politiky, zejména zavedení ostudných poplatků „za správu úrokového zvýhodnění“. Bylo evidentní, že se tak snažily řešit propad svých zisků na úkor klientů. Brzy však začalo být zřejmé, že tudy cesta nepovede, a pokud stavební spořitelny chtějí být úspěšné i do budoucna, budou muset zcela změnit svůj přístup.

Lidé v Česku totiž začali méně spořit a více utrácet, a to zejména za bydlení, přičemž se velmi ochotně zadlužovali. Přitom hrozilo vážné nebezpečí, že lukrativní trh s dlouhodobými úvěry na bydlení zcela opanují hypoteční banky, které na rozdíl od stavebních spořitelen začaly zažívat zlaté časy. Stavebním spořitelnám nezbylo než změnit taktiku a začít nabízet místo výhodného spoření především úvěrové produkty. Jejich snaha sice nese své ovoce, ale přesto se zdá, že lépe už bylo.

Jak se daří stavebním spořitelnám

Stručně řečeno, není to žádná velká sláva. Na velký rozlet to nevypadá, spíše na pokračování nastoleného trendu stagnace s náznaky mírného oživení. V roce 2005 bylo podle údajů zveřejněných Ministerstvem financí ČR uzavřeno 430 tisíc nových smluv o stavebním spoření, přičemž celkový počet smluv ve fázi spoření ovšem k 31.12.2005 po­klesl o 325 tisíc. Celková částka na účtech stavebního spoření nicméně meziročně vzrostla o 14,6 % a dosáhla téměř 329 mld. Kč.

Počet poskytnutých úvěrů meziročně vzrostl o 9,1 % na 858 tisíc. Jejich celkový objem k 31.12.2005 do­sahoval 108 mld. Kč, z čehož 76 mld. Kč připadalo na překlenovací úvěry a 32 mld. Kč na úvěry ze stavebního spoření. Pro stavební spořitelny je přitom významný fakt, že se podařilo udržet růst poměru objemu poskytnutých úvěrů k objemu úspor na účtech stavebního spoření tak, že ke konci roku dosáhl hodnoty 32,8 %. Pokud by si však mohli samy vybrat, určitě by si přály, aby tento poměr byl ještě podstatně vyšší.

V podstatě žádné překvapení se nekonalo ani v prvním čtvrtletí roku 2006. K 31.3.2006 by­lo uzavřeno necelých 114 tisíc nových smluv o stavebním spoření, což je o třetinu více než ve stejném období loňského roku. Jejich počet však stále zdaleka nedosahuje hodnot obvyklých před rokem 2004. Nadále také pokračoval pokles celkového počtu smluv o stavebním spoření – od konce roku 2005 se jejich počet snížil téměř o 75 tisíc, tj. o 1,3 %.

Za očekáváními zůstává i vývoj v oblasti úvěrů, kdy celkový počet poskytnutých úvěrů od konce roku narostl jen o 0,9 % na 865 tisíc. Celkový objem úvěrů pak vzrostl o 3,7% a překročil 112 mld. Kč. Stavební spořitelny přitom v prvním čtvrtletí poskytly přes 35 tisíc nových úvěrů v celkovém objemu 10,5 mld. Kč, což je o 3 mld. Kč více než v prvním čtvrtletí loňského roku. Nárůst tu tedy je, ale ve srovnání s raketovým růstem počtu i objemu poskytnutých hypotečních úvěrů je zřejmé, že v boji o klienty vyhrávají hypoteční banky.

Vývoj stavebního spoření v ČR
2000 2001 2002 2003 2004 2005 1.Q 2006
Počet nově uzavřených smluv o stavebním spoření 1 115 926 1 373 258 1 293 890 2 097 338 314 650 430 233 113 947
Počet smluv o stavebním spoření ve fázi spoření 3 424 580 4 196 408 4 870 620 6 300 831 5 899 300 5 573 874 5 499 290
Naspořená částka (mld. Kč) 110,4 133,3 180,2 236,8 287,1 329 329
Počet úvěrů 373 463 465 824 568 920 685 740 786 483 857 875 865 432
Objem úvěrů (mld. Kč) 31 37 46,3 63,6 84,2 108,1 112,1

Zdroj: MF ČR

Co bude dál?

Předpovědět další vývoj v jakékoliv oblasti je vždy dosti složité. Budoucnost totiž může ovlivnit řada faktorů a jejich nejrůznějších kombinací. V případě stavebního spoření jsou ve hře vlivy politické, ekonomické, demografické i mnohé další, a to na národní, evropské i globální úrovni. Způsob, jak spolehlivě zjistit, co bude za rok, za pět nebo třeba za deset let, neexistuje. Ostatně obávám se, že takováto informace by v řadě oblastí nemusela být příliš povzbudivá. O tom, co přijde, tedy nezbývá než spekulovat.

Z dosavadního vývoje i informací, které občas prosáknou na veřejnost, lze především usuzovat, že zlaté časy stavebního spoření se jen tak nevrátí. Spíše naopak. Stále totiž není ukončena diskuse o tom, zda státní podpora stavebního spoření není i po svém snížení v roce 2004 stále příliš vysoká a zda by se tedy neměla dále omezit. Stále se objevuje otázka, zda pozitivní efekty stavebního spoření jsou natolik významné, že dostatečně odůvodní každoroční mnohamiliardové zatížení státního rozpočtu. V tomto směru přitom lze očekávat v nejlepším případě zachování stávajících podmínek.

V souvislosti s předpokládanými změnami v oblasti daní a sociální podpory brzy bude na pořadu dne otázka stávajících daňových úlev a odpočtů. Pro stavební spoření z toho nejspíš příliš pozitivního nevzejde. V rámci možného zavedení jednotného zdanění výnosů z vkladů by se oproti dnešku úrokový výnos ze stavebního spoření snížil o zaplacenou daň. Aby toho nebylo málo, v důsledku snahy odbourat různé daňové odpočty a zvýhodnění by mohlo dojít k tomu, že do budoucna již nebude možno od daňového základu odečíst zaplacené úroky z úvěru ze stavebního spoření. Obě tyto změny by zájem o stavební spoření rozhodně nepodpořily.

Dále tu máme zemětřesení na realitním trhu, k němuž skoro jistě dojde počátkem roku 2008 v souvislosti se změnami DPH za stavební práce. Ať tato změna provedena bude či nikoliv, nepochybně se promítne i do zájmu o stavební spoření, resp. zejména o úvěrové produkty. Stačí se podívat na dramatický nárůst bytové výstavby ve snaze stihnout postavit co nejvíce bytů ještě s nižší sazbou DPH. Na druhé straně spousta lidí si rychle bere úvěr a pořizuje si bydlení mj. právě z obavy, že za rok a půl ceny bytů a domů skokově vzrostou. Ať už se tak stane nebo ne, přinejmenším na řadu měsíců až let bude tento segment realitního trhu do značné míry nasycen a klientů, kteří budou potřebovat úvěr na bydlení, nejspíše notně ubude.

Otázkou také zůstává, jak se projeví postupné ukončení starších smluv o stavebním spoření, které byly založeny ještě před účinností novely, jež přinesla snížení státní podpory od roku 2004. Lze očekávat, že část klientů bude ve spoření pokračovat přinejmenším ještě nějakou dobu po uplynutí pětileté vázací lhůty. Určitá část klientů se nechá zlákat k uzavření nových smluv akčními nabídkami, s nimiž stavební spořitelny nepochybně přijdou. Zbytek klientů, kteří stavební spoření využili jen k dlouhodobému spoření, pak může své úspory přelít jinam. Pokles počtu smluv o stavebním spoření ve fázi spoření tedy nejspíš bude pokračovat i nadále.

Stavebním spořitelnám tedy nezbude nic jiného, než pokusit se přesvědčit klienty o výhodnosti svých úvěrových produktů ve srovnání s hypotékami. To však nebude hned z několika důvodů jednoduché. Jednak budou muset nadále bojovat s přetrvávajícími názory, že stavební spoření se hodí spíše na financování menších investičních akcí, jednak stále ještě musejí napravovat svou pošramocenou pověst v oblasti poplatkové politiky. Především ale budou muset své produkty maximálně zprůhlednit a přicházet stále s nějakými zajímavými novinkami, což bude stále těžší. Podmínky stanovené zákonem totiž zatím poskytují stavebním spořitelnám výrazně menší manévrovací prostor, než jaký mají hypoteční banky.

Má smysl uzavírat smlouvu o stavebním spoření?

Byl bych velice nerad, pokud by článek vyzněl negativně v tom smyslu, že stavební spoření je produkt zralý na odpis, takže vlastně už ani nemá cenu se o něj zajímat. Opak je totiž pravdou. Prakticky všechny výše uvedené problémy se dotýkají především stavebních spořitelen a klientů jen zprostředkovaně, pokud vůbec. V současné době by se podle mého názoru o stavební spoření měli zajímat jak lidé, kteří hledají způsob, jak téměř bez rizika a s nadprůměrným výnosem dlouhodobě spořit, tak lidé, kteří si potřebují vypůjčit peníze na bydlení. Oběma skupinám mají stavební spořitelny rozhodně co nabídnout.

Přinejmenším část změn, která trh stavebního spoření do budoucna nejspíše čeká, se nebude se zpětnou účinností týkat již uzavřených smluv, takže výhodné podmínky by měly zůstat stávajícím klientům zachovány. Případné daňové změny, pokud k nim v této oblasti skutečně dojde, se pak určitě dotknou nejen úvěrů ze stavebního spoření, ale ve stejné míře i hypotečních úvěrů, takže před nimi nebude kam utéct. Stavební spořitelny také zcela jistě nepřepustí své pozice na trhu nikomu jinému bez tuhého boje. Z toho všeho plyne, že přinejmenším ještě řadu let bude mít stavební spoření mezi finančními produkty své významné místo a rozhodně by bylo chybou jej ignorovat.

Anketa

Má podle vás stavební spoření budoucnost i bez státní podpory?

18 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 11. 2006 18:17