Spočítejte si...

Zavřít

Stát pečlivě sleduje na vašem účtu každou tisícovku

O každé stokoruně, kterou máte v peněžence nebo pod slamníkem, v ústředí vědí. Ne tedy tak, že by věděli, že právě ta která stokoruna leží zrovna ve vaší v kapse, ale vědí, že existuje.

A v ústředí se také rychle dozví, jestli jste své penízky vložili do banky. Česká národní banka jako úřad centrální banky totiž sleduje a vyhodnocuje nejen to, jak se mění množství peněz v oběhu (oběživo), ale i jak se mění vklady v bankách – třeba tzv. vklady na viděnou. Každá ušetřená tisícikoruna na našem účtu neunikne bedlivému oku úředníků centrální banky. Centrální banka množství peněz sleduje a každé čtvrtletí se ze Zpráv o inflaci můžeme dozvědět, zda existuje více peněz a jak se změnilo jejich složení. Jak dokládá graf níže, třeba v minulém roce se množství peněz v peněženkách a slamnících (v grafu červená čára označená jako „M1“) začalo větší dynamikou zvyšovat.

Dynamika vývoje peněžních agregátů
Autor: Česká národní banka

Dynamika vývoje peněžních agregátů

Zdroj: ČNB, Zpráva o inflaci.

Tak jak úrokové sazby z vkladů klesají, chceme mít peníze rychle k dispozici – chceme mít peníze likvidní. Nízké úrokové sazby motivují k upřednostňování likvidity. A tak graf ukazuje, že snižování klientských úrokových sazeb vede k nárůstu vkladů na viděnou. Zájem o delší vázání peněz klesá, vklady s výpovědní dobou nelákají.

Kde jsou ty časy vyšších úrokových sazeb, kdy si lidé rádi ošoupali podrážky tím, že častěji chodili vybírat hotovost. Dnes, když je úrok nula nula nic, přijít o úroky z držené hotovosti neznamená takové peníze, aby se platit poplatky za výběry a ošoupávat podrážky vyplatilo.

Měnová inflace

Bývaly časy, kdy se věřilo, že čím více existuje peněz, tím větší cenová inflace a zdražování nás čeká. V centrálních bankách pak byl souhrn peněz s jistým stupněm likvidity chápán jako důležitý (mezi)cíl měnové politiky. Stručně a jasně – když lidé a firmy měli k dispozici hodně pohotově dostupných likvidních peněz, mohli by tím, že je začnou bezhlavě utrácet, způsobit inflaci. A tak centrální banky ještě před čtyřiceti lety „cílovaly množství peněz“.

Dnes už je všechno jinak, dnes centrální banky usilují o „cílování inflace“ a usilují o to, aby spotřebitelské ceny rostly. Když ceny nerostou o slíbená 2 % ročně, snižují úrokové sazby, kupují se vládní a jiné dluhy (kvantitativní uvolňování), používají oslabení domácí měny (devizových intervencí) a jiných měnových experimentů.

Když se cílovaly měnové agregáty, přemýšlelo se tak, že čím více peněz, tím větší budoucí inflace. To, kolik peněz existuje, se měřilo a stále měří peněžními agregáty. Třeba vysoce likvidní prostředky zajišťující především působení peněz ve funkci transakčních peněz, tj. oběživo a vklady na viděnou, zahrnuje měnový agregát „M1“ (viz. Tab. 1). Když se mluví o M1, mluví se třeba i právě o našich penězích v naší peněžence (oběživu) nebo o penězích na našem běžném účtu.

Harmonizované peněžní agregáty

Harmonizované peněžní agregáty M1 M2 M3
Oběživo X X X
Jednodenní vklady X X X
Vklady se  splatností do 2 let X X
Vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců X X
Repo operace X
Podílové listy/akcie fondů peněžního trhu X
Emitované dluhové cenné papíry do 2 let X

Zdroj: ČNB

Kolik je peněz?

Abychom mohli spočítat, kolik je vlastně peněz, musíme nejprve říci, co za peníze považovat. Součástí peněžní zásoby není jen vaše železná rezerva pod slamníkem, jsou to i peníze na vašem účtu – jednodenní vklady. Mezi peníze ale musí patřit i jiné vklady, třeba ty s výpovědní lhůtou. Skončí lhůta anebo vklad vypovíte a máte v ruce peníze, které můžete utratit. Podobně můžete prodat nějaký svůj cenný papír dokládající, že jste někomu peníze půjčili – třeba podílový list fondu peněžního trhu nebo dluhopis (měnový agregát M3). Jsou to také peníze, sice méně likvidní a pohotové, ale s trochou trpělivosti se díky nim relativně rychle dostanete k hotovosti a tuto můžete roztočit.

To, které druhy finančních instrumentů se do peněžních agregátů jako měřítka množství peněz zahrnou, záleží na definici. V různých dobách a na různých místech bývají peněžní agregáty definovány rozdílně a snadno se podaří smíchat jablka s hruškami. Co znamenají peníze v aktuálně používaném pojetí ČNB, uvádí tabulka výše.

Přestaňme teoretizovat a pojďme nahlédnout na to, kolik těch korunek vlastně máme. Ukazuje to graf níže, na kterém vidíme, že množství peněz rok od roku roste. Za dvacet let se zpětinásobilo (měřeno peněžním agregátem M2) a zvyšovaly se zejména jednodenní vklady – tedy peníze, které leží v bankách a čekají na své okamžité použití. Překvapivě se tolik nezvyšovalo oběživo, ale i to se v průběhu deseti let zdvojnásobilo. Rostou hlavně bezhotovostní peníze, jakoby lidé měli raději peníze jako čísla na svých bankovních kontech, než hotovost, kterou musí fyzicky hlídat.

Vývoj množství peněz (mil. Kč)
Autor: Radovan Novotný

Vývoj množství peněz (mil. Kč)

Zdroj: Databáze ČNB

Je inflace (vždy a všude) peněžním jevem?

Čím více peněz domácnosti a firmy vlastní, tím více peněz měnové agregáty M1 až M3 zachytí. Protože za každou korunou vkladu stojí koruna dluhu, musí se při zvyšování peněžní zásoby i někdo zadlužovat – ať už to jsou třeba podnikové úvěry, úvěry na bydlení anebo úvěry spotřebitelské. V podmínkách, kdy se „dostupnost úvěrů zlepšila“ a klientské úrokové sazby úvěrů na bydlení klesly na historická minima, množství poskytnutých úvěrů a tedy i peněz zdatně roste. K rostoucímu úvěrování nepřispívá však pouze růst poptávky po úvěrech, ale i uvolnění úvěrových standardů, případně i snížení úrokových sazeb.

Za připomenutí stojí skutečnost, že bezhotovostní peníze tvoří jednotlivé banky. V rozvaze jako finančním výkazu této banky se na závazkové (kreditní) straně objeví nově vytvořené peníze, rovnováhu pak tvoří pohledávka v podobě poskytnutého úvěru na aktivní (debetní) straně bilance. Poskytnutý úvěr je majetek banky a po jeho splacení vytvořené peníze následně zmizí. Že je to nesrozumitelné? Tak ještě jednou a jinak. Když byly peníze kryté zlatem, musela obchodní banka úvěry krýt zlatem. Dnes jsou ale úvěry kryté skutečně jenom dluhem a pohledávkou za dlužníkem, čím více dluhů, tím více peněžních zůstatků. Více: Jak je zdravá vaše banka? Naučíme vás, jak to zjistit

Sledování množství peněz, eufemisticky označované jako cílování měnových agregátů, se v 70. letech minulého století stalo (v kapitalistickém světě za železnou oponou) východiskem tehdejšího boje s inflací. Byla to doba, kdy nastoupil hospodářský útlum a prudký nárůst (cenové) inflace – tzv. stagflace. Na výsluní bylo měnové vysvětlení hospodářského cyklu, za příčinu cykličnosti byly považovány právě změny peněžní zásoby vyjádřené vývojem peněžních agregátů.

Za indikátor signalizující nebezpečí inflačního vývoje tak býval považován konkrétní peněžní agregát – čím více peněz, tím větší inflační rizika. Tehdejší monetaristické paradigma říkalo, že hlídání správně zvoleného měnového agregátu bude pomáhat udržení inflace „pod kontrolou“.

Odklon od měnových agregátů

Diskutované cílování se opíralo o předpoklad dobře definovatelných měnových agregátů a schopnost centrální banky peněžní zásobu regulovat. Předpokládalo se, že centrální banka je schopna měnovou politikou a kroky, jako je nastavení míry povinných minimálních rezerv a operace na volném trhu, výši rezerv obchodních bank a v konečném důsledku i míru úvěrování ovlivňovat. Stručně a jasně se mělo za to, že když měnové autority sešlápnou brzdový pedál, množství úvěrů, a tedy i peněz, poklesne. Když by naopak plynový pedál sešlápli, množství peněz by vzrostlo.

Zdůvodnění odklonu od cílování měnových agregátů bylo vysloveno mnoho. Působení stínového bankovnictví a vznik likvidních finančních instrumentů mimo rámec peněžních agregátů, uplatnění nových technologií a rozvoj peněžního trhu. Údajným problémem také byla nestabilita peněžní multiplikace a měnící se rychlost oběhu peněz. Transmisní mechanismy také začala více ovlivňovat mezinárodní integrace národních ekonomik a proměnné, jako jsou úrokové diferenciály a měnové kurzy. Zkušenosti s fungováním transmisních mechanismů (nejistota a zpoždění) vedly k závěru, že peněžní agregáty nemají jednoznačnou roli a změna peněžní zásoby není vhodným zprostředkujícím cílem měnové politiky.

A dnešní měnová politika? Aktuálně slibuje, že spotřebitelské ceny by měly růst kolem 3 % ročně. Zda se toto tzv. cílování inflace ukáže být dlouhodobým řešením nebo zda zmizí jako pára nad hrncem nebo cílování měnových agregátů, ukáže čas. Moderní praxí centrálních bank se ale nově stalo zaměření na ovlivňování úrokových měr. Politickým rozhodnutím je určena úroková míra, které se má přizpůsobit vše ostatní. Množství peněz je pak značně ovlivněno poptávkou po penězích – nabídka peněz je endogenní. 

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 1. 2016 11:15