Jenže právě typicky mladý člověk po škole obvykle "snese" mnohem víc. Jednak nechce, aby v životopise měl, že z prvního zaměstnání utekl hned během prvních měsíců, jednak nemá zkušennosti "jak to chodí jinde".
A to "řvaní" nemusí být vždy jen o "zvýšení hlasu". Může jít o prosté "nařízení bez diskuse", popřípadě nějakou formu "šikany". A ať se to vezme, jak se to vezme, prostě každému se lépe šikanuje člověk který by mohl být synem/dcerou, než otcem/matkou.
A co se týče monitoringu - no jak kde. Čím větší je "pyramida řízení", tím menší tušení mají "ti nahoře" o tom, co se děje "dole". Většinou si udělají obrázek podle toho, co jim řeknou ti "těsně pod nimi" a ti zase mají informace od někoho kdo je zase "pod nimi", ...atd. A pokud se náhodou jednou za čtvrt roku ředitel vypraví mezi "plebs", tak to připomíná spíš potěmkinovu vesnici. Takže o nějaké "kvalitě monitoringu" mám celkem pochybnosti. Např. v mé staré práci byla moje vedoucí jeden měsíc vyhodnocena jako nejlepší (a myslím, že právem) a druhý měsíc, když probíhala "škatulata hejbejte se" vyhozena.
Naštěstí teď tohle nemusím řešit. Teď dělám práci, kde jsem ve "svém oddělení" jediným zaměstnancem a to je to, co mi plně vyhovuje.
Názor k článku
Stáří jako hřích
