U nas to bohuzel funguje jinak. Vetsine 50+ letych bylo v roce 1989 +/- 40 let a od toho se casto odviji jejich pristup k praci. Ti lide proste chodi do zamestnani a praci berou jako nutne zlo. Kazdy kdo ucil 50+ cloveka pracovat na pocitaci potvrdi, ze problem vubec neni v tom, ze chapou a uci se pomalu. Problem je, ze velka cast z nich to bere asi takto: Zase nejaka nova pitomost. Takovych uz jsem zazil. My jsme to cely zivot delali jinak/bez toho a taky to fungovalo. Ja mam par let do penze, prece si nemyslite, ze tady budu studovat jak efektivne pracovat s pocitacem.
Problemem te generace nejsou jejich schopnosti a mensi dynamika a podobne HR kecy. Problemem je jejich pristup (vetsiny z nich). Musi to byt pro ne strasne tezke, nechat si od mladeho paka v saku vysvetlovat co a jak delam spatne, kdyz tu vec delali uz v dobe, kdy ten mladik tahal kacera po dvore, ale to ten pristup proste neomlouva.
Casto je to ale i problem toho, ze sefa na nejake vyssi pozici dela clovek, ktery ma 30-35 let proste nechce mit v tymu cloveka, ktery ho vekove prevysuje. Prave proto, ze ten clovek ma mnohem vice zkusenosti a mohl by ho v budoucnu ohrozit.
A dusledkem je bohuzel to, ze nalepku neprizpusobivych a nevzdelatelnych dostanou i ti z nich, kteri jsou uplne jini. Napriklad kdyz muj otec skoncil jako reditel stredne velke firmy, tak i kdyz zkousel najit praci (a byl ochoten jit na nizsi pozici i plat), tak zadnou praci nesehnal. Musel si zalozit vlastni firmu (coz v jeho oboru neni moc idealni, protoze tam je prostor pro male firmy dost omezeny a tak nedela presne to, co by chtel).
Názor k článku
Stáří jako hřích
