Měl bych jeden naprosto vážně míněný dotaz - co se v článku (a pak i diskusi) míní pojmem "malá pohledávka"?
Mě to totiž není tak docela jasné...
Podle mého názoru u pohledávek tak do 200-300 korun by bylo na místě exekuční vymáhání úplně zakázat - tím okamžitě zmizely úlety typu "exekuce i v případě zaplacené pokuty, kdy nastane nějaké nedorozumění a chybí třeba jen 10 korun".
U skutečných dlužníků se závažnými dluhy (typicky opakované neplacení pokut) Ale bude pohledávka po jejich sečtení určitě vyšší (patrně v tisících), což už má smysl vymáhat i po úpravě zákona - pro věřitele z toho problém nekouká. Problém budou mít pouze vymahačské společnosti, kteé to dělily do jednotlivých pokut kvůli maximalizaci zisku, ovšem problém těchto společností je spíše dobrá zpráva :-) Pro původního věřitele se účinnost vymáhání může dokonce i zvýšit - když nebude muset dlužník platit tolik poplatků okolo, tak je větší šance, že zaplatí vlastní dluh.
Kde tedy může nastat skutečný problém věřitele? Možná bude problematická zóna někde v relaci 500-1000 korun, kde se úspěšnost vymáhání omezí, přitom už je to ale už částka ne úplně zanedbatelná. Ale možná je pro společnost jako celek lepší se smířit s jistými poklesy ve vymáhání dluhů v této oblasti než dostávat drobné dlužníky do extrémních těžkostí...
Nebo snad vidíte tu hranici "malé pohledávky" nějak zásadně jinak?
