Odpověď na názor

Umístěnky skončily někdy v 50. letech, stejně jako přídělové hospodářství. Ještě mám doma schovanou jednu šatenku, kterou rodiče dostali v r. 1953, aby nešli na vlastní svatbu v motérkách.

K umístěnkám byl byt, to je pravda. Jenže jak jinak se dalo zajistit, aby člověk, kterého poslali do Horního Dolní, nemusel bydlet pod mostem, protože ho soudruzi poslali budovat socialismus do nějakého Prdelákova? Můj otec takhle umístěnku dostal. 150 km od svého domova, nějakých 300 od domova své ženy. Jako byt dostali kutloch IV. kategorie, větší byt až za několik let, až když je obec postavila.

Co se týká zboží: to na to byla vaše rodina dobře, když mohli kupovat zboží v Tuzexu a měli na nákup bony. Takovou kliku běžní lidé neměli. Pokud se pamatuju, byly bony (a valuty taky) velice úzkoprofilové zboží, tím se různě čachrovalo a vekslovalo, kdo na to neměl peníze nebo žaludek, neměl sebemenší šanci v Tuzexu nakupovat. Taky pamatuju 600g krabičky s Biomatem, Titanem nebo Hankou, taky pamatuju na to, že pořád něco nebylo, tu tepláky pro děti, tu jiné věci, nejenom ten toaletní papír (ten mimochodem nebyl proto, že tenkrát vyhořely jediné papírny, co ho vyráběly pro celou republiku a půlku RVHP).

Když jste šel nakoupit, tak nejpozději ve 14.00, protože pak už nebyl chleba, rohlíky, mléko a další běžné potraviny. Nejdřív jste si vystál jednu frontu na košík, pak proběhl prodejnou a na jejím konci jste stál další frontu s košíkem. Dneska frfňáte, když čekáte pár minut u kasy, tenkrát to bylo třeba půl hodiny i víc.

Když jsem chtěla mít hezky oblečené dítě, nejen do všudypřítomných modrých tepláků, musela jsem si oblečení ušít, uháčkovat, uplést, totéž na sebe. Taky největším hitem mezi ženami byla Praktická žena, Dorka a kdo měl štěstí, koupil Burdu se střihy a s návody. A abych nezapomněla: pamatuju, že jsme doma vařili jádrové mýdlo, kdybyste chtěl, mám doma ještě recept.

Sháněly se léky (namátkou třeba Brufen), a když jste nedejbože dostal chřipku, tak doktor uznal práceneschopnými prvních 20 pacientů, protože ostatní se mu nevešli do předem stanovené kvóty. Ti to buď přechodili nebo přišli druhý den. Moje spolužačka tenkrát takhle přechodila angínu, následně se položila, dostala revmatický zánět kloubů a strávila skoro rok ve špitále, následně z toho měla celoživotní problémy se srdcem. Holt to bylo levnější než krabička penicilínu.

Práce taky nebyla, teda pokud jste neměl známé nebo jste preventivně nevstoupil do rodné strany. Můj kamarád vystudoval počítače na VUT Brno. Práci za socíku nesehnal, a aby uživil rodinu, šel jezdit s bagrem. Dělňas měl daleko větší plat než nějaký Ing., takže se manuálně živila hromada inženýrů. Co by taky nechtěli, že jo, když vystudovali za peníze dělnické třídy. A že šéfama byli mnohokrát taky dělňasové, mnohdy sice blbí jako pančtok, ale hlavně s rudou knížkou v kapse, o tom ani psát nebudu, to by bylo nošení dříví do lesa. Ti si pak na nějakých inženýrcích zgustli. Buzerace až na půdu a k tomu uštěpačné: "vidíte, jak to neumíte, a to máte vysokou školu". Takže vývoj nových věcí šel do jetele, hlavně že jsme pořád milovali Sovětský svaz a zpívali si, jak se zítra bude tančit všude.

Dejte pokoj se socialismem, ten náš kapitalismus taky není dokonalý a má co zlepšovat, ale je stokrát lepší než celý slavný socialismus. Jestli vám to chybí, dojeďte si na exkurzi na Kubu, na Ukrajinu nebo do postsovětského Ruska, ale ne do Moskvy nebo do Petěrburgu, ale hezky někam mimo centrum. Ještě se rád vrátíte.