Hlavní navigace

Spoření na vzdělání nebo past na studenty?

26. 2. 2009
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Financování studia úvěrem je problematické a v dnešní době je dostupné spíše pro majetné studenty dotované rodiči. Nový zákon o spoření na vzdělání by měl s pomocí komerčních bank umožnit přístup k úvěrům zvláště chudým studentům. Ale zákon vypadá spíše jako past dluhů pro nízkopříjmové studenty a jejich rodiny.

V Poslanecké sněmovně se začal projednávat zákon o spoření na vzdělání předložený poslancem Radko Martínkem. Vláda zdánlivě v rozporu se svým programovým prohlášením a s Bílou knihou terciárního vzdělávání, ve které se spoření na vzdělání objevuje jako jeden z nástrojů finanční pomoci studentům, tento zákon nepodpořila a ministr financí dal návrh na zamítnutí. Na první pohled to může vypadat jako obvyklá politická hra. Je tomu opravdu tak? Vede předložený zákon skutečně k cíli, který deklaruje? Umožní financovat studium zejména těm, kteří finanční pomoc nejvíce potřebují?

Student není pro banky spolehlivým dlužníkem

O tom, že Česká republika patří mezi posledních pár evropských zemí bez účinného systému přímé finanční pomoci studentům, se mluví a píše již mnoho let. V roce 2005 byla sice zavedena sociální stipendia, ta se ale dostávají nanejvýš k sedmi procentům studentů vysokých škol. Nemáme systém studijních grantů, na které by měli nárok všichni studenti. Není tedy divu, že finanční problémy během studia pociťuje téměř polovina studentů. Ačkoli řešení v podobě půjčky by uvítala téměř polovina studentů, o komerční půjčky na studium není velký zájem. Nelze se divit. Student není pro banky spolehlivým dlužníkem, a pokud nepochází z bohatší rodiny, ručit může tak nanejvýš budoucím diplomem.

Vysoké riziko nesplácení si tedy banky jistí vysokým úrokem, který ovšem odradí zejména studenty pocházející z chudších poměrů a z rodin s více dětmi, kteří půjčky nejvíce potřebují. Navíc, hypotéční splácení není pro studentské půjčky ideální, proto se ve světě ve stále větší míře prosazují systémy založené na splátkách odvozených z výše příjmu absolventa. Tento tzv. kontingenční režim splácení ovšem nevyhovuje komerčním institucím, které potřebují mít jasno v tom, v jaké lhůtě bude půjčka splacena, a podle toho nastavují podmínky, včetně úroků. Proto studentské půjčky bez nějaké účasti státu nefungují.

Mladí dlužníci se studentskou hypotékou

Zdá se tedy, že se pohybujeme v bludném kruhu. Spoření na vzdělání by za jistých okolností mohlo pomoci tento bludný kruh rozetnout, zvláště pokud by nabídlo řešení finanční situace zejména studentům pocházejícím z nízkopříjmových rodin s více dětmi, kteří se obecně obávají klasických půjček s hypotéčním splácením. Uspořená částka se státním příspěvkem by mohla snížit výšku úroku a stavební spořitelně by moha sloužit jako jistý důkaz „bonity“ klienta, na jejímž základě a s určitou státní garancí by mohla nastavit výhodný režim splácení. Předložený návrh ale tento cíl míjí.

Předně, pokud chce někdo využít úspor na stavebním spoření včetně státního příspěvku na financování vzdělání, může tak učinit již dnes. Současný systém stavebního spoření to dovoluje. Jde tedy o to vedle úvěru na bydlení či místo něho poskytnout úvěr na vzdělání. Aby takový úvěr skutečně mířil na studenty a zejména na ty z chudších poměrů, mělo by být nastaveno kontingenční splácení absolventů. Stavební spořitelny jsou ale komerční subjekty a tento model splácení jim nelze nutit. Návrh zákona se o to ovšem ani nepokouší. Předložená novela nabízí studentům hypotéky, které s velkou pravděpodobností budou muset začít splácet hned po udělení úvěru, tj. ještě jako studenti. Splácení hypotéky v době studia však může studenty dostat do svízelnější situace, než ve které byli před získáním úvěru. Je to past dluhů pro nízkopříjmové studenty a jejich rodiny.

Problematické doložení nákladů na studium

Další problém spočívá v tom, že rodiny s nízkými příjmy budou mít menší naději naspořit tolik, aby v návaznosti na výši naspořené částky, která ovlivňuje zařazení do tzv. rizikové skupiny, dosáhly nejpříznivější úrokové sazby. Paradoxně na nejnižší úrok tak budou mít větší šanci vyšší příjmové skupiny, které mohou spořit velké částky a financovat vzdělání pro ně není těžké ani bez úvěru.

skoleni_15_4

Předložený návrh nebere v úvahu ještě jednu specifičnost stavebního spoření, která činí úvěr na vzdělání poskytnutý ve stejném režimu jako na bydlení málo atraktivní. Čerpání úvěrů ze stavebního spoření předpokládá dokládání výdajů fakturami a účty. Studentské půjčky na pokrytí uznatelných nákladů spojených se studiem v tomto režimu fungovat nemohou. Uznatelné náklady se na různých typech škol budou lišit a navíc velkou část životních nákladů během studia tímto způsobem dokladovat nelze. Taxativní vymezení nákladů a současně uznání účelu pouhým potvrzením o studiu povede k výkladovým problémům a zájem o takový druh úvěru splácený v době studia bude mizivý.

Od chudších k bohatším

Nelogičností a nedomyšleností spíše technického rázu je v návrhu více a ty by zřejmě bylo možné při dobré vůli odstranit. Hlavní problém takto pojatého spoření na vzdělání, jímž je skryté přerozdělování od chudších k bohatším, však dílčími úpravami odstranit nelze. Tento úmysl jistě předkladatel neměl. Je spíše důsledkem snahy najít jednoduché a na první pohled populistické řešení poměrně složitého problému. Opět se ukazuje, že pokud finanční pomoc studentům, včetně spoření na vzdělání, nebude navržena jako komplexní a vnitřně provázaný systém, v němž nebudou chybět další důležité nástroje (státem poskytované nebo garantované kontingenčně absolventy splácené studentské půjčky, studijní granty a lépe definovaná sociální stipendia), z bludného kruhu popsaného výše se nedostaneme. Teď opravdu nejde o to, kdo dříve a „kdo s koho“, ale jak ve vzájemné spolupráci opravdu efektivní systém finanční pomoci studentům navrhnout. Návrh předložený v Bílé knize jistě není definitivní a jediný možný, ale věcná diskuse nad ním by nás možná dostala o kus dál.

Považujete za nutné, aby stát nastavil systém půjček na studium nebo jiné formy finanční pomoci studentům?

  • Ano, považuji to za naprosto nezbytné.
    74 %
  • Považuji to za vhodné, ale nezbytné to není.
    15 %
  • Nevím.
    2 %
  • Ne, myslím, že stát by se takto angažovat neměl.
    9 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autorka působí působí na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, kde v současné době pracuje na zákonu o finanční pomoci studentům.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).