Hlavní navigace

Spor o výši bankovních poplatků

16. 3. 2005
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Česká obchodní inspekce chce zaměřit svou pozornost na oblast bankovních služeb, konkrétně především na poplatky, které jsou klientům bank účtovány. Občané si totiž stěžují na jejich výši a mnohdy také například na samotný předmět zpoplatnění. Co bychom mohli od této iniciativy ze strany ČOI očekávat?

Spory, které se vedou o poplatkových politikách finančních institucí, vždy vyvolávají základní otázku: je bankovní produkt klasickým smluvním vztahem? Chci-li vlastní běžný účet, musím uzavřít smlouvu, která je nezbytná pro zřízení účtu. Podepíši-li takový dokument, vyjadřuji tím zároveň svůj souhlas s podmínkami, které si banka pro poskytování svých služeb stanovila. Na jedné straně tak existuje klient se svými právy a zájmem o danou službu, a na druhé straně stojí daný bankovní ústav se svými vlastními podmínkami, v jejichž rámci je klientovi služba poskytnuta.

Mám-li k takovýmto podmínkám výhrady, jednoduše s danou bankovní institucí nevstoupím do smluvního vztahu. Tak funguje svobodný trh, jehož nedílnou součástí je i svoboda smluvní.

Svobodná volba banky naráží na oligopolní strukturu trhu

Výhrady ovšem vyvstávají v situaci, kdy existuje omezený výběr, a klienti tak nemohou jednoduše zvolit takový bankovní ústav, který nabídne vyhovující podmínky. A právě tento faktor sehrává v případě ČR velký význam. Je známo, že převážná většina našeho bankovního trhu je tvořena 3 velkými bankovními domy, které jsou v rukou zahraničních společností. Jejich aktivita v ČR je pro ně spojena s řadou rizik, neboť pro finanční veřejnost není střední Evropa dodnes úplně standardním tržním prostředím. Každý, kdo se pak rozhoduje o investici v našem regionu, porovnává hrozící riziko a možný výnos. S růstem rizika, rostou i požadavky na výnos.

Není tak překvapením, že ze strany akcionářů českých bank existuje zájem na vysoké výnosnosti jimi vložených aktiv a nabízí se několik cest, jak toho docílit. Jednak mohou banky získat prostředky z úroků a musí tedy více půjčovat. To se v praxi také děje, ale banky přitom narážejí na neochotu českých domácností podstupovat riziko spojené s přijetím úvěru. Navíc průměrné příjmy českých domácností ještě neumožňují širší rozvoj úvěrového trhu, z něhož banky ve vyspělé Evropě těží nejvyšší výnosy. Navíc má ČR aktuálně nejnižší úrokové sazby v celém regionu střední Evropy, tudíž se vytváří jistá forma tlaku na zvyšování poplatků, či zachování jejich současné úrovně.

Nejlépe lze uvedené tvrzení o požadavcích akcionářů na výnosnost bank ilustrovat na jejich loňských hospodářských výsledcích. Z nich je totiž patrné, že požadavky na výnosnost vložených prostředků akcionáři přesahuje 20 %. Neboli akcionáři žádají, aby se každá koruna do bank vložená včetně v ní zadržených zisků zhodnotila minimálně o 20 haléřů. V praxi se tento požadavek vyjadřuje prostřednictvím ukazatele rentability průměrného vlastního kapitálu (ROAE). Ten v průměru u tří našich největších bank (KB, ČSOB a ČS) přesahuje 20 % a činí téměř 24 %. Suma čistých zisků za uvedené tři subjekty dosáhla v loňském roce rekordních 25 mld. Kč. Přičemž je nutno říci, že těchto čísel banky nedosáhly díky nárůstu poplatků, ale především díky oživení hospodářství, tudíž i rostoucímu počtu transakcí, a také díky ziskům plynoucím z půjčování peněz.

Důvody pro aktivitu ČOI

Česká obchodní inspekce (ČOI) se svou plánovanou aktivitou snaží vstoupit do výše zmíněného hledání kompromisu mezi klienty a bankovními ústavy právě především v oblasti poplatkových politik, neboť ze zákona je jejím předmětem zájmu oblast obchodu a služeb. Sama byla pro tento svůj krok motivována množícími se stížnostmi z řad běžných občanů, kteří nejsou spokojeni především s výší poplatků, jejich četností, některými druhy zpoplatnění a řadou dalších skutečností, s nimiž se při využívání bankovních služeb setkali.

Někdo si tak stěžuje na to, že musí odebírat výpis z účtu, i když ho nechce, jinému vadí, že poplatky bývají účtovány duplicitně (tedy jedna transakce je zpoplatněna jak u příjemce, tak u plátce), nespokojenost se objevuje i při odesílání a přijímání peněz ze zahraničí apod.

Co tedy ČOI plánuje?

ČOI oznámila, že v plánu je aktuálně ustavení týmu, jehož členy by měli být jednak nezávislí odborníci z řad ekonomů a dále také zástupci ČNB a MFČR. Společně by se měli zabývat analýzou a srovnáním toho, jak vypadá situace v případě poplatků v ostatních zemích EU a jaká existují legislativní opatření v těchto zemích. Výsledkem by tak mělo být především srovnání našich podmínek s podmínkami existujícími v EU.

Dále se ČOI zaměří na analýzu odlišností mezi výší poplatků u jednotlivých bank. Neboli bude zkoumat, zda nejsou poplatky nastaveny tak, že se klient stává „rukojmím“ bank. Kdyby analýza došla k takovému závěru, není vyloučeno případné postoupení celé věci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který se obdobnými spory zabývá a který již učinil několik podobných rozhodnutí (například v případě stavebních spořitelen, které byly prozatím nepravomocně odsouzeny k pokutám za tajné dohody o poplatcích za poskytované služby).

Jinými slovy řečeno, není vůbec jisté, že bude docházet k nějakým kontrolám či sankcím, tak jak to ovšem bylo v mnoha médiích prezentováno. Nejprve musí ČOI vůbec analyzovat situaci a zjistit, zda má dostatek pravomocí k dalším možným krokům. Neboli, zda je vůbec oprávněna případné sankce udělovat. Je také velmi pravděpodobné, že účelem je i podnítit veřejný tlak a diskusi, jež by mohly banky motivovat k případným vstřícným krokům vůči klientům na dobrovolné bázi.

Postoje bank

Banky se k celé záležitosti staví zdrženlivě. ČSOB celou věc vítá a chápe ji jako příspěvek ke zvýšení transparentnosti trhu. Tiskový mluvčí Pavel Hejzlar uvedl, že i samotné srovnávání českého bankovního trhu s trhy evropskými je velmi složité, neboť míra a způsoby využívání bankovních služeb se v ČR oproti Evropě značně liší a české domácnosti nejsou například zvyklé využívat speciální produkty (hypotéky, investiční fondy apod.), z nichž by banky mohly z části pokrýt náklady spojené s poskytováním běžných služeb (vedení účtu, měsíční výpisy, výběry hotovosti apod.).

skoleni_15_4

Romana KubálkováKB uvedla v souvislosti se srovnáváním českého bankovního trhu jako příklad Francii, kde mají sice občané vedení běžných účtů zdarma, ale jejich vklady, na rozdíl od obvyklého stavu u nás, nejsou vůbec úročeny. Vstřícnost banky ke svým klientům pak Romana Kubálková dokazuje tím, že byla zřízena zvláštní instituce v rámci KB, kterou je nezávislý ombudsman. Ten má řešit právě sporné případy řešených stížností, které klienti banky nepovažují za spravedlivé.

Nechme se tedy překvapit, jak se celá situace bude dále vyvíjet. Měšec.cz vás bude pochopitelně o všech novinkách informovat.

Měl by stát zasahovat do poplatkových politik našich bank?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).