Spasí školné české vysoké školství?

V současné době financuje veřejné vysoké školství stát. Premiér Mirek Topolánek několikrát v médiích uvedl, že by školné rád zavedl již za působení současné vlády. To je však v rozporu s programovým prohlášením vlády, ve kterém se vláda zavázala, že školné během tohoto volebního období nepřijme. Tuto skutečnost potvrdil i ministr školství Ondřej Liška. Výhledově se ale školnému vysokoškoláci zřejmě nevyhnou. Systémů jeho placení však existuje více. Jaký systém školného se plánuje pro naši republiku a jaká je situace ve světě?

Pracovní materiál je připraven k diskuzi

V současnosti se financování škol řeší metodou dotace na studenta. Peníze dostávají vysoké školy ze státního rozpočtu. Výhledově však dojde ke změně. Ministerstvo školství již vypracovalo tzv. Bílou knihu terciárního vzdělávání. Jedná se o pracovní materiál, který obsahuje základní analýzy, identifikaci hlavních problémů našeho vysokého školství, cílů do budoucna a popis jejich možného dosažení. Obsah Bílé knihy je určen k široké laické i odborné diskuzi. Tato vláda, v souladu se svým programovým prohlášením, školné zavádět nebude. Byla však zahájena debata o případné spoluúčasti studentů, která by měla formu odloženého školného, potvrdila našemu serveru Karolína Svobodová z odboru vnějších vztahů a komunikace Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Jedním z předkládaných cílů je posílení zodpovědnosti institucí a studentů za kvalitu vyučování a učení a ještě více posílit autonomii vysokých škol i odpovědnost za jejich vlastní rozvoj. A právě u těchto cílů se dostává na pořad dne problematika financování. Finanční nástroje totiž tvoří jeden z nejdůležitějších regulačních prvků celého systému.

Počítá se s odloženým modelem školného

Systém vysokého školství u nás ztrácí schopnost uspokojit stále se zvyšující poptávku po vzdělání. Dle ministerstva se tak musí zvýšit objem financí investovaných do školství. Současně by se měly zvyšovat jak výdaje veřejné, tak i soukromé (tj. se školné). Pro naší republiku se počítá se systémem tzv. odloženým školným, které by mělo především sloužit jako nástroj pro zvýšení zainteresovanosti a zodpovědnosti. Ale jsou i další důvody.

Odložené školné by mohlo být jedním ze sociálně nejúnosnějších řešení, jak vysoké školy otevřít zvyšující se poptávce uchazečů po vzdělání. Výsledkem by byla větší prostupnost, a tudíž i růst podílu studentů a absolventů ze sociálně slabších vrstev, domnívá se Karolína Svobodová.

Školné však nemůže být zavedeno dříve, než se vybuduje systém sociální pomoci studentům, konkrétně efektivnější distribuce sociálních stipendií, studentský grant, studentské půjčky či spoření na vzdělání, dodala Karolína Svobodová pro Mesec.cz.

Školnému musí tedy nejprve předcházet vytvoření systému nepřímé podpory studentů. Školné také nebudou muset studenti platit již během studia, ale jen příjmově úspěšní absolventi a až po vystudování a dosažení jisté platové hranice. Studenti získají ovšem také možnost zaplatit školné se sníženou sazbou hned. Pokud se ale student rozhodne, že školné odloží na dobu, až bude vydělávat, splátky za něj škole zaplatí Centrum správy terciálního vzdělávání, které by mělo vzniknout v souvislosti se školskou reformou. Jakmile student dosáhne určité platové hranice, povinně začne Centru splácet školné. Splátková povinnost se plánuje ztotožnit s daňovou povinností. Pokud by se tedy úspěšný absolvent vyhýbal placení, získal by statut běžného dlužníka a hrozil by mu soud, či exekuce majetku.

Školy by si výši školného určovaly samy, ale existovala by horní hranice ročního poplatku, kterou by určovalo již zmiňované Centrum správy terciálního vzdělávání.

Argumenty proti školnému

Samozřejmě zaznívají i hlasy proti školnému. Někteří odborníci například poukazují na skutečnost, že školné na soukromých školách nemotivuje studenty k větší angažovanosti a nemyslí si, že na veřejných školách by nastala jiná situace. Podle nich není ani tak problém ve výši financí, jako v efektivním hospodaření s nimi.

Systém financování, který závisí na počtu přijímaných studentů, nemotivuje ke zvyšování kvality školství. Spíše naopak, díky stále většímu počtu přijímaných studentů klesají průměrné požadavky a zákonitě pak i množství znalostí. Hlavním problémem je tedy motivační systém, který by samotné vysoké školy nutil zlepšit kvalitu své výuky.

Stav ve světě

Nejen v ČR se otázka placení školného stala předmětem mnoha debat a rozepří. Např. ve Velké Británii se zavedlo školné až od školního roku 1998/99 a bylo provázeno protestními akcemi studentů. Proti rozhodnutí vlády Tonyho Blaira se také postavili nejvyšší představitelé Skotska a školné tam studenti neplatí. Ve zbytku Británie se školné omezilo na 3000 liber ročně. Školné se platí i v dalších evropských státech. Belgie, Nizozemí, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Bulharsko či Maďarsko. Školné se platí také v Rakousku a ve většině spolkových zemí bývalého západního Německa. Naopak školství v severských státech (Dánsko, Finsko, Švédsko, Norsko) je hrazeno zcela na úkor státu. Podobná situace je ve Francii a takřka v celé střední Evropě.

Značně odlišné systémy nalezneme i ve světě. Např. v USA studenti asi nejvíce připlácejí na své vzdělání. Školné se zde pohybuje v řádech desetitisíců dolarů ročně. Jako protiváha ovšem působí systém stipendií, řada studentských půjček a v rodinách se zpravidla spoří na vzdělání již od raného mladí dítěte.

Jako příklad efektivního financování školství se mnohdy také uvádí Austrálie. Výše školného závisí na oboru studia, které si student zvolí. Sám student si pak může vybrat, jestli školného rovnou zaplatí (pak má sníženou sazbu), či si je nechá odložit. Pokud se jej rozhodne zaplatit později, je mu státem zřízeno konto, na které se mu splátky přičítají. Tedy systém, který se plánuje i u nás. Zda a kdy k němu vůbec dojde, ukáže budoucnost.