Podmínky poskytování osobních údajů třetím osobám upravuje zákon č. 21/1992 Sb. o bankách (§ 38 a násl.). Informace o klientovi může banka bez jeho souhlasu poskytnout pouze za podmínek zákonem stanovených, např. soudu, orgánům činným v trestním řízení apod.
Malý příklad aneb jak šikovně donutit klienta, aby souhlasil
Po prostudování Obchodních podmínek Citibank pro fyzické osoby je zřejmé, že banka chce, aby klient souhlasil nejen s poskytnutím osobních údajů bankovní skupině Citigroup, ale také třetím osobám v rámci zákona. Tyto osoby však, jak je zakotveno ve výše zmíněných podmínkách, mohou s těmito údaji nakládat ke svému účelu a dle svých vnitřních předpisů.
To je klasická klička, kterou si banka zaručí, že pokud bude chtít poskytnout údaje o svých klientech například nějaké marketingové společnosti, stačí, když s ní sepíše smlouvu o zpracování nějakého výzkumu pro potřeby banky a už jsou údaje „venku“. Pak vám chodí do schránky stohy reklamních letáků na nejrůznější (nejen) finanční produkty!
Když nechci souhlasit
Některé banky nabízejí i právo nesouhlasit se zpracováním osobních údajů. Jednoznačně to má ve svých vnitřních předpisech zakotvena pouze Česká spořitelna, Raiffeisenbank, Komerční banka a Živnostenská banka.
Banka nemůže založit anonymní účet, je dokonce povinna základní identifikační údaje o klientovi získat, jak vyplývá ze zákona o bankách. Zpracovávání údajů už ale vyžaduje písemný souhlas klienta (u Komerční banky existují například hned dva typy souhlasu – na 10 let a na 4 roky).
Nesouhlasit se dá různě
V minulém roce například klienty HVB Bank zachránilo, že „táhli za jeden provaz“. Nečekaně tvrdý odpor klientů k manipulaci s jejich osobními údaji přiměl banku, aby zrušila anketu, při níž chtěla poskytnout cizí agentuře telefonní čísla na klienty a nechat si zpracovat průzkum spokojenosti. Přestože klienti dostali pouhý týden na to, aby se ozvali, pokud s průzkumem nesouhlasí, bance se sešlo tolik negativních reakcí, že od průzkumu raději odstoupila.
Kdo nechce dostávat nabídky od bank, nesmí být v databázi… aneb jeden známý skandál
Klienti finanční skupiny GE Capital dostávali minulý rok doporučené dopisy, ve kterých jim banka posílala úvěrovou OK kartu, aniž by o to požádali. Vzápětí si museli dojít na poštu ještě pro jeden dopis – tentokrát pro PIN.
Jak je možné, že dostávali od společnosti GE Capital Multiservis úvěrovou kartu, když žádná osobní data této splátkové společnosti neposkytli? Banka se bránila tím, že každý klient dával podpisem smlouvy najevo svůj souhlas se Všeobecnými obchodními podmínkami, kde byl odstavec, že takovéto nabídky jsou v rámci finanční skupiny GE Capital možné. Pokud klienti nechtěli žádné nabídky produktů již dostávat, museli svůj nezájem vyjádřit písemně.
ÚVĚROVÝ REGISR
Další částí „všeobecných obchodních podmínek“ bývá informace o poskytnutí údajů do registrů dlužníků, a to i v případě, že banka zatím není členem jakékoli skupiny bank, které si o dlužnících vyměňují informace. Trend v ČR jasně směřuje k tomu, že stále více bank bude přispívat do bankovního úvěrového registru. Tímto bodem všeobecných podmínek si banka jen zajišťuje, aby nemusela s každým svým klientem v budoucnu podepisovat dodatek ke smlouvě.
Klíčové charakteristiky českého úvěrového registru najdete v článku Dlužíte nějaké bance? Teď to budou vědět všechny! .
Kdo je veden v registru?
V registru jsou vedeny fyzické osoby (občané i živnostníci), které u některé banky – účastníka registru – čerpají nebo čerpaly úvěr (tzn. i kontokorent) nebo se pohybují v povoleném pásmu záporného zůstatku na běžném účtu a nebo mají kreditní kartu. V registru jsou také vedeny fyzické osoby, které o úvěr či o vydání kreditní karty teprve žádají.
V budoucnu budou v registru pravděpodobně i klienti (občané, živnostníci, společnosti), kteří uzavírají smlouvu s leasingovou společností nebo nakupují na splátky prostřednictvím některého poskytovatele spotřebitelských úvěrů.
V úvěrovém registru jsou klienti dobří i špatní. V některých Evropských zemích (např. ve Francii) zákon výslovně zakazuje vést tzv. „pozitivní“ registry a je tedy možné takto shromažďovat informace pouze negativní, o dlužnících a neplatičích.
Pokud nesplatím jednu splátku třeba jen o jeden až dva dny, objevím se v registru jako neplatič?
Nikoliv. Jedno až dvoudenní zpoždění se zaplacením splátky se v registru zpravidla vůbec neobjeví, jelikož uživatelé registru (banky) aktualizují údaje ze svých databází jednou měsíčně, a to ještě navíc s několikadenní prodlevou tak, aby byly eliminovány transakční doby přenosu peněz.
Jak se tedy nejlépe bránit proti zneužití svých osobních údajů?
Na tuto otázku lze odpovědět ve třech bodech:
- Dvakrát měř, jednou řež.
- Opatrnosti nikdy není dost.
- Než cokoli podepíšete, přečtěte si, S ČÍM SOUHLASÍTE!
