Sociální ochranou se rozumí politika uskutečňovaná v jednotlivých členských státech za účelem rozvoje a aktivizace člověka. Tato politika je do praxe uváděna regulací trhu práce a celkovou péčí o člověka.
Do aktivit v oblasti trhu práce spadají především aktivity pověřených státních orgánů při řešení problémů nezaměstnanosti, pracovních podmínek, mzdové politiky či sociálního pojištění zaměstnanců. Péče o člověka pak mimo jiné zahrnuje podporu vzdělávání, zdravotní péči, bydlení, péči o děti, práce neschopné, přestárlé a sociálně slabé supiny obyvatelstva.
Vidíme, že není možná jakákoliv jednotná harmonizace na nadnárodní úrovni členských států, neboť sociální politika pokrývá skutečně nepřeberné množství životních situací. Koncepce sociální politiky se tedy v jednotlivých členských státech výrazně liší a je výhradně v rukou národních politiků.
Překvapující pro nás nejsou ani tak globální rozdíly v míře sociálních dávek (např. Švédska oproti Irsku) jako spíše rozdílné přístupy jednotlivých států k určitým typům pomoci. Například ve Francii jsou relativně nízké příspěvky v nemoci a invaliditě, ale vysoké příspěvky v mateřství i příspěvky na dvě nebo tři děti. Zde je evidentní snaha vlády Francie zabránit populační krizi.
V Itálii naopak překvapuje velmi vysoká penze i délka mateřské dovolené, ale zato jsou zde nízké dávky v nezaměstnanosti a v nemoci. Souvisí to i se skutečností, že Itálie má největší podíl šedesátiletých a starších občanů.
Rozdíly mezi jednotlivými členskými státy mohou mít mnoho příčin. Některé mají systémovou a jiné koncepční povahu. Irsko s nejmladším obyvatelstvem v Evropské unii vynakládá největší podíl výdajů na nemocenskou a zdravotní péči ze všech států a přitom v souhrnu celkově vynaložených dávek je na tom ze všech členských států nejhůře.
Různé starobní důchody mezi zeměmi nejsou ani tak zaviněny rozdíly v pravidlech pro výpočet důchodu nebo ve stanovených sazbách, nýbrž rozdílným počtem mužů a žen odcházejících do důchodu, mezi nimiž je mnohdy zásadní rozdíl v počtu odpracovaných let.
Naopak rozdíly v podpoře pro nezaměstnané mají skutečně původ v rozdílných sazbách, které jsou zejména v Itálii, Velké Británii a Řecku velice nízké.
Jakékoliv úsilí o sjednocení systému sociálních dávek v Evropské unii narazilo na obrovské potíže a dostalo se do střetu s koncepcemi sociální politiky jednotlivých demokraticky zvolených vlád. Snížení sociálních dávek v bohatých zemích na úroveň chudších je politicky neprůchodné a vlastně i zbytečné, zvýšení dávek v zemích chudších by se stalo pro tyto země neúnosným břemenem.
Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou způsobeny především těmito faktory:
- Historickým vývojem země, její geografickou polohou, vývojem politického systému, národními zvyky a tradicemi, utvářením kultury a etiky v oblasti, kde se stát nachází, převládajícím náboženstvím apod.
- Hospodářskou vyspělostí států, neboť míra a rozsah sociální politiky je závislá na peněžních prostředcích ze státní pokladny a z malého národního produktu nelze mnoho rozdělovat.
- Politickým seskupením vlády, která vyhrála volby. Každá politická strana má jiné představy o uskutečňování sociální politiky. Můžeme odlišit v Evropské unii tři hlavní odlišná pojití: sociálně demografické, konzervativně-liberální a křesťansko-demokratické.
Drobnohledný pohled na státy
Největší podíl sociálních dávek vzhledem k HDP je v tradičně sociálně cítících zemích, jako jsou Švédsko a Francie. Samotné výdaje se samozřejmě liší stát od státu. Od 60 % do 150 % průměru všech členských zemí Evropské unie. Celkově však můžeme pozorovat trend ve snižování státní pomoci. Snahou je pomáhat skutečně potřebným a ne podporovat flákače a příživníky. Podíl sociálních výdajů představoval v roce 1996 28,4 % HDP, v roce 1999 27,5% HDP, v roce 2000 již 27,3 % HDP.
Nejnižší podíl sociálních dávek na HDP byl v roce 2000 v Irsku (14,1 %) a Španělsku (20,1 %), největší ve Švédsku (32,3 %) a Francii (29,7 %). V ohledu na kupní sílu obyvatelstva jsou sociální výdaje na hlavu ve Španělsku a Portugalsko ve výši 60 %, v Dánsku ve výši 125 % a v Lucembursku ve výši 150 % průměru celé Evropské unie.
Na starobní a vdovské důchody připadá v Evropské unie polovina všech sociálních výdajů. Rozčleníme-li si celkové sociální výdaje dále, zjistíme, že na penze připadá 46,4 %, na nemocenské dávky a zajištění zdravotní péče 27,3 % a na rodinné a dětské přídavky 8,2 %, na invalidní důchody potom 8,1 %, na poskytnuté dávky v nezaměstnanosti 6,3 % a na řešení problému bydlení 3,7 %.
Největší podpora rodin a dětí je v Lucembursku (17 %), nejnižší ve Španělsku (3 %). Invalidům je nejnižší ochrana poskytována v Řecku a Irsku (5 %), největší ve Finsku a Lucembursku (14 %). Nejmenší ochrany v nezaměstnanosti se obyvatelé Evropské unie dočkají v Itálii (2 %), naopak největší ve Španělsku (12 %).
Sociální ochrana občanů v zemích Evropské unie v roce 2000
Stát | Výdaje dle kupní síly na obyvatele, EU celkem = 100 | Výdaje na obyvatele, zvýšení z roku 1995/2000 | Podíl sociální ochrany na HDP v % | Rozčlenění sociálních dávek či transferů v roce 2000 dle kategorií | ||||||
1996 | 2000 | Starobní vdovské důchody | Nemoc, zdrav. péče | Rodinné či dětské příspěvky | Invalidita | Dávky nezaměstnaným | Dávky na bydlení | |||
Belgie | 105 | 6,7 | 28,6 | 26,7 | 43,8 | 25,1 | 9,1 | 8,7 | 11,9 | 1,4 |
Dánsko | 126 | 1,8 | 31,4 | 28,8 | 38,1 | 20,2 | 13,1 | 12,0 | 10,5 | 6,1 |
Německo | 114 | 7,9 | 29,9 | 29,5 | 42,2 | 28,3 | 10,6 | 7,8 | 8,4 | 2,6 |
Řecko | 66 | 42,6 | 22,9 | 26,4 | 49,4 | 26,6 | 7,4 | 5,1 | 6,2 | 5,4 |
Španělsko | 60 | 9,7 | 21,9 | 20,1 | 46,3 | 29,6 | 2,7 | 7,6 | 12,2 | 1,6 |
Francie | 110 | 7,0 | 31,0 | 29,7 | 44,1 | 29,1 | 9,6 | 5,8 | 6,9 | 4,5 |
Irsko | 77 | 21,4 | 17,8 | 14,1 | 25,4 | 41,2 | 13,0 | 5,3 | 9,7 | 5,5 |
Itálie | 97 | 12,9 | 24,8 | 25,2 | 63,4 | 25,0 | 3,8 | 6,0 | 1,7 | 0,2 |
Lucembursko | 150 | 17,9 | 24,0 | 21,0 | 40,0 | 25,2 | 16,6 | 13,7 | 3,3 | 1,2 |
Nizozemí | 114 | 4,6 | 30,1 | 27,4 | 42,4 | 29,3 | 4,6 | 11,8 | 5,1 | 6,8 |
Rakousko | 120 | 10,8 | 29,5 | 28,7 | 48,3 | 26,0 | 10,6 | 8,2 | 4,7 | 2,1 |
Portugalsko | 60 | 27,1 | 21,2 | 22,7 | 45,6 | 30,6 | 5,5 | 13,0 | 3,8 | 1,5 |
Finsko | 96 | –0,1 | 31,6 | 25,2 | 35,8 | 23,8 | 12,5 | 13,9 | 10,4 | 3,5 |
Švédsko | 120 | 5,2 | 34,7 | 32,3 | 39,1 | 27,1 | 10,8 | 12,0 | 6,5 | 4,5 |
Velká Británie | 98 | 13,8 | 28,1 | 26,8 | 47,7 | 25,9 | 7,1 | 9,5 | 3,2 | 6,8 |
EU celkem | 100 | 8,7 | 28,4 | 27,3 | 46,4 | 27,3 | 8,2 | 8,1 | 6,3 | 3,7 |