Sociální ochrana občanů v EU

Sociální politika a hlídání veřejných výdajů není jen českou doménou. S různými názorovými póly se střetávají i občané a politici Evropské unie. Kde se mají sociálně slabé skupiny obyvatel nejlépe a kde se o ně stát stará nejméně?

Sociální ochranou se rozumí politika uskutečňovaná v jednotlivých členských státech za účelem rozvoje a aktivizace člověka. Tato politika je do praxe uváděna regulací trhu práce a celkovou péčí o člověka.

Do aktivit v oblasti trhu práce spadají především aktivity pověřených státních orgánů při řešení problémů nezaměstnanosti, pracovních podmínek, mzdové politiky či sociálního pojištění zaměstnanců. Péče o člověka pak mimo jiné zahrnuje podporu vzdělávání, zdravotní péči, bydlení, péči o děti, práce neschopné, přestárlé a sociálně slabé supiny obyvatelstva.

Vidíme, že není možná jakákoliv jednotná harmonizace na nadnárodní úrovni členských států, neboť sociální politika pokrývá skutečně nepřeberné množství životních situací. Koncepce sociální politiky se tedy v jednotlivých členských státech výrazně liší a je výhradně v rukou národních politiků.

Překvapující pro nás nejsou ani tak globální rozdíly v míře sociálních dávek (např. Švédska oproti Irsku) jako spíše rozdílné přístupy jednotlivých států k určitým typům pomoci. Například ve Francii jsou relativně nízké příspěvky v nemoci a invaliditě, ale vysoké příspěvky v mateřství i příspěvky na dvě nebo tři děti. Zde je evidentní snaha vlády Francie zabránit populační krizi.

V Itálii naopak překvapuje velmi vysoká penze i délka mateřské dovolené, ale zato jsou zde nízké dávky v nezaměstnanosti a v nemoci. Souvisí to i se skutečností, že Itálie má největší podíl šedesátiletých a starších občanů.

Rozdíly mezi jednotlivými členskými státy mohou mít mnoho příčin. Některé mají systémovou a jiné koncepční povahu. Irsko s nejmladším obyvatelstvem v Evropské unii vynakládá největší podíl výdajů na nemocenskou a zdravotní péči ze všech států a přitom v souhrnu celkově vynaložených dávek je na tom ze všech členských států nejhůře.

Různé starobní důchody mezi zeměmi nejsou ani tak zaviněny rozdíly v pravidlech pro výpočet důchodu nebo ve stanovených sazbách, nýbrž rozdílným počtem mužů a žen odcházejících do důchodu, mezi nimiž je mnohdy zásadní rozdíl v počtu odpracovaných let.

Naopak rozdíly v podpoře pro nezaměstnané mají skutečně původ v rozdílných sazbách, které jsou zejména v Itálii, Velké Británii a Řecku velice nízké.

Jakékoliv úsilí o sjednocení systému sociálních dávek v Evropské unii narazilo na obrovské potíže a dostalo se do střetu s koncepcemi sociální politiky jednotlivých demokraticky zvolených vlád. Snížení sociálních dávek v bohatých zemích na úroveň chudších je politicky neprůchodné a vlastně i zbytečné, zvýšení dávek v zemích chudších by se stalo pro tyto země neúnosným břemenem.

Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou způsobeny především těmito faktory:

  • Historickým vývojem země, její geografickou polohou, vývojem politického systému, národními zvyky a tradicemi, utvářením kultury a etiky v oblasti, kde se stát nachází, převládajícím náboženstvím apod.
  • Hospodářskou vyspělostí států, neboť míra a rozsah sociální politiky je závislá na peněžních prostředcích ze státní pokladny a z malého národního produktu nelze mnoho rozdělovat.
  • Politickým seskupením vlády, která vyhrála volby. Každá politická strana má jiné představy o uskutečňování sociální politiky. Můžeme odlišit v Evropské unii tři hlavní odlišná pojití: sociálně demografické, konzervativně-liberální a křesťansko-demokratické.

Drobnohledný pohled na státy
Největší podíl sociálních dávek vzhledem k HDP je v tradičně sociálně cítících zemích, jako jsou Švédsko a Francie. Samotné výdaje se samozřejmě liší stát od státu. Od 60 % do 150 % průměru všech členských zemí Evropské unie. Celkově však můžeme pozorovat trend ve snižování státní pomoci. Snahou je pomáhat skutečně potřebným a ne podporovat flákače a příživníky. Podíl sociálních výdajů představoval v roce 1996 28,4 % HDP, v roce 1999 27,5% HDP, v roce 2000 již 27,3 % HDP.

Nejnižší podíl sociálních dávek na HDP byl v roce 2000 v Irsku (14,1 %) a Španělsku (20,1 %), největší ve Švédsku (32,3 %) a Francii (29,7 %). V ohledu na kupní sílu obyvatelstva jsou sociální výdaje na hlavu ve Španělsku a Portugalsko ve výši 60 %, v Dánsku ve výši 125 % a v Lucembursku ve výši 150 % průměru celé Evropské unie.

Na starobní a vdovské důchody připadá v Evropské unie polovina všech sociálních výdajů. Rozčleníme-li si celkové sociální výdaje dále, zjistíme, že na penze připadá 46,4 %, na nemocenské dávky a zajištění zdravotní péče 27,3 % a na rodinné a dětské přídavky 8,2 %, na invalidní důchody potom 8,1 %, na poskytnuté dávky v nezaměstnanosti 6,3 % a na řešení problému bydlení 3,7 %.

Největší podpora rodin a dětí je v Lucembursku (17 %), nejnižší ve Španělsku (3 %). Invalidům je nejnižší ochrana poskytována v Řecku a Irsku (5 %), největší ve Finsku a Lucembursku (14 %). Nejmenší ochrany v nezaměstnanosti se obyvatelé Evropské unie dočkají v Itálii (2 %), naopak největší ve Španělsku (12 %).

Sociální ochrana občanů v zemích Evropské unie v roce 2000

Tabulka č. 983
Stát Výdaje dle kupní síly na obyvatele, EU celkem = 100 Výdaje na obyvatele, zvýšení z roku 1995/2000 Podíl sociální ochrany na HDP v % Rozčlenění sociálních dávek či transferů v roce 2000 dle kategorií
1996 2000 Starobní vdovské důchody Nemoc, zdrav. péče Rodinné či dětské příspěvky Invalidita Dávky nezaměstnaným Dávky na bydlení
Belgie 105 6,7 28,6 26,7 43,8 25,1 9,1 8,7 11,9 1,4
Dánsko 126 1,8 31,4 28,8 38,1 20,2 13,1 12,0 10,5 6,1
Německo 114 7,9 29,9 29,5 42,2 28,3 10,6 7,8 8,4 2,6
Řecko 66 42,6 22,9 26,4 49,4 26,6 7,4 5,1 6,2 5,4
Španělsko 60 9,7 21,9 20,1 46,3 29,6 2,7 7,6 12,2 1,6
Francie 110 7,0 31,0 29,7 44,1 29,1 9,6 5,8 6,9 4,5
Irsko 77 21,4 17,8 14,1 25,4 41,2 13,0 5,3 9,7 5,5
Itálie 97 12,9 24,8 25,2 63,4 25,0 3,8 6,0 1,7 0,2
Lucembursko 150 17,9 24,0 21,0 40,0 25,2 16,6 13,7 3,3 1,2
Nizozemí 114 4,6 30,1 27,4 42,4 29,3 4,6 11,8 5,1 6,8
Rakousko 120 10,8 29,5 28,7 48,3 26,0 10,6 8,2 4,7 2,1
Portugalsko 60 27,1 21,2 22,7 45,6 30,6 5,5 13,0 3,8 1,5
Finsko 96  –0,1 31,6 25,2 35,8 23,8 12,5 13,9 10,4 3,5
Švédsko 120 5,2 34,7 32,3 39,1 27,1 10,8 12,0 6,5 4,5
Velká Británie 98 13,8 28,1 26,8 47,7 25,9 7,1 9,5 3,2 6,8
EU celkem 100 8,7 28,4 27,3 46,4 27,3 8,2 8,1 6,3 3,7

Anketa

Měl by se o sociálně slabé skupiny obyvatel postarat stát?

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 5. 2003 10:49