Socialismus v Evropě vytváří ztracenou generaci

Glosa

Mladá generace, která je v současnosti označovaná jako „ztracená“, už možná ve většině zemí západní Evropy nikdy nepozná, co jsou to rostoucí mzdy, stále zaměstnání a jistota ve stáří.

Nezaměstnanost ve Španělsku šplhá k 25 %, mladých do 25 let je bez práce více než 50 %. Španělsku „šlape na záda“ Řecko, kde nezaměstnanost míří také ke čtvrtině veškeré práceschopné populace a v příštím roce bude nezaměstnaných podle odborů až 30 %. Čtěte více: Hrozí nám 30% nezaměstnanost, predikují řecké odbory

Nezaměstnanost však také stoupá v celé eurozóně. V červnu dosáhla 11,4 % a podle analytika Howarda Archera ze společnosti IHS Global Insight dosáhne příští rok 13 %. A žádné zlepšení neočekává. Podle nejpesimističtějších scénářů může eurozóna ukončit desetiletí s 20% nezaměstnaností.

Ztratili jsme schopnost konkurovat 

Co je hlavní příčinou současného pádu v západních zemích? Zastavme se u toho nejvýznamnějšího, čímž je ztráta konkurenceschopnosti vůči jiným zemím.

Velkým v současnosti rozšířeným mýtem je, že nezaměstnanost vytvářejí vysoké mzdy v ekonomice, a je proto nutné chránit místní produkci. Tento názor zastávají například představitelé Francie, která zaznamenává trvalý pokles výroby (nejen) automobilů. Chtějí proto kontrolovat a nejspíše i omezit korejský dovoz.

V současné době však mzdy nejsou nejdůležitějším faktorem, který brání vytváření pracovních míst. Pokud se podíváme například na ekonomiku Bosny, jedná se o zemi, kde mzdy jsou jedny z nejnižších v Evropě, přesto je však v zemi až 40 % nezaměstnaných (do statistik nejsou započítáni lidé, již sice pracují, avšak mzdu nedostali i několik měsíců). Čtěte více: Bosna, země promarněných příležitostí

Ve Švýcarsku, Lucembursku, Lichtenštejnsku je však mzdová úroveň jedna z nejvyšších na světě. Jak poznamenal v článku Martin Pánek, Lichtenštejnsko díky své liberalizované ekonomice vytváří dvakrát více pracovních míst, než mohou uspokojit zdejší trvalí obyvatelé. Více o tématu čtěte: Přijdeme o pracovní místa kvůli levným asijským státům?

Španělsko jako příklad rozkladu

Proč však v některých zemích nedochází k vytváření pracovních míst? Nejlépe současný stav dokumentuje Španělsko. Nutnost mít na „každou blbost“ zákon vytvořila ve Španělsku složité podnikatelské prostředí. Nejvíce na to doplatil zákoník práce. Zaměstnávat nové pracovníky je pro firmu velmi riskantní, neboť jim musí garantovat nejrůznější výhody.

Pracovní místa se tak ve Španělsku nevytvářejí, neboť je to pro místní a zahraniční společnosti enormně nákladné. Pokud by se společnost restrukturalizovala a musela propustit i své dlouholeté zaměstnance, musela by v případě pracovníka, který pracoval ve firmě 10 let, zaplatit odstupné ve výši 450 pracovních dní. To znamená, že pracovník by dostal odstupné téměř ve výši dvou ročních mezd. A to je pro společnost neúnosné.  Naštěstí se to postupně mění – kroky tamní vlády jsou však nedostatečné.

Firmy kvůli tomu nemůžou najímat ty nejlepší zaměstnance a být dostatečně flexibilní. Doplácejí na to především mladí lidé, kteří nemůžou nahradit své rodiče, neboť by se to španělským zaměstnavatelům nevyplatilo.

Silné odbory vstupují do ceny práce

Abychom nezůstali jen u odstupného, problémem je také velká moc odborů, nemožnost propouštění zaměstnanců a zákony, jež mají chránit určité skupiny osob (ženy, ženy-matky, mladiství či zaměstnanci se zdravotním postižením).

Skutečnost je však taková, že na pracovním trhu dochází spíše k jejich diskriminaci, neboť nutnost jejich ochrany vstupuje do ceny práce. Zaměstnávat lidi z této skupiny je výrazně dražší. 

Nemožnost najímat a propouštět = jdeme vyrábět jinam

Je také zajímavé, že všechny země, které měly silně utužený pracovní trh, trápily vysoké deficity obchodní bilance. Příkladem může být Řecko, Itálie, Španělsko nebo i Francie. Vyrábět se tam nevyplatí, země spotřebovávají více, než vyrábějí.

Irsko také na současnou krizi doplatilo, je však potřeba připomenout, že Irsko vytvářelo vysoký obchodní přebytek. A díky možnosti zaměstnavatelů se přizpůsobit aktuálním krizovým podmínkám (Irsko bylo krizí velice silně zasaženo) sice nezaměstnanost nárazově vzrostla, nyní je však v poklesu a budoucí vyhlídky jsou pozitivnější než v případě ostatních jižních zemí. Podobným vývojem si prochází také Estonsko nebo Lotyšsko. Lotyšsko podle Aleše Michla z Raiffeisenbank snížilo své mzdy ve státní správě až o 50 %. Čtěte také: Pracující připravte se, budete brát důchod jen ve výši 20 % mzdy

Moc státu a úředníků se musí omezit. Poučme se ze Švédska

Není to však jenom zákoník práce. Stát se i jinými zákoníky spolupodílí na hospodářském úspěchu země. Stabilní právní prostředí s jednoduchým a jasným výkladem zákonů, jednoduché vedení daní, rychlé založení firmy a fungující soudy jsou základním předpokladem k tomu, aby se dařilo vytváření nových pracovních míst.

Z toho například vysoce těží skandinávské země – především Švédsko. A abychom nezapomněli také na vysoce efektivní školství, které je navázáno na komerční sektor a vede k vytváření pracovních míst  vysokou přidanou hodnotou.

Ani Švédové to neměli jednoduché. V 60. letech začali výrazněji budovat svůj sociální stát, který se v 80. letech stal natolik neudržitelným, že se většina firem začala přesouvat do zahraničí. Spadli ze 4. nejbohatší země podle HDP na obyvatele až na 17. místo na počátku 90. let. Od té doby se ekonomika výrazně liberalizovala.

Státní společnosti se privatizovaly, liberalizoval se pracovní zákoník, snížily se sociální výdaje, zjednodušilo se zakládání firem, vedení daní a celkově veškeré podnikání. Švédsko potvrzuje, že jednoduché, přesně vymezené právní systémy s efektivním vymáháním práva, vedou také k nízké korupci. K tématu čtěte: Byrokracie a korupce. V Česku se prostě podniká těžce

Snad se poučíme a nenecháme naši zemi dále chátrat. Ekonomika stagnuje a dohánění našich vyspělejších západních sousedů se zastavilo. „Naše země nevzkvétá“ a také tu panuje „blbá nálada“. A to je velká škoda.