Hlavní navigace

Smrt se neptá - myslete i na nejhorší

31. 5. 2005
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Často slyšíme názor: "O tohle se stará muž (žena), já ani nevím, kde a které záležitosti týkající se bytu, pojištění, spoření a půjček... manžel(ka) obstarává..." Může to být důkazem důvěry, ale takový postoj se může nevyplatit. Stačí nemoc, úraz nebo dokonce smrt partnera...

Není vhodné, aby veškeré finanční záležitosti rodiny byly spojeny s jednou osobou

Rozhodně nelze doporučit situaci, kdy jeden z partnerů má tak říkajíc „pod palcem“ veškerý finanční chod domácnosti. Kdy má jako jediný dispoziční práva k bankovnímu účtu, z něhož se chod domácnosti a nezbytné platby hradí, když jen na něho jsou vedeny i další finanční produkty. A jen on se stará – a v příslušných dokumentech se i vyzná – o platby pojistek a dalších opakujících se plnění.

V případě nenadálé vážné nemoci, kdy je taková osoba vyřazena z plnění úkonů spojených s obstaráváním finančního toku, může dojít k závažným poruchám v chodu takto řízené domácnosti.

Základní informovanost o finanční situaci rodiny je nezbytná

Je proto třeba doporučit, aby si manželé vytvořili určitou dělbu práce. Znali základní finanční zdroje rodiny a vzájemně věděli o jednotlivých finančních produktech, které ekonomický chod domácnosti zabezpečují. A hlavně by k základním finančním zdrojům, zejména k těm, z nichž se zabezpečuje běžný chod rodiny, měli mít manželé stejný přístup a příslušná dispoziční oprávnění.

Manželé by měli rovněž vědět o finančních kapacitách, s nimiž disponuje pouze druhý z manželů, měli by znát čísla pojistek a dalších dokladů, byť jsou ve prospěch pouze druhého z nich. V případě „havarijních“ situací se taková znalost může jenom hodit. Dojde-li totiž ke smrti partnera, jsou podobné informace značně důležité pro řádný rozběh dědického řízení a zjištění rozsahu majetku, který bude předmětem dědictví (Dědictví aneb Jak napsat závěť, Dědictví aneb Můžete na dědictví prodělat?).

Správce dědictví – nový významný institut dědického práva

Vzhledem k tomu, že dědické řízení může trvat značně dlouho – což vzhledem k ustanovení zákona o tom, že až v závěru řízení potvrdí soud nabytí dědictví tomu, jehož dědické právo bylo v řízení prokázáno, a teprve tímto okamžikem může uplatňovat příslušná dispoziční práva – může uvedená situace přinést problémy se správou takto zanechaného majetku. Problém je o to aktuálnější, jde-li o majetek, který je předmětem podnikání.

Nevyřešená otázka dispozičních práv při správě takového majetku by mohla přinést nejen značné komplikace, ale i možnou nezanedbatelnou ztrátu v podnikání. Tomu by měl předejít institut správce dědictví. Občanský zákoník stanoví, že správce dědictví vykonává až do skončení projednávání dědictví soudem správu dědictví nebo jeho části, a to v případě, pokud o takové správě rozhodl soud nebo tak stanovil zůstavitel.

Pokud by správcem dědictví měla být soudem ustanovená fyzická osoba, je problém v určitém prodlení od ustanovení takové osoby soudem, a také v tom, že se nejdříve musí najít vhodná osoba, která se svým ustanovením a s plněním povinností z takového aktu souhlasí. Tím však může být nutný proces správy dědictví oddálen.

Lze proto doporučit, aby správce dědictví byl ustanoven již zůstavitelem, který takového správce ustanoví formou notářského zápisu, o kterém byl již podán výklad v souvislosti s pořízením závěti. I v tomto případě je zabezpečen stejný režim ochrany a úschovy dokladu o takto ustanoveném správce dědictví.

V projevu vůle zůstavitele musí být uvedeno, zda je správce určen ke správě veškerého majetku náležejícího do dědictví, nebo např. jenom podniku, nemovitosti nebo jiné části majetku. I v tomto případě je podmínkou ustanovení správce souhlas této osoby s výkonem funkce správce dědictví. Jde však o osobu, k níž má zůstavitel důvěru, a proto takto ustanovený správce má větší předpoklady k náležité správě majetku po zemřelém, než by tomu bylo u ustanoveného správce soudem.

skoleni_15_4

Práva a povinnosti správce dědictví

Správce dědictví vykonává až do skončení projednání dědictví práva a plní povinnosti, které by ke svěřenému majetku příslušely zůstaviteli. Pouze úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření může činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. Svou funkci je povinen vykonávat s péčí řádného hospodáře; pokud by svojí činností způsobil škodu, odpovídá za ni podle obecných zákonných zásad. Dokud správa dědictví trvá, nemohou dědici s majetkem nakládat, např. majetek zcizit.

Ze své činnosti je správce dědictví povinen podávat soudu zprávy nejméně dvakrát ročně, pokud nerozhodl soud jinak. Je samozřejmé, že takto ustanovený správce má právo za svou činnost na odměnu a na náhradu hotových výdajů. Tyto náklady je povinen zaplatit dědic, který nabyl dědictví; více dědiců hradí odměnu a prokázané náklady podle poměru hodnoty svých dědických podílů.

Kdo se stará o vaše rodinné finance?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Právník zabývající se legislativou v oboru trestního, správního a občanského práva. Má praxi v justici a státních orgánech.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).